Z Prahy vyrážíme v pět ráno a první komplikace nás čekají hned na dálnici D1, kde je celkem šest omezení do dvou úzkých jízdních pruhů - což hrozí velkými problémy při letní dopravní špičce; nedej bože, když bude někdo bourat.
Stejně jako každý rok, i letos opakujeme - nejrozumnější bude v exponované pátky a soboty volit jinou trasu i za cenu pomalejší jízdy, ve výsledku se to může vyplatit. A ideální je nechat si poradit od chytré navigace Waze, připravte si ale data do zásoby.
Chorvatské mýto
|
Další radou je vyhnout se neuralgickému bodu - opravovanému mostu přes Novomlýnskou přehradní nádrž, kde při silném provozu také vznikají dlouhé kolony.
My měli štěstí, že jsme na místě byli v osm ráno, kdy byla fronta sotva na deset minut, ale stačí chvíli sledovat televizní zpravodajství, abyste si udělali obrázek o tom, jak to tady chodí v jiných časech - a zvláště v sezoně. Pak je lepší to vzít z Brna přes Břeclav a po silnicích 55 a 47 dále do Rakouska, kde se napojíte na dálnici A5.
Rakousko
Na hranici u Mikulova kupujeme tradičně rakouskou dálniční známku, letos o pár centů dražší než loni, za rovných devět eur (jsou zde dvě možnosti, kancelář Asfinagu nebo benzinka BP), a po projetí Drasenhofenem najíždíme po pár kilometrech na nový úsek dálnice A5 - ta nyní objíždí dříve ucpaný Poysdorf a vede až do Vídně. A Rakušané už pilně stavějí až k české hranici. Z naší strany je ovšem ticho po pěšině…
Ve Vídni nestojíme ani na klasickém místě, mostě přes Dunaj, ani na výjezdu z města směrem na Graz, kde je už několikátým rokem provoz sveden do tří úzkých pruhů. Jede se tady osmdesátkou, po cestě na dálnici A2 takových míst potkáme ještě několik, v sezoně při velkém provozu mohou zpomalovat.
Tradičně se zastavujeme na gulášovou polévku na odpočívadle Gralla, kde kupujeme za 15 eur i slovinskou dálniční známku. Budeme ji potřebovat, chceme prozkoumat, o kolik se prodloužila slovinská dálnice směrem k chorvatské hranici.
Slovinsko
Míjíme přechod do Slovinska a bez problémů dojíždíme na úroveň města Ptuj, za nímž to začíná být pro nás zajímavé - najíždíme na kousek nové dálnice, který od letoška prodloužil hlavní tepnu směrem do Chorvatska. Od křižovatky Draženci, kde jsme doteď vždy najížděli z naší objížďky rovnou na úplný konec autostrády, pokračujeme dalších sedm kilometrů až k obci Podlehnik.
Tam krásný asfalt končí a zbývá necelých pět kilometrů po silnici číslo 9 k hraničnímu přechodu Gruškovje/Macejl. Tedy, silnice... Momentálně většina z ní nemá asfaltový koberec, dá se tady jet maximálně krokem, a to ještě víříme oblaka prachu. V sezoně to bude úplná tragédie - dotažení dálnice na hranici je plánováno až na letošní podzim.
Chystáte se na dovolenou? Nezapomeňte na cestovní pojištění. |
Letos o prázdninách proto tudy raději ne! Až příští rok. To už by Chorvatsko mělo být navíc členem schengenského prostoru, proto odpadnou hraniční kontroly - na nové dálnici i kolony.
Objížďka nefunguje
Až do loňska jsme ve Slovinsku jezdili naší již „klasickou“ objížďkou přes Lenart a Ptuj. To už bohužel letos nemá smysl. Zaprvé, v Lenartu je uzavřen průjezd městem, které se tedy objíždí - kolony se tu tvořily i ve všední mimosezonní odpoledne.
A zadruhé, v Ptuji, kde se opravuje most přes řeku, je to ještě horší. Na všech silnicích v okolí je neustálá dopravní zácpa, posunovali jsme se krokem. Na konec dálnice jsme se napojili v Podlehniku, ale opravdu tuto trasu v sezoně nemůžeme doporučit.
I proto jsme se rozhodli vyzkoušet, kudy by se dalo do Chorvatska projet jinudy. „Tajná“ a hlavně nelegální cesta existuje přes blízký přechod Meje, bohužel ji nemůžeme po loňském zklamání doporučit - přechod je určen jen pro slovinsko-chorvatský pohraniční styk, cizinec může dostat pokutu až 400 eur. V praxi se to nestává, ale nepokoušeli bychom to.
Výlet s ojetinouLetošní „mapovací“ výprava na Jadran nepostrádá příchuť adrenalinu. Zatímco jindy jezdíme novými testovacími vozy, letos jsme se spolehli na statisticky průměrnou českou ojetinu - 14 let staré benzinové kombi z autocentra Auto ESA. Renault Laguna druhé generace je auto s velmi pošramocenou pověstí, cestu zvládla s jednou závadou, která nás naštěstí neodstavila. |
Legální možností je na konci objížďky odbočit v Ptuji směrem na Spuhlju, Markovce a Zavrč, kde je i mezinárodní hraniční přechod. Cesta vás zavede do chorvatského Varaždinu, za nímž se už napojíte na dálnici A4 směr Záhřeb. Otázka za milion je, zda to má smysl.
Objížďka z Rakouska trvá asi 80 minut a ve výsledku se ocitnete na dálnici, po níž byste jeli maďarskou trasou. Ta je jen o 30 kilometrů delší a nebývají na ní takové kolony.
Slovinsko dálnicí
Kromě Maďarska však doporučujeme ještě další alternativu, kterou jsme letos prověřili poprvé. Má ovšem důležitou podmínku - musíte být ochotni obětovat za slovinskou dálniční známku 15, v případě delší cesty 30 eur.
Částečnou kompenzací může být novinka, s níž letos přišla slovinská centrála cestovního ruchu, která se snaží, aby turisté zemí jen neprojížděli, ale zůstali alespoň den a okoukli nějaké místní pamětihodnosti - a nabízí slevu na vstupném pro majitele dálničního kuponu. Psali jsme: Slovinsko už nechce být jen tranzit k moři. K dálniční známce láká na slevy.
Letos jsme ji využili i my na dvou atrakcích, jež můžeme víc než doporučit. Po pravdě řečeno, stály by i za samostatný výlet z Česka, takže zastávka na cestě k moři je dobrý nápad. Přehled všech turistických atrakcí, na které se nabízí sleva, najdete v našem miniseriálu.
Ale zpět na dálnici. Pokud jste dálniční známku nekoupili na rakouské benzince, můžete to bez problémů udělat rovnou na slovinské hranici, prodejní místo je označené obřími oranžovými cedulemi. Pak vyrazíte směrem dolů na Maribor, ovšem po 30 kilometrech neodbočíte sjezdem na Zagreb/Ptuj, ale zůstanete na dálnici směr Ljublanja. Provoz je tu malý, zhoustne až dále na obchvatu hlavního města, což jsme si vyzkoušeli při jiných cestách.
My ale odbočujeme už po půlhodince jízdy a padesáti kilometrech na Celje a míříme dolů přes Laško a Novo Mesto. Až do sjezdu z dálnice A2 jde všechno plynule, pak následuje série kruhových objezdů, ale nejvíc nás přibrzdí několik křižovatek na kraji Nového Mesta. To už jsme 30 kilometrů od chorvatské hranice. Následují serpentiny přes zalesněné kopce (asi 600 metrů nad mořem) a pak už klesáme zase dolů.
V Metlice před námi stojí pouhá tři auta, čekáme asi pět minut - není samozřejmě vůbec jisté, že o prázdninách to bude stejné, ale věříme, že by mohlo - přece jen, není to přechod „první volby“ každému na ráně… A další drobnou výhodou je, že ušetříte 72 kun (tedy 260 korun za chorvatské mýto) - slovinská známka vás tak vlastně vyjde na pouhých 130 korun...
Chorvatsko
Vjíždíme do Chorvatska. Za chviličku jsme ve vesnici Ribnik a jsme u vytržení z pohledu, který se nám naskytl - kousek od silnice stojí fantastická středověká tvrz, spíše malý hrad.
Pak nás čeká už jen krásná asfaltka s lokálními omezeními na 80 nebo 70 km/h, nikde široko daleko ani živáčka, dá se to tady „střihat“. Velmi rychle nás předjíždí obytná california, my musíme brzdit za motorkou - a jsme rádi! Policisté s ručním laserovým radarem californii právě zastavují! Takže tady raději pozor...
Po chvilce na mýtné bráně Novigrad najíždíme na dálnici A1 směr Split a míříme do Národního parku Paklenica, kde plánujeme objevit „Vinnetouův“ kaňon, tedy místo, kde se slavná indiánka natáčela. Ještě večer dojíždíme do letošního cíle, kouzelného městečka Trogir. A po přespání a ranním koupání (moře je už teplé a nikde žádné davy) míříme opět na sever, zpátky do Česka.
Cesta zpátky
Cestou se zastavujeme v Šibeniku – úchvatných „chorvatských Stínadlech“, v Národním parku Krka a také u pramene Cetiny. Po cestě do prvně jmenované destinace zjišťujeme, že na pobřežní Jadranské magistrále (silnice číslo 8) mezi Primoštenem a Grebašticou probíhá masivní rekonstrukce, provoz tu řídí semafory – musíme asi patnáct minut čekat v koloně. Jak se později dozvíme od chorvatského autoklubu, mělo by to tak být pouze do 14. června.
Ze Šibeniku pokračujeme po silnici 33 kolem Krky přes Drniš do Vrliky, kde se pod majestátním hradem Prozor na chvíli napojujeme na hlavní silnici D1 – tedy tah, jímž se před výstavbou nových dálnic jezdívalo k Jadranu. Dnes je tu téměř prázdno, motoresty jsou opuštěné...A po osmi kilometrech sjíždíme doprava na Cetinu, kde musíme vidět pramen jedné z největších chorvatských řek.
Pak už pokračujeme po D1 přes Knin a Gračac bez jakýchkoli problémů a za tunelem Sveti rok se napojujeme na dálnici A1. Za dvě hodinky jízdy jsme u Záhřebu, který objíždíme zespoda směrem na Varaždin a Budapešť.
Hned za hlavním městem je 1,5 kilometru dlouhé svedení do jednoho pruhu s omezenou rychlostí, další je na 71. km – i zde se dálnice zužuje do jednoho pruhu, a to na celé tři kilometry. Ale jen na trase směrem od moře; opačný směr žádné omezení nemá a ani my vzhledem ke slabému provozu nemáme problémy.
Sjíždíme u Čakovce (Sveti Križ) a po silničkách míříme k 27 km vzdálenému Dojnimu Koncovčaku, kde jsme si zabukovali nocleh, celý „prázdninový domek“ – za 1 500 Kč pro maximálně šest lidí to vůbec není špatné.
Při pohledu do mapy se pak rozhodujeme využít blízkosti hraničního přechodu Mursko Središče do Slovinska – je to méně frekventovaná trasa, kterou jsme už v minulosti zkoušeli.
Bez noclehu bychom pokračovali po dálnici A4 rovnou do Maďarska, jeli kousek po dálnici M7 (známku stejně potřebujeme na horní část země) a u Nagykanisze se napojili na silnici číslo 74 směr Szombathély. Odtud už vede dálnice téměř ke slovenským hranicím.
Slovinsko
My tedy volíme jinou trasu. Ve Slovinsku nevyužíváme dálnici (přestože známku máme), v Lendavě se točíme na několika kruhových objezdech v centru tohoto lázeňského města.
Tankujeme na místním Petrolu, benzin tu mají v přepočtu za 35,20, naftu lehce přes 32 korun. A pořizujeme také elektronickou dálniční známku, matricu neboli vinětu – je třeba nahlásit registrační značku auta, vše ostatní zařídí prodavač.
Mladíkovi za přepážkou to chvíli trvá, ale za pět minut dostáváme potvrzení ze systému. Na účtu je vytištěná cena známky 2 975 HUF (244 Kč), platili jsme ovšem 10,26 eura – při kurzu 26 Kč je to 266 Kč.
Maďarsko
Hranici přejíždíme v Rédicsi a pak míříme stále na sever po silnici 86 směrem na Körmond a Zalalövö. Cesta doslova svítí novotou, jen ji komplikují neustálá omezení na 50 a 70 km/h – na alternativní paralelní trase 74 to však není výrazně jiné.
Vyhneme se také městečku Körmend, kolem nějž vede obchvat, také zde přes několik kruhových objezdů, vždy se stačí držet šipek s čísly 86 a E65. Kousek za Körmendem je dokonce pár kilometrů silnice pro motorová vozidla s rychlostním omezením na 110 km/h, kde se zbavíte případných kamionů. Nám se to ovšem nepovedlo, naštěstí při minimálním provozu není problém předjíždět.
Pak už je silnice místy horší, boulovatá, ale střídá se s opravenými úseky. Bez jakéhokoli zdržení jsme za slabou hodinku u Szombathély, které objíždíme obchvatem přes několik kruhových objezdů (pozor na neustálé kontroly rychlosti automatickými radary) – a stále se držíme ukazatelů s číslem silnice 86; jen teď už se na nich objevuje město Csorna.
Pak najíždíme na nový, teprve loni poprvé otevřený kus dálnice M86, která nás po zhruba 60 kilometrech u Csorne napojí na dálnici M85. Jediné rozptýlení po cestě je na krajnici stojící měřící auto s podobnými snímači, jako mají vozy kontrolující pražské parkovací zóny. Takže bez známky raději neriskujte, za pokutu v přepočtu 1 300 Kč to nestojí.
Dalších 30 kilometrů trvá, než se u Györu přes dva kruhové objezdy napojíme na „budapešťskou“ dálnici M1. Z ní odbočíme po 37 kilometrech na (stále placenou) M15 směrem na Rajku/Bratislavu.
To už ale dálnice není, druhý pruh se teprve staví – omezení na 60 km/h vás může ve špičce zpomalit. Příprava na novou dálnici je zjevná, stojí už i základy mostu přes železniční trať.
Na dvouproudé silnici je rychlost omezena na 90 km/h, občas je cesta plná děr. Je zřejmé, že Maďaři chtějí brzy dotáhnout dálnici až k hranici. Celkem tedy v Maďarsku využijeme asi 130 kilometrů dálnice, 85 km jedeme mimo ni. Proti variantě bez dálniční známky to kilometrově vychází nastejno, časová úspora činí asi hodinu.
Cesta k Jadranu byla i tématem pořadu Rozstřel:
11. června 2017 |
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvSlovensko a Česko
Přímo na slovenské hranici v oficiální prodejně pořizujeme stejně jako loni virtuální slovenskou dálniční vinětu za rovných deset eur (pokud by se někomu nechtělo platit deset eur, dá se jet po staré cestě přes Stupavu a Malacky; je to asi o 13 km delší a o hodinu pomalejší) a bez zdržení rekonstrukcemi míříme na Moravu.
Protože ještě před Brnem rádio hlásí problémy na D1, konzultujeme situaci s chytrou navigací Waze a zjišťujeme, že cesta „vrchem“ přes Olomouc a Hradec Králové vychází jen o 13 minut pomaleji.
Nakonec se ukáže, že D1 se jako obvykle ucpala ještě více, takže jsme rádi, že jsme na ni takhle vyzráli. Doma v Praze jsme v pět odpoledne.
Cesta přes Maďarsko až do Prahy i s touto oklikou a krátkou zastávkou na oběd trvala jen osm hodin, což je skvělý výsledek.
Může se hoditDÁLNIČNÍ ZNÁMKY A MÝTNÉ
|