Stop tu nefunguje
Boeing 737 mě za tři hodiny letu napříč nekonečnými pouštěmi a vyschlými solnými jezery přenáší do Alice Springs, malého městečka v Severních teritoriích. Že je to široko daleko jediné město, potvrzuje i silniční ukazatel stojící u nájezdu z letiště na hlavní silnici: doprava je podle šipky Darwin 1525 km, doleva Adelaide 1690 km...
Alice Springs je na první dojem velmi čisté a příjemné město, kde vše důležité člověk najde na hlavní ulici. Jestli mě něco v Alice Springs nemile překvapuje, pak to je moje první setkání s domorodci, tzv. aboriginci. Sice jsem si za roky cestování po světě na leccos zvykl a dokonce jsem si ze studijních důvodů přečetl knihu „Poselství od protinožců,“ ale to, co jsem spatřil na hlavní třídě, mě šokuje: Na trávníku v centru města sedí na zemi asi deset nahých žen, některé z nich kojí své děti, zbylí caparti běhají s vřískotem okolo a přitom se vyhýbají namol opilým mužům, válejícím se na zemi. K dovršení této scény kolem nich procházejí „bílí“ Australané, jakoby se nechumelilo – tomu říkám setkání kultur.
Druhý den časně ráno stojím s batohem a vztyčeným palcem u výpadovky z města, vedoucí k West MacDonnelově pohoří. Během první hodiny stopování nejenže mi nikdo nezastavuje, ale jediná reakce na moji přítomnost u silnice je udivený pohled místního policisty. Po další hodině to vzdávám, odcházím pokorně do nedaleké půjčovny aut a za chvíli si to v červeném chevroletu sypu na západ.
Žízeň v horách
West MacDonnellovo pohoří patří podle geologů mezi nejstarší hory na světě. Z pouštní krajiny pokryté skromnou vegetací napůl uschlých keřů se napravo od silnice zvedá hřeben z červené horniny, který přírodní živly za miliony let vytvarovaly do oblých tvarů, takže jen tu a tam nad horizont vystupují rozeklaná skaliska připomínající dřívější podobu hor.
Míjím několik turistických odboček a rozhoduji se, že tato místa navštívím, jen pokud mi při zpáteční cestě zbude čas. Mým cílem je Ormiston Gorge, který je jedním z výchozích míst na 12denní trasu Larapinta Trail; já však mám v plánu dvoudenní túru zvanou „Pond“.
Na parkoviště přijíždím po poledni a vzhledem k neskutečnému žáru se rozhoduji nástup na túru odložit, až teplota klesne do přijatelných hodnot. Kolem čtvrté odpoledne se začíná ochlazovat, takže balím věci do batohu a přemýšlím, kolik si s sebou vezmu vody. Na zadní sedačce auta mám vyrovnaných sedm jedenapůllitrových lahví, z nichž většinu jsem už od rána vypil. Nakonec si beru dvě lahve, na tábořiště u řeky to mám odhadem tři hodiny chůze a měl bych tedy vystačit.
Kolmé skály v Kings Canyon
Ale ouha! Během prvního čtvrthodinového stoupání od parkoviště do mě „zahučí“ první litr a já přemýšlím, zda se raději ještě nevrátit pro další vodu. Vzápětí se mi z vrcholu naskýtá nádherný pohled do širokého údolí, na jehož dně se leskne hladina klikatícího se toku. To rozhoduje, překračuji pomyslný Rubikon a sestupuji do údolí.
Přestože mě spaluje úmorné horko, neuvěřitelně suchý vzduch způsobuje, že se ani nepotím – pot se totiž ihned vypaří! Cítím, jak jsou ze mne vysávány poslední tekutiny a když konečně se západem slunce přicházím k řece, mám žízeň jako trám.
Třicet šest hlav
Po návratu do Alice Springs a jednodenním odpočinku se vydávám k mému hlavnímu cíli, k proslulé červené skále zvané Ayers Rock. Brzy ráno mě v kempu nabírá autobus a jelikož jsem první pasažér, vybírám si mezi osmnácti sedadly to úplně přední. Řidič a zároveň průvodce na následující tři dny se jmenuje Steve a je to sympatický a upovídaný Australan, jehož image doplňuje typický kožený klobouk.
Odpoledne přijíždíme do národního parku Uluru-Kata Tjuta, který patří mezi jednu z oblastí světového dědictví v Austrálii. Jsme na půdě původních obyvatel Anangu, kteří s pomocí australské vlády spravují tento unikátní kus země. Uluru je domorodý název skály Ayers Rock, která jako magnet přitahuje návštěvníky mířící do centrální Austrálie.
Západ slunce v Ormiston Gorge
Skalní oblast Olgas
Denní rytmus vyznavačů trekkingu je tady v centrální Austrálii jednoduchý: kvůli polednímu žáru se na túry chodí večer nebo brzo ráno. V době mezi desátou a čtvrtou hodinou nemá prakticky cenu vylézat na sluníčko. Denně tak vstávám ještě za tmy v pět hodin, abych s rozbřeskem mohl být na túře a odpoledne po polední siestě se vyráží na další výlet.
První večer vyrážíme busem k třicet kilometrů vzdáleným skalám, zvaným Olgas. V domorodém jazyce se tomuto místu říká Kata Tjuta, což znamená „mnoho hlav.“ Těch hlav je tu přesně 36 – červených zakulacených skal, z nichž nejvyšší dosahuje přes 500 metrů výšky nad okolní rovinou. Mezi nimi se jako labyrintem proplétá sedmikilometrový okruh zvaný „The Valley of the Winds Walk,“ na který se vydávám. Stezka je to úchvatná – vede do nitra skal, tu stoupá na vyhlídky, jindy se zase zařezává do chladivých skalních štěrbin.
Pod Červenou skalou
Před západem slunce přejíždíme pod Ayers Rock, kde z dálky sleduji přírodní divadlo měnících se barev na ozářené skále. Překvapuje mě však, jaký byznys se dá udělat ze zapadajícího sluníčka: Na parkovišti vedle sebe stojí vyrovnáno několik desítek autobusů, před nimi se vzájemně fotografují jednotliví turisté a průvodci mezitím na prostřených stolech servírují vychlazené šampaňské...
Následující den se sem vracím na východ slunce a poté se rozhoduji mezi dvěma možnostmi: buď si vylézt na vrchol skály (což je sice povoleno, ale domorodci to z duchovních důvodů neradi vidí), nebo Ayers Rock obejít kolem dokola. Ač mě odmalička lákají vrcholy, své volby nelituji – na okruhu vedeném těsně kolem úpatí skály najdu mnoho zajímavých zastávek a celkem 14 posvátných míst doplněných domorodými legendami.
Zdánlivě jednolitou skálu narušují na mnoha místech nejrůznější štěrbiny a jeskyně, jejichž stopy nesou pozůstatky aboriginských maleb. Z informačních panelů se dozvídám, že Ayers Rock je největší monolit na světě, zvedá se do výšky 348 metrů nad okolním terénem a jeho obvod má neskutečných osm kilometrů!
Krajina u Ormiston Gorge
Na dně Kings Canyonu
Kings Canyon
Mou poslední zastávkou je Kings Canyon, ležící asi 200 kilometrů na sever od Uluru, v národním parku Watarrka. Nejprve procházím šestikilometrový okruh vedoucí po okrajích kolmých útesů a poté se místo oblíbeného koupání ve skalním jezírku „Garden of Eden“ rozhoduji pro průzkum kaňonu potoka Kings Creek.
Obří cykasy tu spolu s eukalypty tvoří příjemný stín, ve kterém pomalu postupuji do nitra kaňonu a v klidu vychutnávám majestátnost australské přírody. Čas jako by se tu zastavil. Tiché bublání potoka však náhle přeruší klakson našeho autobusu – to mi Steve hlásí odjezd do Alice Springs, budu muset jít...
Může se hoditTáboření
Voda Voda je alfou a omegou přežití v australském vnitrozemí, každoročně tu několik turistů zahyne žízní! V horkém počasí (listopad – únor) počítejte až s deseti litry na osobu a den. Národní park Uluru-Kata Tjuta
|
Ayers Rock
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
