Technologie, jakou spolu s nevidomým hráčem Lukášem Hosnedlem vytvořil pro nevidomé, je totiž v herním průmyslu unikátní.
„Když pracuji, jsem zvyklý něco poslouchat v pozadí, jako podtext,“ začíná Kubíček, jediný vývojář KUBI Games. Jednoho dne takhle náhodou narazil na video, kde hrál Lukáš Hosnedl.
„Když nic nevidí, jak v té hře chce bojovat? Koukal jsem na to a on byl dobrý. Střílel na nepřátele, pobíhal tam… A během toho vysvětloval, jak to celé funguje,“ vypráví. Hosnedl hrál The Last of Us, první vysokorozpočtovou hru na konzole s podporou pro nevidomé.
Kubíček byl videem fascinovaný, přesto viděl chyby.
„Lukáš se často zasekával o předměty. Věděl, že na něj někdo střílí, ale nepoznal odkud. Má to spoustu rezerv, ale říkal jsem si, že nebude těžké posunout to výš,“ popisuje.
Spojil se s Hosnedlem s tím, že by rád zpřístupnil i svoji hru pro nevidomé a chtěl vědět, jak na to. „To nemá cenu, vykašli se na to. Musel bys to plánovat od začátku, když už máš hru rozdělanou, to už nejde,“ řekl mu Hosnedl.
Přesto z něj alespoň vytáhl základy, které by hra potřebovala. Jak hráče navigovat nebo jak důležité je předčítání textů. Kubíček neotálel a všechno do hry přidal za jediný den. Nazítří poslal Hosnedlovi hratelnou ukázku. Užaslý hráč se ke Kubíčkovi okamžitě přidal.
Kubíček s Hosnedlem se vydali do neprozkoumaných vod. „V moderním programování není moc věcí, které ještě nikdo nenapsal. Když programujete souboje nebo fyziku, to dělalo tisíce lidí před vámi, tam nic nového nevymyslíte,“ popisuje vývojář.
Inspirací mu bylo už zmíněné The Last of Us. „Na to jsem navalil kotel nových věcí, které to posouvaly dál, aby nevidomý věděl přesně, kde je zeď, aby uměl uhýbat, aby hru zkrátka hrál jako vidící člověk,“ líčí Kubíček.
Unikátní mechanikou je sonar
Jednou z jeho unikátních mechanik je sonar, pomocí kterého chtěl do hry přenést princip slepeckých holí. „Jenže ta hůl je hodně hmatová, ne sluchová. Když zbyde jen zvuk, představa je značně ochuzená. Sonar funguje, ale není dokonalý,“ uznává.
RECENZE: 1428: Shadows over Silesia je vynikající česká husitská hra |
Slepý hráč potřebuje velkou dávku představivosti, aby si herní prostor v hlavě zmapoval. K tomu mu pomáhají zvukové signály. Ty se ozvou, když na scénu vběhne nepřítel, nebo jen když hráč projde kolem předmětu, který by mohl vzít. „Některé z nich používají i vidoucí,“ podotýká Kubíček.
Postupně se na něj nabalovaly nové problémy, které se odhodlávali s Hosnedlem vyřešit. „Co když budu němčinář a neumím anglicky? Německé titulky máme, ale dabing máme jen anglický a český. Člověk by nevěděl, co si říkají postavy,“ vysvětluje. Takové použití předčítače textů jako improvizovaného dabingu ještě nikoho předtím nenapadlo.
To všechno je jen zlomek přizpůsobení a mechanik, které nevidomým umožňují užít si husitský fantasy příběh plnohodnotně jako vidoucí hráči. „Věřím, že se nám podařilo posunout laťku přístupnosti pro celý herní průmysl. Bohužel v zahraničí o tom pravděpodobně neví příliš mnoho lidí,“ směje se Kubíček.
Důvodem podle něj není jen to, že jde o malou hru z malého státu. Mezi nevidomými hra pozitivní ohlasy našla, ale takových hráčů není mnoho.
„Málo nevidomých hráčů je především proto, že neexistuje moc her. A her není více proto, že je málo hráčů a nevyplatí se to. Je to trochu začarovaný kruh. Nezbývá než doufat, že se v budoucnu bude pomalu měnit, a snad tomu napomůže i moje hra,“ uzavírá Kubíček.
