„Vánočky vyrábíme zásadně ručně a podle tradiční receptury. A tu rozhodně nemůžeme ošidit ani urychlit. Co do pečiva nedáte, nemůžete od něj čekat,“ ujišťuje Balabán a vede nás do teplé a voňavé pekárny v přízemí domu.
Kolem stolů čtveřice mužů a žen hbitě splétá copánky z pěti pramenů těsta s rozinkami a do hvězdy je po pěti sází na plechy a na vozíky. Ty putují do vlhké a teplé kynárny a pak omašlované vajíčkem a posypané mandlemi do vedlejší pece.
Okénkem se dá pozorovat, jak se těsto barví do zlatova. Velká vánočka o váze 600 gramů se upeče za tři čtvrtě hodiny, ta nejmenší dvousetgramová za dvacet minut.
„Před lety jsme pletli z šesti pramenů, dnes z pěti, abychom se odlišili od ostatních. Pečeme je celý rok, ale na Vánoce je děláme bohatší. Směs koření jsme postupně vyladili s otcem a dá se říct, že je to naše rodinné tajemství, jež si hlídáme. Ani pekaři nevědí, co v ní je. Dostanou jen odváženou dávku,“ poznamenal Balabán, který je v pořadí už šestou generací pekařů v rodině.
Původním smyslem vánoček bylo nosit štěstí
Podle něj se chutě zákazníků ohledně vánoček nemění.
„Je to klasika. Lidé chtějí, aby byla chutná a voňavá a skutečně připomínala peřinku, do níž byl zabalený Ježíšek. A aby jim přinesla hojnost a štěstí. To je totiž původní smysl toho, proč se vůbec vánočky začaly dělat, i když nejprve nebyly pletené, ale byly to sladké placky - calty,“ popisuje pekař.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Týdeník 5plus2 najdete každý pátek ve stojanech na obvyklých místech. |
Když v roce 1997 rozbíhal výrobu, jeho otec - také pekař - už byl v penzi, do firmy nešel, ale pomáhal mu.
„Moc ho to bavilo, vrátil se do dětství, protože když v padesátých letech komunisté zabavili pekárnu, bylo mu 14 let. Celá léta dělal v průmyslových pekárnách, kde se chrlily stovky výrobků. Tady si mohl s nimi vyhrát,“ popsal Balabán.
A tak i když Jiří Balabán původně pekařem být nechtěl, chtěl tomu osud.
I pečivo podléhá módě
První pekař v rodině se jmenoval Jan Zicha a pekl už v roce 1808. Jeho výrobky mohli konzumovat třeba i vojáci z Napoleonovy armády.
„Poslední Jan Zicha měl tři dcery a tu jednu si vzal zase pekař Josef Balabán, jenž se do Bítýšky přistěhoval ze Zlína. Já jsem vystudoval gymnázium a šel na vysokou, ale po revoluci se naskytla možnost podnikat samostatně, takže jsme neodolali,“ poznamenal.
Za dobu, kdy v „pekařině“ působí, se podle něj mění chutě lidí. „Například chleba chtějí lidé méně kyselý, to, co konzumovali před dvaceti lety, by asi dnes už neuspělo. A i pečivo podléhá módě, jeden čas to byly například výrobky z kukuřičné mouky, pak se do těsta začala přidávat nejrůznější semínka a posledním hitem jsou chia semínka z šalvěje hispánské,“ popisuje Balabán.
„Já osobně mám rád všechno pečivo, ale jedničkou je u mě chleba. Obsahuje všechny potřebné živiny, proto dokázali lidé přežívat dlouho o chlebu a o vodě. O Vánocích si ale vánočku dám rád,“ dodává pekař.
