„V roce 1984 koupil táta mamce tuto malou motorku. Jezdila jen chvíli a potom léta stála v garáži nevyužitá. Tak jsem si ji v roce 2007 odkoupil. O tři roky později se mně stala autonehoda, byl jsem měsíc bez vozu. Proto jsem začal jezdit na babettě, tím jsem objevil její kouzlo,“ popisuje Brňan.
Na své první babettě objel podél hranice celou republiku. Letos se chystal až do Chorvatska, ale na Slovensku dostal salmonelózu. „Dojel jsem jen po Balaton a musel jsem se vrátit,“ posteskne si Majerek.
Babetta s původní konstrukcí bez úprav jede maximální rychlostí asi padesát kilometrů za hodinu. Majerek si mašinu upravil. „Z kopce pak jedu na neutrálu až osmdesátkou. Jsou ale kluci, kteří mají vytuningovanou babettu tak, že jezdí až stovkou. To už je ale o hubu,“ tvrdí nadšený motorkář.
Náhražky z Indie se hned pokazí
Babetty se přestaly vyrábět v roce 1996, ještě čtyři roky poté se ale skládaly stroje z náhradních dílů, které byly na skladech. „Snažil jsem se skoupit co nejvíce originálních náhradních součástek, protože jezdím na babettě opravdu všude. I na náměstí Svobody. Dají se samozřejmě sehnat i náhražky z Indie, po pár kilometrech se ale pokazí,“ ví Majerek, který má dnes pět strojů.
„Posledním prodejcem náhradních dílů je pan Hlavatý z Hodonína. Před pár týdny jsem se s ním setkal na srazu ve Vápenkách, dal jsem mu několik tipů, jaké náhradní díly by mohl nabízet,“ říká Majerek.
Nápad založit první klub babett v Brně se zrodil v hospodě, kde popíjel se třemi kamarády. Na sociální síti už mají téměř dvě stě sympatizantů z Česka i ze Slovenska.
Na babettu pouští i dvouapůlletého syna
Brňan, který pracuje jako programátor a analytik, je přesvědčený, že na babettu jde sbalit holku. „Když je z původních dílů, pěkně naleštěná, vypadá moc hezky.“
Jezdit na mašině už učí i svého dvouapůlročního syna. Ale jen na postranních cestách. „Stoupne si na postranní plasty pod nádrží, chytne se řídítek, přidá si sám plyn a jede,“ říká hrdý otec.
Nehodu zatím neměl. Vybírá si silnice druhé a třetí třídy, kde je široký odstavný pruh. „Hlavně když jede kamion, tak to s člověkem pěkně zamává,“ podotýká.
A proč právě babetta? „Lze s ní dojet kamkoliv. Na pěší zónu do centra, překonat všechny stavební zátarasy. Vybagrovaná vozovka nebo chybějící most není problém, když tam je lávka pro pěší. Velká výhoda je v tom, že nemá SPZ, takže jezdíte anonymně, jak na kole. Odpadá veškerá byrokracie, nemusíte nikam jezdit na technickou. Spotřeba kolem dvou litrů. Pojištění stojí pár korun, někdy je zdarma k autu,“ uzavírá Majerek.
