Otec dvanácti dětí Josef Adámek i v osmdesáti navštěvoval kolegy disidenty

Josef Adámek se narodil v roce 1914 ve Višňové, ale ještě před válkou se přestěhoval do Brna. Byl aktivní v katolické obdobě Sokola, v Orlu, kde spoluorganizoval slety. Za druhé světové války pak při práci ve Škodových závodech v Adamově pomáhal rozmnožovat protiněmecké letáky.

Josef Adámek a kardinál Tomášek | foto: archiv

V roce 1944 si vzal svou obětavou ženu Marii, s níž měl postupně dvanáct dětí.

disidenti jižní moravy

Ke dvacátému výročí listopadu 1989 připravila brněnská redakce MF DNES unikátní seriál o disidentech jižní Moravy.

Čtěte seriál od bývalé brněnské disidentky a nyní redaktorky MF DNES Jany Soukupové.

Koncem roku 1946 spoluzakládal Spolek přátel USA, jakýsi protipól obdobné organizace zaměřené na vztahy se Sovětským svazem. Za organizační činnost v tomto spolku jej zatkli, drželi ve vazbě a odsoudili k peněžité pokutě.

Vydávala celá rodina

"Spolu s provinciálem dominikánů Ambrožem Svatošem se stal velkým propagátorem blažené Zdislavy a velmi se spolu zasloužili o její svatořečení," vzpomíná jeho syn Evžen Adámek.

"Otec pořádal zájezdy do Jablonného v Podještědí, do rodiště Zdislavy, Křižanova a další akce, aby zvýšil všeobecného povědomí o této naší české světici," dodává syn.

V liberálním roce 1968 spolu s Josefem Písaříkem a za podpory biskupa Trochty založil asi nejslavnější tuzemské katolické tiskařské družstvo Logos, které tisklo náboženskou literaturu.

"Jako první po II. vatikánském koncilu vytiskl můj otec Český Misál pro všechny české a moravské farnosti," vzpomíná syn Evžen. Kromě mnoha dalších titulů měly velký význam publikace o papeži Janu Pavlu II. nebo encyklika Pavla VI. Humanae Vitae.

"Družstvo Logos zaměstnávalo asi dvacet žen v domácnosti," vybavuje si Evžen Adámek. "Auto jim dovezlo jednotlivé listy knih nebo brožur a ony je doma snášely, slepovaly, vlepovaly do obalů. Což naplňovalo otcovu hlavní myšlenku, aby maminky nemusely odcházet od dětí. Také my, jeho děti, jsme při návratu ze školy snášeli, lepili, rýhovali a vlepovali," přidává Evžen Adámek vlastní vzpomínku.

S nastupující normalizací režim družstvo Logos v roce 1971 zlikvidoval. Josef Adámek pak ještě v malé tišnovské tiskárně vyráběl "dotisky", tedy tituly, které ještě byly povoleny za Logosu. Mohutná činnost v pověstném bytě Adámkových na Mírovém náměstí u Kraví Hory však běžela nepřetržitě.

Duchovní otec

"Josef Adámek se snad odjakživa věnoval katolickému samizdatu, ale i dalším věcem, například chemii nebo šlechtění rostlin," přidává další vzpomínku Petr Pospíchal, který od dubna 1978 jako osmnáctiletý mladík spolu s Petrem Cibulkou a Liborem Chloupkem seděl ve vazbě za nahrávání nepovolených skupin.

"Shodou okolností jsem Josefa Adámka, jakož i celou jejich rodinu, v té době už dávno znal," říká. Chodil totiž na stejnou základní školu jako Evžen Adámek, který je dnes ředitelem Oblastní charity ve Znojmě.

"Neustále rozesílal stovky přáníček, pohlednic, různých sdělení, publikací a opravdu se celkem ničeho nebál," líčí Pospíchal.

Pro jeho sestru Zuzanu bylo spojení s rodinou Josefa Adámka ještě důležitější. "Stal se mým duchovním otcem a otevřel mi světy, o jejichž existenci jsem nevěděla, ale které jsem tehdy, ve svých deseti letech, velmi postrádala. Uvedl mě na cestu duchovního života. Díky Bohu za toto setkání," říká dnes Zuzana.

A vzpomíná i na ženu Josefa Adámka Marii. "Paní Adámková se vyznačovala mimořádnou každodenní statečností," skládá hold obětavé matce dvanácti dětí Zuzana. "Musela řídit celý kolos veliké rodiny prakticky. Stála tak ve stínu svého muže," dodává.

"Při tom všem otec organizoval u nás doma přednášky otce Stanislava Krátkého," vybavuje si Evžen Adámek.

"Nás děti přitom vždycky poslali na víkend ke známým, abychom uvolnili postel k přespání návštěvě. Samozřejmě nechyběly ani tajně sloužené mše svaté. Tato tajná setkání musela mít zvláštní ochranu Ducha svatého, protože v našem činžáku bylo ve třípokojovém bytě mnohdy třicet nebo čtyřicet lidí a nikdy k nám nevtrhla policie, přestože soused Ladislav Havel chodil významně venčit psa právě v době, kdy návštěvy přicházely nebo odcházely. Byl to určitě nejspokojenější pes v Brně, protože asi žádný pán nevenčil psa tak často," usmívá se Evžen Adámek.

V roce 1979 Josefa Adámka zatkli a tajná policie u nich doma provedla opravdovou razii. "Odvezli několik nákladních aut náboženské a jiné zakázané literatury, psací stroje a mnoho dalších důkazních materiálů," vybavuje si Evžen Adámek, jehož otec pak strávil čtyři měsíce ve vazbě.

"Desátého září 1979 byla násilně ukončena činnost nepovolené tiskárny v Olomouci-Radíkově, kde jsme během pěti let vydali 55 titulů náboženské literatury včetně šesti set kusů životopisu Jana Pavla II. s mnoha jeho dopisy," přidává svou vzpomínku Adámkův "spolupachatel", farář bez státního souhlasu Rudolf Smahel.

Spolu pak byli odsouzeni ve velkém, takzvaném Olomouckém procesu ve dnech 28. a 29. září 1981 i s dalším "zakázaným" farářem Františkem Líznou a s Janem Krumpholcem, Josefem Vlčkem a Janem Odstrčilem. Ke svému původně dvacetiměsíčnímu trestu odnětí svobody, který byl patrně i na nátlak veřejnosti a zahraničních rozhlasových stanic zkrácen na čtrnáct měsíců, nastoupil Josef Adámek ve svých 68 letech.

Žena a opora Marie

V roce 1985 rozeslal Josef Adámek stovky takzvaných adopčních modliteb k ochraně nenarozeného života, což vedlo i k založení stejnojmenné organizace.

O tři roky později pomáhal Augustinu Navrátilovi se slavnou peticí obsahující požadavky náboženské svobody národa. Tu podepsalo na 600 tisíc občanů.

"Nebylo by spravedlivé nevzpomenout na mou statečnou maminku, která byla tatínkovi velkou oporou ve všech jeho aktivitách," dodává Evžen Adámek.

"Při tom všem se starala o dvanáct dětí. Maminka se narodila na apríla a toto datum jí asi dalo do vínku neuvěřitelný smysl pro humor. Říkávala, že je matka pluku. Bez jejího bezmezného optimismu a pevné víry by každopádně nebylo možné, aby tatínek mnohé své aktivity dotáhl do zdárného konce," dodává její syn Evžen.

I v osmdesáti navštěvoval kolegy-disidenty

Po sametové revoluci se odsouzení z Olomouckého procesu sešli 24. srpna 1992 u Nejvyššího soudu v Praze, kde je všechny rehabilitovali. Z rukou prezidenta Václava Havla přijal Josef Adámek 28. října 1999 medaili Za zásluhy I. stupně. To ještě žila jeho žena Marie, která zemřela o rok později.

Adámek ji přežil o necelý rok a půl. Zemřel 23. dubna 2002 v nedožitých 88 letech.

"Změnu režimu vítal tatínek s velkým zadostiučiněním," vzpomínají Adámkovi synové Evžen a Josef. "Viděl, že také jeho dílo přispělo k této společenské změně. Měl velkou snahu obnovit činnost tiskárny Logos. V nových podmínkách se naskýtaly obrovské možnosti. A tak začal hledat nové společníky a také peníze," dokreslují otcovu polistopadovou aktivitu.

"Nebýt toho, že bylo tatínkovi už skoro osmdesát let, jistě by se mu to i podařilo. V té době přišly však pochopitelné zdravotní problémy, takže z toho nic nebylo," říká Evžen Adámek.

I přes svůj vysoký věk udržoval Josef Adámek styky se svými přáteli ze samizdatu a vlakem jezdil po celé České republice. Především do Prahy ke kardinálu Tomáškovi, budoucímu biskupovi Malému, otci Zvěřinovi, Kaplanům, do Lutopecen k Navrátilům, do Olomouce ke Krumpholcům nebo za panem Vlčkem. Tedy za lidmi, s nimiž se stýkal či s nimi spolupracoval už v disentu.

"Ohlédneme-li se za jeho životem, vidíme jen usilovnou a činorodou práci na poli duchovního vzdělávání," dosvědčují oba synové Josefa Adámka.