Balcarka, Kateřina nebo Absolon. To jsou jen některá jména lodiček, které v sezoně každý den přepraví v Punkevních jeskyních na 1 300 návštěvníků.
V těchto dnech lidé stálou teplotu osm stupňů Celsia ocení především jako příjemný odpočinek od letních veder.
Když v roce 1920 badatel Karel Absolon začal prozkoumávat jeskynní komplex nedaleko propasti Macocha v Moravském krasu, nejspíš se mu ani nesnilo o tom, že místo se jednou stane velikým lákadlem pro turisty z celého světa.
Součástí prohlídky podzemí je proslulá projížďka na lodičkách, ale oblíbené jsou i pěší trasy. Na jednu skupinu návštěvníků je přitom třeba rovnou pět průvodců – dva na suchou část a tři kapitáni.
Loďky musejí každý večer v přístavišti dobíjet
Lodiček v přístavišti kotví celkem třináct. A každá nese unikátní jméno, které je propojeno s okolím či historií Punkevních jeskyní. „Kapitána tu s menší přestávkou dělám už od roku 1978 a žádný návštěvník mi z lodičky ještě nevypadl,“ směje se místní lodník Rostislav Hanzlík, který velí Kateřině.
Ostatně v říčce Punkvě by se lidé nejspíš vykoupat nechtěli. Ačkoli v zimě nezamrzá, její teplota ani v létě nepřesahuje osm stupňů. Nejednomu z turistů však při plavbě do vody něco spadlo. Vylovit takovou věc je však podle Hanzlíka bez šance. Místy totiž hloubka dosahuje až čtyřiceti metrů.
Plavidla pohání elektřina, každý večer je tak pracovníci musejí v přístavišti připojit na elektrocentrálu, aby byla připravená na další den.
„Letos jsme pořídili deset nových lodiček. Tři staré si pro jistotu necháváme také. Do jedné se vejde osmnáct dospělých a kapitán,“ upřesňuje vedoucí Punkevních jeskyní Hynek Pavelka.
Na projížďky je v Punkvě dostatek vody
Ačkoliv řeky v Česku trápí výrazný úbytek vody, v jeskyních je jí stále dost, a plavby tak nejsou ohroženy. „Ještě se nám nestalo, že bychom kvůli vodě museli rušit prohlídky,“ povídá Pavelka.
Jen pár kroků od přístaviště se nachází plechové dveře, které vedou uměle vybudovanou jeskyní ke stavidlům. „Když to tu Absolon objevoval, potřeboval snížit hladinu vody v Punkvě. Postavil stavidla a díky tomu se nyní po jeskyních dá pohybovat i suchou nohou,“ vysvětluje Pavelka.
Původní stavidla byla odstraněna až v roce 1982 a nahradila je nová, modernější. Jak vypadala starší verze, si lidé mohou prohlédnout v muzeu, jež se nachází kousek od pokladen.
Drobné poruchy a běžnou práci na loďkách a v jeskyni dokáže vyřešit údržbář, jenž má svoji dílnu v suterénu hlavní budovy. Na stejném místě se nachází i dieselový agregát, který zvládne rozsáhlý komplex zásobovat energií v případě výpadku proudu. Větší údržba loděk přichází na řadu v zimě v nedalekém Skalním mlýně.
Každé ráno, když přijde kapitán na směnu, musí nejprve loď očistit od jeskynního prachu a vody. Stálí zaměstnanci mají přidělené své plavidlo, o něž se starají. Poté se jeden z nich vydá na průzkum trasy a kontroluje, jestli je vše v pořádku a do podzemí mohou lidé.
Zavítá i na dno Macochy, která je známá také jako propast sebevrahů. „Už několikrát se mi stalo, že jsem tam ráno někoho našel. Bez téhle části mojí práce bych se klidně obešel,“ konstatuje smutně Hanzlík.
Za mince z jezírek v jeskyních pořádají speciální akce
Po vstupu do jeskyní čeká na návštěvníky úchvatný pohled na uměle vybudované jezírko, které na hladině odráží krápníkovou výzdobu z celého dómu. I zde turisté vytvořili tradici házení mincí.
„Jednou do roka, většinou v zimě, jezírko vypustíme a mince vysbíráme. Průvodci pak například před Vánoci za peníze uspořádají oživené prohlídky v kostýmech a s občerstvením,“ prozradil Pavelka.
Unikátní prostředí a skvělá akustika láká i muzikanty.
Hudební festival Čarovné tóny Macochy se každoročně koncem června přesouvá mezi různými jeskyněmi v celém Moravském krasu. Závěrečný koncert se ale vždy koná právě u jezírka v Punkevních jeskyních.
