A poptávka po čmelácích narůstá. Stále více farmářů totiž objevuje jejich výhody. Oproti včelám sice nedělají med, ale fungují jako výborní opylovači.
Není třeba se o ně přehnaně starat, létají za každého počasí a netrpí tak často nemocemi jako včely. Stejně jako ony ale dokážou denně opylovat až patnáct stovek květů.
„Čmeláků se navíc lidé nebojí, takže si je pořizují i ti, kteří mají děti. Spousta klientů si tyto sympatické tvory drží třeba na balkoně, zkrátka z nich mají radost,“ říká entomoložka Alena Votavová z Výzkumného ústavu pícninářského v Troubsku, kde tento hmyz chovají.
Pro zemědělce jsou ale hlavní jiné vlastnosti čmeláka. Má dlouhý jazyk a zvládne tak opylovat květy s dlouhou okvětní trubkou, například jetele. Je navíc schopný „pracovat“ v uzavřených prostorách, sklenících a šlechtitelských klecích.
Ovocnáři si zase cení, že častěji střídá stromy, čímž dochází k lepšímu opylení. „Když si včela vyhlédne zdroj potravy, systematicky jej opyluje a ještě to sdělí svým tancem ostatním, takže se drží na jednom místě,“ vysvětluje Votavová.
Objednávky letos výzkumný ústav spustil v určený den a hodinu. Osmdesát procent zákazníků se ozvalo do pěti minut.
„Zájem je pokaždé tak velký, že v předchozích letech lidé prvního ledna místo připíjení šampaňským odesílali objednávky, proto jsem letos termín přesunula na únor,“ směje se výzkumnice. Nakonec se prodalo asi tisíc čmeláků a ústav zakrátko hlásil vyprodáno.
Čmeláci v zajetí nejsou závislí na ročním období
Zahrádkáři většinou volí začínající hnízdečko s královnou, dělnicemi a larvami v různém stadiu vývoje, tedy dalšími budoucími dělnicemi. Zaplatí za něj 1 390 korun. Takovou „rodinu“ si pak odnesou na zahrádku či balkon v takzvaném čmelínu, což je nejčastěji dřevěný box.
Zemědělec, jenž chce nechat opylovat rozkvetlé pole, zase kupuje za 1 980 korun rozvinuté hnízdo, kde jsou čmeláci na maximálním počtu a vrcholu vývoje. Přežijí po dobu opylování, ale pak jejich život rychle skončí. Do skleníků zase výzkumníci poskytují oddělky, tedy jen velmi malý počet čmeláků.
Ačkoliv čmeláci v Troubsku žijí v laboratořích, velké šlechtění není namístě. Zdejší hmyz je odchycený v přírodě a zařazený do chovného programu. „Jen je držíme v zajetí, jejich hnízda se vyvíjejí tak jako v přírodě. Ovšem každoročně na jaře odchytáváme několik královen, abychom získali nový genofond,“ popisuje Votavová.
Nejen že tito laboratorní čmeláci vypadají stejně jako venkovní, ale mají také stejný režim. S tím rozdílem, že v zajetí nejsou závislí na ročních obdobích. V reálu to znamená, že zahrádkáři mají čmeláčí hnízdo k dispozici přesně tak, jak potřebují k opylování rozkvetlých stromů - tedy klidně o dva měsíce dřív, než by se to povedlo přírodě.
Argumentem pro včely jsou med a větší počet
Ačkoliv troubská laboratoř hlásí vyprodáno, zájemci nemusejí být smutní, do chovu čmeláků se mohou pustit sami. „Smyslem naší práce není komerce, chceme rozšířit povědomí o chovu čmeláků z přírody. Vždy, když o nás vyjde zmínka, obrací se na mě stovka lidí, ale my prostě nejsme schopní jim čmeláky dát. Ovšem vznikla už spousta podpůrných skupin, na webu zájemci najdou rady, jak s chovem začít,“ podotýká Votavová.
I přes mnohé klady ale čmeláci včely nikdy zcela nenahradí. Především proto, že nedávají med, propolis ani vosk. „Čmeláčí hnízda jsou také výrazně slabší, třeba jen s maximálně pár stovkami dělnic, u včel jsou jich desetitisíce. Hnízdo se navíc musí každý rok zakládat znovu,“ srovnává znojemská včelařka Lenka Pokorná.
„Včely nám dávají med, což je silný argument. O kvalitní český med je zájem a lidé si k němu stále nacházejí cestu,“ zdůrazňuje Bronislav Cagášek z Včelařství u Medíků.
Čmeláci si se včelami v přírodě nijak nekonkurují. „Spíš se doplňují. Čmeláci jsou dobří do zahrádek, zvláště těch ekologických, oživují to tam. Taky se hodí do všelijakých biopásů, nedivím se, že je po nich poptávka,“ podotkla včelařka Marie Pokorná z Přímětic u Znojma.
