Linka Tatra Příbor – Metalex
 |
Nakonec slovo dalo slovo a spolupráce na lince Tatra Příbor – Metalex se rozjela. Postupně se pánové, teď již také s Vítězslavem Hinnerem z vývoje Tatry, dostali až do Roztok u Prahy k Václavu Královi a přímo do jeho „dílny“, garáže v Kralupech nad Vltavou. Přišel ten den, kdy jim designér Supertatru poprvé ukázal. V garáži byly příčné řezy karoserie z překližky. Společně s přítomným dřevomodelářem Bohumilem Fialou se každý z nich chopil jednoho řezu, aby je autor sám dirigoval, kde a jak mají stát. Až bylo hotovo a všichni na správných značkách, Václav Král jim s jiskřícím pohledem sdělil: „Já to auto úplně vidím!“ To bylo poprvé, co se Supertatra zhmotnila. Postupně byl vyroben dřevěný model v měřítku 1:1, z něj byly sejmuty negativní laminátové formy a model byl nalakován do té správné červené barvy.
Doba se opět proměnila. Přišel rok 1989 a s ním známé změny. Svazarm ztratil svoji pozici a později i svoji existenci. Metalex prošel privatizační procesem. Původní zaměstnanci zřídili firmu MTX a Metalex pomocí ní zakoupili.
Mezitím následovaly dny a týdny práce na projektu TATRA MTX. Po zprovoznění v červnu 1991 a testovacích jízdách na autodromu v Mostě byla první Supertatra přesunuta do Kopřivnice. Čekalo ji zkoušení, měření a ladění. To měl na starosti mentorsky Stanislav Zajíc. Pod jeho vedením se pracovalo především na chlazení vozu. Auto muselo správně dýchat, aby bylo schopno poskytnout ze sebe vše, co od něj očekávali.
V té době měl Petr Machač v Příboru na starosti nestandardní výrobu a jmenovec Havran pracovní postupy, technologii a normy. Došlo také na výrobu motorů do zamýšlenou sérii Supertater a sní se objevila další podstatná postava na jevišti automobilového průmyslu, pan Karel Bordovský. „Ten měl neuvěřitelný tah na branku, nikdy nic nevzdal, vždy hledal řešení, až ho našel,“ potvrzuje velké odhodlání spolupracovníka Petr Machač. „V té době jsme také připravovali a vyráběli sanitní varianty a hasičská auta. Měli jsme teď již také oficiálně na starost spolupráci s Metalexem“, vzpomíná Petr Machač.
„V té době přišel kolega Havran s myšlenkou osadit motor Supertatry vstřikovacím systémem.“ Pokud měl vůz splňovat tehdejší moderní nároky na technologii, bylo to nezbytné. Vedení Tatry Příbor přijalo myšlenku za svou a pověřilo Stanislava Zajíce jejím vyřešením. Nakonec se o vstřikování měla postarat společnost anglického spolupracovníka Tima Bishopa. První Supertatra byla finalizována v Tatře Kopřivnice.
Václav Král kdysi vzpomínal, že za jeden motor platili Tatře milion, začátkem devadesátých let. Dnes by to podle inflační kalkulačky bylo čtyři a půl milionu.
Karoserie byla původně laminátová, počítalo se ovšem s tím, že u sériových kusů budou karosářské díly z mnohem lehčího a pevnějšího kevlaru.
