Kdo někdy šplhal do velkého náklaďáku, dobře ví, že už jen vyšvihnout se do té výšky za volant vzbuzuje respekt. Znovu jsme si to připomněli, když jsme připravovali reportáž o Marcele Dvořákové, sympatické dámě, která má kuráž, a tak se rozhodla, že dá na rady svého okolí a zkusí práci řidiče.
 |
Jenže usedla za volant snad nejnáročnějšího nákladního vozu, jaký si umíte představit. Copak o to, moderní Mercedes Arocs je jistě kvalitní automobil, s výkonným motorem a automatickou převodovkou, poháněnými všemi šesti koly a kdesi cosi. Jenže sypač je trochu jiná káva svými rozměry a nástavbou. A hlavně na silnice vyjíždí, když všichni radí, abychom my ostatní raději zůstali doma.
Marcela Dvořáková si svůj stroj pochvaluje, ale žena s benzinem místo krve mu umí také vyčinit: „Má docela tvrdé pérování, tatra na měchách, to je jiné pohoupáníčko,“ říká, aby řeč nestála, zatímco pomocí titěrné páčky pod volantem sází jednu rychlost za druhou, aby se kolos dal do pohybu. Až na to tlumení je prý jízda mercedesem na jedničku, své auto by neměnila. „Leda za ruský zil, můj sen,“ zahledí se na zasněžené vrcholky hor. Samozřejmě myslí to staré ruské monstrum na benzin.
Budíček kdykoli
Pro slečnu Dvořákovou je kočírování obřího vozu rutina. V zimě vstává každý den jinak, podle toho, kdy jí u hlavy zadrnčí telefon s našponovaným dispečerem. Běžně musí vyrazit do 30 minut od telefonátu. Pravidelně čistí své auto od soli a všechny díly je potřeba promazat.
Představit si něžně působící dámu s rukama od kolomazi by bylo v každém jiném případě docela těžké, ale když po chvíli perlí o téměř zbytečných uzávěrkách diferenciálů, není pochyb o tom, že je to žena na svém místě. Od začátku trvala na svém. Buď bude dělat práci se vším všudy, nebo nic. Žádné úlevy.
A že to neříká jen tak Krakonošovi do oken, dokazuje za pár chvil, když chceme fotit u zamčené závory, jejíž zámek přes zimu dokonale zarezl. „Ukažte, to bude klíč desítka, zkusím najít nářadí,“ pokouší se závoru místo odemykání rovnou rozebrat.
Zimní královna
Člověk se souká do kabiny a říká si, že v té výšce musí mít řidička pěkný výhled. Jenže když je vpředu nasazená radlice, která běžnou šířku vozu 2,5 metru ještě notně přečnívá, veselé vyhlídky se vypaří jak ranní mlha na jarní horské silnici. A když se auto rozjede a hrůzu vzbuzující radlice jen o centimetry míjí v plné rychlosti svodidla a značky, je chuť vyměnit si místo s královnou kopcovitých silnic rázem pryč. Přitom dnes je slunečno, silnice suchá a my vyrážíme jen udělat pár snímků.
V zimní sezoně má Marcela Dvořáková s kolegy na starosti silnici první třídy č. 10 od hraničního přechodu s Polskem až po obec Držkov. Je to přibližně 25 kilometrů, k tomu pár vedlejších silnic, kde se musí zajistit sjízdnost pro autobusovou dopravu. Když začne na podzim sněžit, bývá kopec u Kořenova, na hranici Jizerských hor a Krkonoš, ve zprávách jako první: prudké stoupání (o jehož příkrosti svědčí i fakt, že je zde jediná ozubnicová trať pro vlaky u nás) a řada zatáček dělají z toho úseku jednu z nejhůře sjízdných silnic v Česku.
Žádné úlevy!
Co vás to vlastně napadlo, jít řídit takové monstrum? A proč zrovna sypač, a ještě tady?
Pracovala jsem zde na pobočce AVE v údržbě jako zástup na mateřské a kolegové i bratranec mi říkali, že to mám zkusit. Šéfovi jsem rovnou řekla, že do toho půjdu jen pod podmínkou, že nebudu mít žádné úlevy a že ke mně bude přistupovat jako k mužskému osazenstvu. Stihla jsem si udělat i strojnický průkaz na bagry a nakladače.
Takže jste takový ten příklad ženy, která se vrhá do auta, ještě než dovrší osmnáct?
To ani ne, ale vždycky mě zajímaly stroje. Přitom řidičák jsem si dělala až v devatenácti spíše z donucení. V jednadvaceti následoval průkaz na motorku, ale ze dvou kol mám strach. Proti tomu v náklaďáku se cítím výborně. Spíše se poslední dobou začínám bát v osobáku (úsměv).
Můžete mi popsat, jak vlastně vypadá taková zimní služba?
Úkolem je zajistit sjízdnost, většinou solením, někdy pluhováním. Záleží na domluvě s dispečerem. Funguje to tak, že zavolá dispečer, abych se připravila na výjezd. Někdy volám i já na krajský dispečink, že je potřeba vyjet, pro dispečery jsme takové prodloužené oči. Sice mají kamery, ale komentář přímo z terénu je pro ně také cenný.
V kolik vstáváte?
Je to jinak, já jsem ve službě neustále a čekám, kdy zavolá dispečer. Základem je prevence, to znamená solit před tím, než začne námraza nebo sněžení. Projedu celý úsek a pak se musím rozhodnout, jak dál. Většinou nejnáročnější je část od Příchovic k hranicím, takže se často otáčím a snažím se zajistit tento kopec. Podle situace mohu vyžádat příslužbu, abychom společně zvládli i ostatní úseky.
Co dělají silničáři, aby nezaspali?
My nezaspíme nikdy, my někdy ani neusínáme (smích)! Služba probíhá tak, že 24 hodin denně jsem na telefonu a čekám na pokyn dispečera. Ale jestli se ptáte na přípravy, tak ze zákona jsme povinni od poloviny října mít jedno vozidlo v pohotovosti, plná zimní sezona pro nás začíná v listopadu. To už musí být připravená auta, posypový materiál i rozpisy služeb. Do konce března musíme vyrazit kdykoli, i kdyby to bylo ve dvě ráno.
Jak se vám v takovou chvíli vstává? A kolik času vám dispečer dá?
Jde to. Podle předpovědi už zhruba víme, co nás čeká. Máme povinnost vyrazit do půl hodiny do zavolání, což je ideální čas. Dlouho dopředu se to nedá plánovat, protože sněžit může začít někde jinde, naopak kratší doba nemá smysl, protože sůl potřebuje nějaký čas, aby začala působit.
A když se to nestihne? Uvázne první kamion, pak druhý a je hotovo?
Stihnout se to musí, prevence nebývá problém. Nejhorší je odhad řidičů. Když je kamion prázdný a nemá zatíženou poháněnou nápravu, má to řidič těžké. Navíc se u nás kvůli zatáčkám nemůže pořádně rozjet. I když to posypete, chvíli trvá, než začne sůl působit. A když sněží, můžete takhle jezdit pořád dokola. I proto se někdy musí silnice pro kamiony uzavřít, protože je nesmysl tam vjíždět. Lepší je pár hodin počkat, než se cesta zprůjezdní.
Problém je neukázněnost
Ale stejně, každou zimu je někdy někde neposypáno, silnice nesjízdná, kamioňáci zablokují silnici a zlobí se, jak to klouže. Jak se to může na hlavní silnici stát?
Zablokování silnice kamiony je evergreen každé zimy. Kolega jezdil s náklaďákem dlouhé roky, ten v tom má jasno: záleží na naložení auta, jeho technickém stavu, hlavně odhadu řidiče. Běžně tady v kopcích zažíváme, že po silnici jsou rozházené čtyři soupravy, které nemohou vyjet, přijede mezi ně pátá, prokličkuje a je pryč. Její šofér počítal s tím, že jede přes horský úsek, má správné obutí a ví, co si může dovolit projet, a kdy je naopak lepší auto odstavit a počkat, až projede sypač.
Takže za to může neukázněnost řidičů?
Nechci házet všechny do jednoho pytle, ale jsou takoví, kteří dobrovolně zastaví a počkají. A pak jsou takoví, kteří to prostě zkusí, místo aby uznali, že měli špatný odhad, hází vinu na jiné. Kamiony nejsou problém, problém je neukázněnost. Někteří vědí, že mají lehký vůz, tak rovnou nasadí řetězy, a vyjedou. Jiný chytrák se uprostřed zlomí, zatáhne záclonky a jde spát. A že nám překáží celou noc, to je mu jedno.
Mají tady řidiči dost odstavných ploch, kde by při kalamitě mohli bezpečně odstavit kamion?
Od letošní sezony je zprovozněn v rámci kraje výstražný systém, kterým může odpovědná osoba uzavřít cesty, řidič nákladního vozu ví, že se sem nemůže dočasně vjet. Děláme to v případě, kdy víme, že je vážná situace, přitom silnice musí zůstat průjezdné pro autobusy nebo záchranáře a zásobování.
A co když se stane, že jsem projel těžko sjízdný úsek a sypač jsem nepotkal?
To se stát může, protože náš okruh trvá projet při náročných podmínkách i dvě hodiny. A když kamiony zablokují cestu, že je těžké nebo nemožné projet, začínají komplikace. S třínápravovým sypačem se nemůžete jen tak někde otočit. Při hustém sněžení za dvě hodiny napadne několik centimetrů sněhu, takže už nefunguje posypový materiál a auta ujezdí sníh tak, že zledovatí. Sůl přestává být účinná i v teplotách pod minus 10 °C.
Jaké je pro zajištění sjízdnosti nejhorší počasí?
Nejhorší je to kolem nuly, kdy se kvůli mrznoucímu dešti nebo mlze tvoří ledovka. Částečně roztálý sníh zase způsobuje náledí. To pak není legrace brzdit s více než dvacetitunovým sypačem z kopce. Někdy nejde jet rychleji než třeba dvacetikilometrovou rychlostí.
Uvázla jste někdy?
Naštěstí zatím ne, musím to zaklepat. Náš mercedes je neuvěřitelně pohodlný a má skvělou trakci, šéf také vyjednal perfektní zimní pneumatiky, které na léto přezouváme, aby se neopotřebily. Díky tomu třeba pohon předních kol nebo uzávěrky diferenciálů zapínám jen párkrát, abych se rozjela na ledu za uvázlým kamionem nebo v těžkém sněhu.
To zní všechno až moc dobře, nedošla vám aspoň někdy sůl?
To nesmí, ostatně si ji sama nakládám. Jediné, s kým mám u nás na pobočce problém, je kamarád Hon, ten mě neposlouchá. On už je to taky staroušek, tak na to má trochu právo.
Zprvu jsem si myslel, že mluvíte o člověku, ale asi máte na mysli takový ten starý nakladač?
Ano, přesně tak, mám papíry i na nakladač, takže během směny si sama doplňuji sůl, a zrovna tenhle stroj Hon (HON – Hydraulický otočný nakladač, vyráběný v Československu do 70. let, pozn. red.) mě umí pozlobit. Taky se musí dolévat solný roztok, takzvaná solanka, který usnadňuje rozpouštění soli.
Takže vy si vše zařídíte sama?
Jistě, vždyť jsem říkala, že jsem nechtěla žádné úlevy. Sypač se také musí pravidelně promazat. Obejdu auto s maznicí, špinavá od hlavy k patě, ale mě to nevadí. Důležité je také auto pravidelně mýt a důkladně očistit od soli, aby se omezil vznik koroze.
Jak dlouhá vlastně trvá zimní směna a kolik během ní najezdíte?
Směna je de facto dlouhá 24 hodin, ale kvůli povinným přestávkám se střídáme s kolegou, abychom si odpočinuli. Ale ve skutečnosti se nezastavíme. A auto také ne, to neustále pendluje, dokážeme najet i kolem 560 kilometrů, takže sůl se někdy doplňuje i čtyřikrát za den.
560 kilometrů na 25km úseku? To snad není možné?
Když sněží, nejde to jinak.
Řidiči sypačů často musí slýchat nelichotivá slova. Nemáte výhodu, když jste žena, že vás šoféři šetří?
Jo, to se stává. Uleví si od plic, a když vidí ženskou, jsou překvapení a uberou. Všechno je ovšem o lidech. Šéfovi třeba pravidelně každou zimu někdo spílá, jak je možné, že mu cesta zabrala na sněhu víc času než v létě. To je v horách spíše úsměvné.
A jak probíhá, když někoho nasupeného potkáte? Představuji si takového velkého kamioňáka, jak pekelně nadává a najednou se z těch horních pater sypače vyloupne jemná něžná dáma. Co si tak mezi sebou prohodíte?
Když mi zablokuje cestu, tak rozhodně nejsem jemná ani něžná (smích). Zařvat si umím. Většinou v kabině, na ostatní nehulákám. Někdy je mi spíš do breku, když si uvědomíte, že tu práci dělám hlavně pro ně a oni mě svým přístupem brání v průjezdu.
Když šoférujete takový stroj, tak asi nemáte problém s despektem, nebo ano?
Už se také stalo, že jsem zastavila u pána, jestli nepotřebuje pomoc, vypadalo to, že byl rád, že jede kolem sypač, a když na něj vykoukla z okénka ženská, povídá: jéžišmarjá!
Asi ne proto, že by byl pobožný a viděl ve vás spásu všech svatých…
Nepůsobilo to tak (smích). Ale to byla výjimka.
Na klakson taky dojde?
To už musí být, ale někdy to nejde jinak. To zase platí o řidičích osobních aut, kteří nechápou, že předjíždět sypač není dobrý nápad. Sypač je těžký, samozřejmě nebrzdí tak jako osobák, zvláště na sněhu, a někteří dělají myšky a vjíždí přímo před radlici. Kdyby věděli, jak se s takovým třínápravovým kolosem jezdí, asi by si to rozmysleli.
Popište mi, jak se vlastně jezdí s takovou obří radlicí? Jak třeba víte, v jaké výšce má být? České silnice nejsou zrovna rovné, tak nelítají občas jiskry?
No to víte, musíte ten svůj úsek znát, každý hrbol, ve městech vystupující kanály… Párkrát si cinknete o zem a víte, že příště si musíte dát pozor.
V létě sekačka
Co dělá řidička sypače v létě, nejspíš nemáte ani za ty dlouhé noční směny půlroční prázdniny?
To tedy ne (smích)! Přibližně od dubna jezdím se sekačkou.
Se sekačkou? To je tedy zatraceně velký skok z obřího mercedesu do sekačky, ne?
Jak se to vezme. My totiž sekačka říkáme terénnímu Mercedesu Unimog, jen mu sundáme pluh a namontujeme nástavbu pro sekání.
To jsem si představoval trochu jiný stroj… To chce ale také pevné nervy, protože jedete šnečím tempem a dáváte pozor, co všechno vegetace skrývá.
Mě to baví, sypač a sekačka jsou parádní stroje. Vedle toho mám na starosti takové provozní věci, které už nejsou tak zábavné, ale to patří ke každé práci.
A co je lepší, zima v sypači, nebo léto v sekačce?
Obojí je výborné, pro mě je důležitý výsledek. Mám ráda čisto a za oběma auty zůstává hezký pořádek, to je příjemný pocit!
