Velké vznětové motory moderních nákladních automobilů mají být podle výrobců emisně čistší než jejich malí kolegové z osobních aut. To díky plošnému nasazení systému selektivní katalytické redukce (SCR), který se stará o výrazné odbourání oxidů dusíku z výfukových plynů. K tomu je potřeba vodný roztok močoviny známý jako AdBlue (jak systém SCR funguje, vysvětluje expert ve videu).
Typický náklaďák splňující moderní normy Euro 5 a Euro 6 tak spotřebuje 30 l nafty a k tomu 1,5 l AdBlue na 100 km. Taková spotřeba vodného roztoku močoviny ale rovněž znamená vícenáklady: až v řádu desítek tisíc korun na auto za rok. A pokud máte firmu s několika desítkami velkých tahačů, nejedná se o nic nepodstatného.
Renault má svou DieselgateS emisemi měl podvádět už 25 let  Emisní test Renault Espace 1,6 dCi |
Německá televize ZDF zjistila, že řada provozovatelů nákladní dopravy dokáže systém čištění výfukových plynů odpojit. Základem je tzv. emulátor, elektronické zařízení, které se zapojí do elektrické výstroje nákladního vozu a jeho řídicí systémy obelže. Zabrání totiž tomu, aby se po vyčerpání nádrže na AdBlue motor přepnul do nouzového režimu, v němž je jeho výkon snížen na pouhých 20 %.
Tyto elektronické hračky nevznikly původně kvůli podvodu, jejich původním účelem bylo umožnit moderním kamionům cestu do zemí na východě, kde se AdBlue nedá běžně pořídit. Dnes je však koupíte na internetu a v řadě servisů vám je beze všeho namontují do vozu. „Při návrhu vozu lze podobné manipulaci jen stěží zabránit,“ potvrzuje Thomas Nickels, motorář z MANu.
Při silničních kontrolách v Evropě se totiž stav systému dodatečného čištění výfukového plynu běžně nijak nekontroluje. Jedinou výjimkou jsou podezřívaví Poláci, kteří umí poznat znaky zapojeného emulátoru. Ukazatel stavu nádrže na AdBlue totiž v takovém případě většinou ukazuje přesnou polovinu, polští policisté pak jdou často najisto. Přesně vědí, kde emulátor najít, nechají ho vymontovat a řidiče pošlou s pokutou ve výši asi 2600 Kč a motorem v nouzovém režimu do nejbližšího servisu.
Experti z univerzity z Heidelbergu spočítali, že v Německu i kvůli liknavosti úřadů jezdí 40 % kamionů z východní Evropy, které mají tento systém čištění výfukových plynů odstavený. To znamená, že i když se na dveřích chlubí plněním nejnovější emisní normy Euro 5 nebo Euro 6, ve skutečnosti jsou jejich emise NOX na úrovni devadesátých let.
Pro Němce to znamená řadu věcí: na mýtném přicházejí o více než 100 milionů eur ročně (jeho výše se určuje podle emisí produkovaných vozem), za rok je do jejich ovzduší vypuštěno 14 000 tun oxidů dusík navíc (pro srovnání: právě oxidy dusíku stály na startu Dieselgate v USA a v podání koncernu VW znamenaly 7000 tun NOX za rok) a navíc jsou znevýhodněni jejich vlastní poctiví dopravci, kteří musí konkurovat nízkým cenám podvodníků.
V Německu chtějí auta s cinknutými TDI vyhnat ze silnic Volkswagen v září přiznal, že software umožňující manipulovat s testy emisí instaloval po celém světě do zhruba 11 milionů aut. |
„Alarmující je, že o podvodech musí vědět více lidí, než jen řidič, který AdBlue pravidelně na cestách netankuje, přestože je jeho vozidlo viditelně označeno emisní normou na dveřích tahače. Jasné to musí být účetnímu, ekonomovi firmy a i majiteli spedice,“ komentuje specialista na emisní diagnostiku Libor Fleischhans.
„Asi 80 procent všech kamionů, které jezdí z východu do západní Evropy mají tento takzvaný AdBlue Killer namontovaný. Proto mohou nabídnout nízké, dumpingové ceny,“ uvedl v diskuzním pořadu Rozstřel na iDNES.cz Petr Vomáčka z ÚAMK, podle kterého vyjde nákup tohoto zařízení v přepočtu na 1400 korun a návod k instalaci naleznete na internetu. „Budeme-li předpokládat, že vůz v průměru spotřebuje dva litry AdBlue na 100 ujetých km a litr AdBlue vyjde v průměru v Evropě na 70 centů (18,5 Kč) a vozidlo za rok ujede v průměru 150 tisíc km, tak ročně vlastník vozu ušetří na AdBlue 2 100 eur, tedy 55 tisíc korun,“ vypočítává Vomáčka. „Pokud vezmeme flotilu dvaceti kamionů jezdících po Evropě, tak vlastník jen na AdBlue za rok ušetří přes milion korun.“
Podobná situace podle Fleischhanse panuje i v Česku, kde se stav systému čištění výfukových plynů v běžném provozu také nekontroluje.
Jak ukazuje příklad z Polska, k odhalení podobného přečinu přitom není nutný drahý mobilní měřák emisí. Stačí vědět, kam se podívat. „Pokud by byla politická vůle, šlo by stanovit pár ryze technických metodických a diagnostických modelů, se kterými by šlo spolehlivě odhalovat i tato ilegální zařízení. Například monitorováním některých parametrů při aktivaci nebo deaktivaci zařízení AdBlue pomocí diagnostiky,“ vysvětluje Fleischhans.
Proti těmto podvodům jdou dnes ostře také v Německu. „Vědí, kam se toto zařízení montuje a jak je zapojeno. Pokud nechce AdBlue Killer vymontovat sám řidič, odstraní ho policista,“ popsal Petr Vomáčka v Rozstřelu. Do boje jde podle jeho informací i Itálie, jelikož přes Brennerský průsmyk jede téměř všechna tranzitní doprava mířící z přístavů směrem do severní Evropy, jsou to přibližně dva miliony kamionů ročně.
„Jelikož jsme tranzitní zemí mezi východní a západní Evropou, tak se nás tato situace týká více než západních států,“ uzavírá Vomáčka.
„O tom, zda podobná zařízení existují i u nás, nemám informace. Je-li skutečně něco takového na černém trhu, pochybuji, že by se to mohlo týkat 40 % kamionů,“ komentuje pro ÚAMK Martin Felix ze Sdružení automobilových dopravců Česmad Bohemia. „Podobné jednání odsuzujeme, neboť kromě možných dopadů na životní prostředí pokřivuje vstupní podmínky na dopravní trh a naplňuje skutkovou podstatu nekalé soutěže.“
Kompletní záznam diskuzního pořadu Rozstřel s Liborem Fleischhansem a Petrem Vomáčkou o emisích automobilů sledujte zde:
