Tak velké auto, pomineme-li tak trochu mimo stojící Alhambru, Seat nenabízel dlouhé roky. Fígl s přeznačkovanou vysloužilou Audi A4 přejmenovanou na Exeo se nechytil, i když jejich majitelé jsou dodnes nadmíru spokojeni. Španělská automobilka, která pod vedením italského charismatického lišáka Luky de Mea jede asi jako nikdy v historii, tak má konečně auto, na kterém bude vydělávat peníze a mohlo by značce pomoci probojovat se do flotil.
Seat byl před lety otloukánkem koncernu Volkswagen. Kdy přesně ten zvrat nastal, už se asi nevystopuje, ale i přes množství změn, úprav strategie a podivných kroků do neznáma se automobilka zmátořila a dnes má vyprodáno. A na českém trhu to platí dvojnásob, na vlastně jakéhokoliv seata se čeká půl roku, na Atecu klidně rok. Takže není divu, že Tarraco, které se ještě pořádně nezačalo prodávat, nasbíralo od představení ceníku začátkem prosince v Česku přes dvě stě objednávek. A to je to auto za tři čtvrtě milionu.
Mnoho značek z prestižní kategorie manažerských aut střední třídy za poslední dekádu vycouvalo. Hájemství VW Passat nebo Fordu Mondeo je stále menší, stále je to však velmi důležitá třída, která má významný podíl na trhu. Fiat nebo Citroën se stáhly úplně, Renault se zuby nehty drží s Talismanem a Toyota stále neví, jestli má oživit jméno Avensis. Podle opakovaných zkušeností z minulosti je takový ústup z pozic většinou na škodu: takovou značku začne publikum přehlížet, návrat do těchto vod je přitom velmi náročný. Důkazem je právě ten Fiat.
Seat Tarraco v číslech
|
A Seat skvěle využívá příležitost: SUV všech velikostí jsou dnes stále oblíbenější, prodeje stále rostou a vzhledem k tomu, že se jejich nabídka stále rozšiřuje o nové modely, protože jen velmi málo z nich je na trhu a v myslích zákazníků zakořeněných, je teď nejlepší čas pro nováčky. A tak je Tarraco novou vlajkovou lodí Seatu, publikum k němu přistupuje bez předsudků a flotilová pravidla firem už se také SUV nebrání. Načasování má tedy Seat na jedničku.
Líbivá tvář Španěla skrývá Němce
Třetí SUV španělské značky má parádní vzhled, který mu dal španělský tým šefdesignéra Alejandra Mesonera-Romanose. A pod kapotou vždycky aspoň 150 koní. 4,75 metru dlouhé SUV s rozvorem 2,8 metru, které může mít v kufru dvě sedadla navíc, nebo naloží až 760 litrů nákladu, stojí na protažené verzi platformy MQB koncernu Volkswagen.
Andy Shepherd z vývojového centra Seatu přiznává, že třetí SUV značky má být strojem na peníze, na velkém autě s vysokou cenou totiž výrobce víc vydělá. Ve zkratce to můžeme vysvětlit tak, že malé auto nestojí výrobně nějak výrazně méně a naopak u toho velkého si jsou ochotni zákazníci připlatit za věci navíc a právě ty generují zisk nejjednodušeji.
O to víc může Seat mrzet, že Tatrraco nevyrábí doma v Martorellu, ale ve Wolfsburgu společně s dvojčetem Volkswagenem Tiguan Allspace. Jejich spřízněnost nejvíc poznáte na bocích a boční siluetě. Mesonero-Romanos ovšem v rozhovoru pro iDNES.cz tvrdí, že i kdyby Tarraco maloval bez jakýchkoliv omezení celé znovu, vypadalo by stejně takto.
Parádní je mohutná příď a „nosorožčí“ čumák - maska chladiče jako by při pohledu z boku ubíhala v negativním sklonu, tak výrazné je tvarování světel a vrchních partií. Mesonero právě tvarování výrazného čumáku vyzdvihuje, dává autu mohutný výraz a oči světel se světelným podpisem rozmáchlého trojúhelníku Tarraco jasně identifikují. Stejný motiv opakují lampy na zádi, ty propojuje světelný pruh napříč víkem kufru. To je dnes módní, ovšem v případě Tarraca možná trochu diskutabilní prvek. Ten červený pruh dělící záď totiž siluetu auta opticky zužuje a zvyšuje.
Tarraco zaujme dvacetipalcovými koly nebo fullLED čelními lampami, řidiči ocení podvozek s nastavitelnou tuhostí, adaptivní tempomat nebo elektricky ovládané víko kufru. Přístrojovka prošla při přerodu volkswagenu na seat jen několika změnami. Líbit se bude digitální přístrojový štít nahrazující klasické budíky, ten je dokonce v základní výbavě. Řidič může vybírat mezi různými grafickými provedeními a když se ponoří hluboko do menu infotainmentu, objeví i možnost částečně konfigurovat jednotlivé varianty zobrazení.
Dominantou je velký tablet multimediálního centra uprostřed. Přístrojovka vyrýsovaná horizontálními linkami je hodně vysoká, naopak docela nízké je čelní okno. Řidiči přes hradbu palubní desky vidí kapotu, to má spousta řidičů rádo.
Osmipalcový displej multimediálního systému má hodně tlustý rámeček, větší displej ovšem k mání není. Menu je standard koncernu VW - přehledné a rychle pracující. Pihou je to, že když zobrazuje navigaci, zmizí hodiny, musíte si tedy vystačit s těmi na přístrojovém štítu. Líbily se nám mechanické ovladače po stranách, hlavně ten na hlasitost rádia, který je v dotykovém provedení u škodovek pro zlost. Ani nejvyšší provedení infotainmentu Seatu nekomunikuje se světem, na online telematické služby zapomeňte.
Sedadla v obou řadách nemají zrovna výrazné boční vedení, a mají relativně krátké sedáky, posezení je v nich ovšem pohodlné. Líbilo se nám provedení s čalouněním kombinujícím hrubší šedou látku s hnědou alcantarou, a k tomu lahvově zelený lak karoserie. Atmosféru na palubě dotváří černá stropnice.
Průměrný věk evropských zákazníků Seatu je 42 let, to je unikum. Tarraco cílí na starší a bohatší klientelu. Tu, která ocení, jak se do urostlého auta na zvýšeném podvozku (světlá výška 201 milimetrů) dobře nastupuje. Dozadu se pak dobře usazují vnoučata: dlouhé zadní dveře se otevírají ve velkém úhlu a je tam spousta místa. V podélném směru až plýtvavě, zadní lavici je možné posouvat. Sedáky jsou hodně ploché, ale zas se tam díky tomu dobře vejdou tři dětské sedačky vedle sebe.
150 koní je dostatečný základ
Základní provedení Tarraca má pod kapotou čtyřválec 1,5 TSI spřažený s šestistupňovou převodovkou roztáčející přední kola, druhou benzinovou nabídkou je dvoulitrové 190koňové TSI s automatem a pohonem všech kol. Potíž je, že koncern VW nestíhá tento jedenapůllitrový motor vyrábět. Stejné výkony mají i dvoulitrová TDI, 150koňové základní je předokolka s manuálem, za příplatek můžete mít automat a němu i čtyřkolku, výkonnější 190koňové je vždy 4x4 a automat.
V plánu je i představení plug-in (nabíjecí) hybridní verze s 210 koňmi výkonu a 400 kroutícími newtonmetry, kterou budou milovat ekologové kvůli emisím CO2 pod 50 gramů na kilometr.
Než patnáctistovka 1,8 tuny Tarraca rozpohybuje, chvilku to trvá, ale stačí pozorně řadit a dynamické disciplíny zvládne se ctí. Se slabším benziňákem jsme jezdili za osm a půl litru benzinu, se stejně výkonným dvoulitrovým TDI o půl litru nafty úsporněji. Benziňák je tišší. Tarraco je obecně dobře odhlučněné, když ovšem nafťák vytočíte, ozve se velmi hrubým staccatem.
Sto padesát koní na běžné cestování i šplhání do kopců s přehledem stačí, benzinové provedení je kultivovanější a nabídne velkou pružnost. TDI si musí na rozjezdu občas chvíli rozmyslet, jestli je ta pravá chvíle vypustit nějaké emise. Pružnost je díky 340 newtonmetrům točivého momentu samozřejmostí, rodinnému dostavníku dává víc než slušnou dynamiku. Sedmistupňové DSG je naladěné vysloveně na defenzivní notu, řadí hodně brzy a podřazuje v ten nejzazší možný okamžik. Komu to nevyhovuje, zvolí manuál, nebo bude řadit páčkami pod volantem.
Adaptivní tlumiče parádně vyžehlí silnici, velké a hmotné Tarraco se díky nim na cestě nekolébá a méně naklání. Provedení s obyčejnými tlumiči je také pohodlné, ale za jízdy se více kymácí. Podvozek je pevný a jistý, v zatáčkách se podle očekávání nakloní, ale není to nic strašidelného, vše je předvídatelné.
Ceník Tarraca startuje na 763 tisících korun, to je víc než za sbratřený Volkswagen Tiguan Allspace (698 900 Kč), seat ovšem nabídne víc výbavy. Firma totiž do českého ceníku vůbec nezařadila základní provedení, které sice naláká zákazníky, ale stejně ho nakonec nikdo neobjednává, k mání jsou tak dvě provedení: Style a Xcellence. V prvním jsou mimo jiné full-LED světla, udržovač v jízdním pruhu, ale taky třeba kožený paket, vybavenější přidává sportovní sedadla, devatenáctipalcové ráfky nebo adaptivní tempomat. Třetí řada je za 20,5 tisíc navíc. Časem se přidá ještě sportovně pojatá verze FR.
