Urostlý divoch s kopím, jak číhá na zvíře. Skupiny pravěkých lidí kolem ohně, na němž se peče velký kus masa. Takovými výjevy si vykreslujeme menu pralidí, tak ho podtrhuje paleo dieta zdůrazňující příjem živin z masa.
Gastronomické obyčeje našich předků však byly pestřejší, jak dokládá studie lidí z lovecko-sběračských kmenů, které žily před devíti a šesti a půl tisíci lety vysoko v Andách. Z osmdesáti procent se živili rostlinnou stravou, jen zbytek bylo maso.
Bramborová banka světa |
Zaujatá archeologie
Vedoucí práce Randy Haas přitom poznamenává, že věda se směrem k vysoké konzumaci masa nedívala neprávem. Poukazují na ni totiž mnohé archeologické nálezy. „Díváme-li se archeologické stopy raných lidských ekonomik, vidíme spoustu vrhacích zbraní s hrotem, kamenné hroty oštěpů typu atlatl, kamenné hroty šípů, které jsou jasně spojeny s lovectví. Nacházíme rovněž spoustu zvířecích kostí, a platí to i pro oblast, kde pracuji já, vysoké Andy,“ líčí Haas.
Paleo, středomořská, SlimFast? Výzkum vybral nej diety pro rok 2024 |
Jenže ona spousta loveckých nálezů může vnucovat mylný dojem. „Archeologické nálezy jsou zaujaté, straní tomu, co se uchovalo, tedy loveckým artefaktům. Kamenné nástroje tu s námi zůstaly, kosti se uchovávají velmi dobře. Jenže rostlinné pokrmy a nástroje ke sklízení podléhají zkáze, nezůstanou tu, aby je archeologové zkoumali,“ poukazuje Haas. A ona zaujatost vědu provází dlouhou dobu.
Brambory. Hodně brambor
Aby se se svým týmem dostal k přesnějšímu obrazu stravy našich předků, uchýlil se ke kostem starodávných obyvatel And a izotopové analýze. Zajímala je přítomnost stabilních izotopů uhlíku a dusíku. Hladiny prvního vypovídají o konzumaci rostlinné stravy, množství druhého jsou záznamem příjmu masa.
Haas měl přitom k dispozici kosti ze dvou starodávných pohřebišť, Soro Mik’aya Patjxa obsahovalo ostatky šestnácti lidí, Wilamaya Patjxa dvanácti. Tým očekával, že v kostech budou vyšší hladiny stabilních izotopů dusíku, protože se domníval, že staré andské komunity konzumovaly převážně maso, popisuje portál Inverse. Zjištění je proto zaskočilo, rostliny ve stravě naprosto dominovaly, tvořila sedmdesát až pětadevadesát procent menu. Průměr byl osmdesát procent.
Studie, vyšla v magazínu PLOS ONE, přitom odhalila i konkrétní rostlinnou položku, která se na jídelníčku objevovala nejčastěji. Stopy v kostech poukazovaly na divoké brambory. Podle Haase to souzní s dalšími důkazy, podle nichž byly právě v této oblasti brambory domestikovány, naznačuje to však, že vztah někdejších komunit s divokými bramborami začal mnohem dříve, než se soudilo.
Obecný pravěký model?
Je možné andská zjištění zobecnit? Haas je opatrný. „Neřekl bych, že protože jsme zjistili, že strava ve vysokých Andách byla před devíti tisícovkami let složena z osmdesáti procent z rostlin, znamená to nezbytně, že jiné populace raných lidí dělali totéž,“ říká. Jeho zjištění však zcela definitivně znamená, že jídelníček raných lidí byl pestřejší, než se myslelo.
Naleziště Wilamaya Patjxa obsahovalo ostatky dvanácti dávných obyvatel And.
Portál Ancient Origins však cituje Haasovu poznámku, že zmíněná zaujatost archeologie směrem ke konzumaci masa byla všeobecná, její závěry též, je tedy možné, že podobně „průstřelná“ bude i v jiných zeměpisných oblastech. „Je pravděpodobné, že budoucí izotopický výzkum jiných částí světa přinese obdobná zjištění, že se doloží, že se archeologové mýlili i jinde,“ poznamenává Haas.
Jeho andská analýza však nezpochybnila jen masožraveckou hypotézu o pravěku. Dotýká se též otázky přechodu k zemědělství. Převažující teorie totiž vysvětlovala, že k zemědělským formacím někdejší lovecké a sběračské komunity postoupily proto, že potřebovaly jistější, stabilnější, dostupnější zdroj potravy. Jenže podle studie staré andské komunity čerpaly z rostlinné stravy drtivou většinu svých živin. Evidentně pro ně tedy byly rostliny spolehlivým, zaručeným zdrojem výživy ještě před přechodem k zemědělství. Proč se tedy trápit prací na polích, když jim k výživě stačily divoké brambory?
Haas míní, že přechod k zemědělství může souviset i s jinými faktory, než s pouhým zajištěním obživy. Součástí transformace mohou být i společenská, kulturní hlediska. Možná že pěstování rostlin na polích dovolovalo větší a početnější osídlení a vznik složitějších společností.
