Za ufona, který se pochopitelně dostavit nemohl, vyslechl verdikt Mareš. "Za chvíli se budu svou slávou dotýkat hvězd jako Daniel Hůlka, Petr Novotný nebo Lucie Borhyová," komentuje zájem o svou osobu karikaturista.
Proč kreslíte politickou karikaturu?
Protože nic jiného neumím. Když jsem se po škole rozhodoval, co dál, věděl jsem, že jestli něco nechci, tak dělat rukama. Tohle mě baví a taky se tím dá slušně uživit.
Určitě tím chcete i něco říct...
Hlavně chci, aby se lidé bavili. Určitě je v tom i nutkání ukázat, že nikdo není nedotknutelný, popsat, co se nám nelíbí na politice.
Bavil byste se, kdyby vás někdo nakreslil a udělal z vás idiota?
Ale já už jsem sám sebe několikrát nakreslil i do Raoula, byl jsem tam jako chovanec v psychiatrické léčebně. I když tím jsem asi sám sebe nepotrestal, že? Ale vážně: někdy člověka třeba napadne, že by třeba vstoupil do politiky, aby s tím mohl nějak pohnout. Jenže pak vidí, jak to funguje, a je mu z toho trochu špatně.
Kdybyste byl v politice a někdo vás zpodobil při souloži s vašimi známými. Co byste tomu řekl?
Otázka "kdyby" je vždy zvláštní. Mě má práce baví. Ale kdybych byl politik, musel bych to skousnout.
Patří k politice soulož?
V rámci karikatury určitě. Vzpomínám si na obrázek německého Sternu z dob, kdy byl Helmuth Kohl kancléřem. Stern ho nakreslil jako penis při ejakulaci. Neumím si představit, že by u nás někdo takhle otiskl třeba Václava Havla.
Kde má Zelený Raoul hranice?
Nikde. Ani je mít nemůže, to by byl jeho konec a konec komiksu jako takového. I když je pravda, že já osobně bych nikdy nedokázal propagovat komunismus nebo fašismus.
Nějaký demokratický politický světonázor byste propagoval?
Před několika lety jsme dostali nabídku od několika stran, zda bychom jim nenakreslili předvolební kampaň. Bylo to za slušné peníze, ale všechno jsme to odmítli. Raoul by ztratil punc nezávislosti.
Co by měla být karikatura?
Zajímavá otázka. No, myslím že by měla zachytit vnitřní podstatu. Když kreslím, potřebuju vidět nejen fotky, ale i gesta toho člověka, slyšet jeho hlas. Třeba Klause, Zemana nebo Havla už mám tak v sobě, že vám je nakreslím za pár vteřin. Hodně říkají oči - když se podívám tady na ministra Březinu, cítím lišáctví, vyčůranost. To nejsou oči upřímného člověka. Přitom já proti Březinovi nic nemám, jen na mě tak působí. A potvrzuje to tím, jak veřejně vystupuje.
Umíte vždy vystihnout, co lidi štve? Raoul může někdy působit jako zábava pro pár vyvolených.
Toho se právě snažíme vyvarovat. Že to bude vtipný jen pro 250 lidí v zemi. Možná se to párkrát přihodilo, ale to je veliká chyba.
Tudíž bariérou je pro vás chvíle, kdy začnete cítit, že váš humor většině lidí nepřijde vtipný?
Nevím. Vlastně jednou vyšel Raoul nedodělaný, poté, co letadla zaparkovala do mrakodrapů v New Yorku. To bylo tak bezprecedentní, že nás na pět dní přešla chuť dělat si legraci z čehokoli.
Takže, když to přeženu: hranice jsou dva spadlé mrakodrapy.
Bylo mi líto těch lidí. Ale bylo to i čistě pragmatické - vlastně jsme ani nevěděli, co bude zítra, jestli někde spadne atomová bomba. Prostě nás nenapadalo, jak z toho udělat vtip. Až s odstupem jsme to téma naťukli, teď v Raoulovi vyšel bin Ládin.
Stalo se, že jste někoho nakreslil a pak si říkal, že to je špatně?
Asi to bude znít narcisistně, ale stává se to po linii scenáristické. Ale že bych se u obrázků trápil, že jsem ublížil Petru Novotnému nebo Heleně Vondráčkové, to tedy ne. I když napadá mě jeden případ. Když dostal film Kolja Oscara a v Belgii se rozebírala aféra s tím vrahem dětí, vymysleli jsme příběh, v němž Zdeněk Svěrák prodá Kolju do USA a Kolja nakonec skončí v Belgii. No, a Svěrák to udělá proto, že je pedofil. Říkal jsem si: ten hodný Zdeněk Svěrák, a teď pedofil? Bylo to vlastně vtipné, ale ruka to prostě nechtěla kreslit.
Mluvil jste s ním někdy potom?
Ne. Ale mě to opravdu neužírá.
Tak obráceně: ozval se někdo vám s tím, že jste mu skutečně ztrpčil život, když jste se na něj podíval očima Zeleného Raoula?
Takhle z hlavy si nic nevybavím. Ale jistě třeba u Havla a jeho paní mám, myslím, utrum i do příštího života. S těmi bych se asi nemohl potkat nikde. Taky mi ze začátku chodily strašlivé anonymy, co že jsem si to dovolil k panu prezidentovi. Ale teď už je klid. Je asi pravda, že existuje komiks hodný a zlý, a mě zřejmě baví ten zlý. Kupodivu rád ubližuju, asi jsem holt trochu jetej. Kdybyste třeba viděl moje sny. To jsou obrazy toho největšího hnusu a děsu.
Poté, co Březina Raoula zažaloval, jste se jako autoři najednou dostali do pozice bojovníků za svobodu slova. To jste teď docela dobrý objekt pro karikaturu...
Já jako bojovník? To asi ne. I když jinak na tom, co se kolem toho děje, asi něco bude. Ono je to hrozně nebezpečné. Dneska se to týká Zeleného Raoula, příště to může dopadnout na dalšího. A nakonec bychom se mohli pomalu vrátit o pár let zpět, do doby kterou si všichni pamatujeme.
Proč kreslíte politickou karikaturu?
Protože nic jiného neumím. Když jsem se po škole rozhodoval, co dál, věděl jsem, že jestli něco nechci, tak dělat rukama. Tohle mě baví a taky se tím dá slušně uživit.
Určitě tím chcete i něco říct...
Hlavně chci, aby se lidé bavili. Určitě je v tom i nutkání ukázat, že nikdo není nedotknutelný, popsat, co se nám nelíbí na politice.
Bavil byste se, kdyby vás někdo nakreslil a udělal z vás idiota?
Ale já už jsem sám sebe několikrát nakreslil i do Raoula, byl jsem tam jako chovanec v psychiatrické léčebně. I když tím jsem asi sám sebe nepotrestal, že? Ale vážně: někdy člověka třeba napadne, že by třeba vstoupil do politiky, aby s tím mohl nějak pohnout. Jenže pak vidí, jak to funguje, a je mu z toho trochu špatně.
Kdybyste byl v politice a někdo vás zpodobil při souloži s vašimi známými. Co byste tomu řekl?
Otázka "kdyby" je vždy zvláštní. Mě má práce baví. Ale kdybych byl politik, musel bych to skousnout.
Patří k politice soulož?
V rámci karikatury určitě. Vzpomínám si na obrázek německého Sternu z dob, kdy byl Helmuth Kohl kancléřem. Stern ho nakreslil jako penis při ejakulaci. Neumím si představit, že by u nás někdo takhle otiskl třeba Václava Havla.
Kde má Zelený Raoul hranice?
Nikde. Ani je mít nemůže, to by byl jeho konec a konec komiksu jako takového. I když je pravda, že já osobně bych nikdy nedokázal propagovat komunismus nebo fašismus.
Nějaký demokratický politický světonázor byste propagoval?
Před několika lety jsme dostali nabídku od několika stran, zda bychom jim nenakreslili předvolební kampaň. Bylo to za slušné peníze, ale všechno jsme to odmítli. Raoul by ztratil punc nezávislosti.
Co by měla být karikatura?
Zajímavá otázka. No, myslím že by měla zachytit vnitřní podstatu. Když kreslím, potřebuju vidět nejen fotky, ale i gesta toho člověka, slyšet jeho hlas. Třeba Klause, Zemana nebo Havla už mám tak v sobě, že vám je nakreslím za pár vteřin. Hodně říkají oči - když se podívám tady na ministra Březinu, cítím lišáctví, vyčůranost. To nejsou oči upřímného člověka. Přitom já proti Březinovi nic nemám, jen na mě tak působí. A potvrzuje to tím, jak veřejně vystupuje.
Umíte vždy vystihnout, co lidi štve? Raoul může někdy působit jako zábava pro pár vyvolených.
Toho se právě snažíme vyvarovat. Že to bude vtipný jen pro 250 lidí v zemi. Možná se to párkrát přihodilo, ale to je veliká chyba.
Tudíž bariérou je pro vás chvíle, kdy začnete cítit, že váš humor většině lidí nepřijde vtipný?
Nevím. Vlastně jednou vyšel Raoul nedodělaný, poté, co letadla zaparkovala do mrakodrapů v New Yorku. To bylo tak bezprecedentní, že nás na pět dní přešla chuť dělat si legraci z čehokoli.
Takže, když to přeženu: hranice jsou dva spadlé mrakodrapy.
Bylo mi líto těch lidí. Ale bylo to i čistě pragmatické - vlastně jsme ani nevěděli, co bude zítra, jestli někde spadne atomová bomba. Prostě nás nenapadalo, jak z toho udělat vtip. Až s odstupem jsme to téma naťukli, teď v Raoulovi vyšel bin Ládin.
Stalo se, že jste někoho nakreslil a pak si říkal, že to je špatně?
Asi to bude znít narcisistně, ale stává se to po linii scenáristické. Ale že bych se u obrázků trápil, že jsem ublížil Petru Novotnému nebo Heleně Vondráčkové, to tedy ne. I když napadá mě jeden případ. Když dostal film Kolja Oscara a v Belgii se rozebírala aféra s tím vrahem dětí, vymysleli jsme příběh, v němž Zdeněk Svěrák prodá Kolju do USA a Kolja nakonec skončí v Belgii. No, a Svěrák to udělá proto, že je pedofil. Říkal jsem si: ten hodný Zdeněk Svěrák, a teď pedofil? Bylo to vlastně vtipné, ale ruka to prostě nechtěla kreslit.
Mluvil jste s ním někdy potom?
Ne. Ale mě to opravdu neužírá.
Tak obráceně: ozval se někdo vám s tím, že jste mu skutečně ztrpčil život, když jste se na něj podíval očima Zeleného Raoula?
Takhle z hlavy si nic nevybavím. Ale jistě třeba u Havla a jeho paní mám, myslím, utrum i do příštího života. S těmi bych se asi nemohl potkat nikde. Taky mi ze začátku chodily strašlivé anonymy, co že jsem si to dovolil k panu prezidentovi. Ale teď už je klid. Je asi pravda, že existuje komiks hodný a zlý, a mě zřejmě baví ten zlý. Kupodivu rád ubližuju, asi jsem holt trochu jetej. Kdybyste třeba viděl moje sny. To jsou obrazy toho největšího hnusu a děsu.
Poté, co Březina Raoula zažaloval, jste se jako autoři najednou dostali do pozice bojovníků za svobodu slova. To jste teď docela dobrý objekt pro karikaturu...
Já jako bojovník? To asi ne. I když jinak na tom, co se kolem toho děje, asi něco bude. Ono je to hrozně nebezpečné. Dneska se to týká Zeleného Raoula, příště to může dopadnout na dalšího. A nakonec bychom se mohli pomalu vrátit o pár let zpět, do doby kterou si všichni pamatujeme.
