Co všechno může Nepál turistům nabídnout? Není to jen Himálaj?
Je toho spousta! Nepál je naprosto nádherná země. Kdyby tam byli schopní vybudovat asfaltové cesty, tak si nedovedu představit žádnou jinou zemi, která by vám toho byla schopná tolik nabídnout. Třeba na Bali vybírají peníze za vstup na krásná terasovitá rýžová políčka. Ovšem výhledy na pole jsou doslova narvané restauracemi a samotná pole jsou přeplněná turisty, že to stejně není hezké.
A takových rýžových polí je v Nepálu nekonečno. Manželova rodina bydlí asi osmdesát kilometrů od Káthmándú, jede se tam čtyři hodiny. Jsou tam ovšem tak úžasné výhledy, domečky v Káthmándú, nad tím kopce s rýžovými poli a nad tím vším se tyčí Himálaj.
Nepál je prostě nádherný, na jihu jsou divocí nosorožci, sloni, krokodýli v řekách, mají krásné národní parky i jeskyně, ale Nepálci toho nejsou schopní využít. Nepál si navíc pořád nese nálepku nebezpečné země třetího světa. Takže bohatí turisté, kteří by jim přinesli peníze, sem nejezdí. Jezdí sem baťůžkáři, kteří se budou hádat o každou rupii, což je asi dvacet českých halířů.
Velehory jsou určitě hlavním tahákem Nepálu, nakolik je Nepálci v reálu využívají?
Hlavním tahákem pro turisty jsou několikadenní treky kolem velehor. V nabídce jsou túry od menších pětidenních výletů až po několikatýdenní treky, kdy jdete tak vysoko, že máte krásné výhledy. Nevyšplháte se samozřejmě úplně nahoru, to by většina turistů pomřela, ale dostanete se do base campu (základny - pozn. redakce), odkud už horolezci míří na Everest a kde už to stojí za to. Tam většina treků končí.
Jezdíte tam deset let, jak se Nepál posunul z hlediska turistické obslužnosti?
Příliš se nerozvíjí. I když je jeho hlavní ekonomikou turismus a já v něm vidím velký potenciál. Mají nejvyšší horu světa a mohli by nabízet úplně jiné služby, ale to se zatím neděje. To nejzásadnější, co se tam změnilo, jsou ceny. I proto s manželem zvažujeme podnikat v cestovním ruchu. Muž pracoval jako horský vůdce a já jsem vždycky chtěla mít hotel.
Životní podmínky Nepálců se za tu dobu také nezměnily?
Drobné změny jsou. Najednou je tam wi-fi, relativně rychlý internet, dá se tam pracovat. Staví se tam kina, lepší se obslužnost. Ale pro vesničany se život téměř nezměnil. Lidé mají možná telefon a televizi, takže mohou vědět, co se děje kolem, ale zároveň toho nemohou být součástí.
Nejhůře na tom je západní Nepál, ten je úplně zapomenutý. Školství je založeno na extrémním biflování, doslova jako před Komenským. Žádné barvičky, jen memorování, fyzické tresty za chyby. Děti v odlehlých vesnicích se možná naučí číst a psát, ale mnohdy vůbec netuší, co čtou. Stále tam panuje relativně velká nesvoboda jednotlivce. Stále se domlouvají sňatky, především na vesnici. Ovšem zcela tabu je tam například sex před svatbou. Štěstí ve vztahu se příliš neřeší. Časté je domácí násilí.
V čem je ta stagnace? Ve vládě, v lidech?
Myslím, že v obojím. Všichni Nepálci, kteří jsou „od rány“, směřují na západ nebo někam do příznivějších ekonomik, protože v Nepálu mají silně korupční systém. Jestliže my si stěžujeme na korupci, tak oni to tam mají ještě mnohem horší. Když začnete podnikat a trochu vydělávat, tak vás vláda totálně skrouhne daněmi. Když máte třeba lepší auto - což je pro Nepálce exkluzivní zboží - v Nepálu za ně musíte zaplatit daň sto procent. Lidé, kteří by na to měli, směřují tedy jinam, například do arabských zemí.
A naprostá většina Nepálců se řídí heslem „Ke Garne“ - co se dá dělat. Takže nemají nic, sedí na zadku, koukají před sebe a čekají, co se bude dít. Je tam hodně silná odevzdanost. Další brzdou je tamní vláda. V Nepálu by podle mého potřebovali zakotvit spolehlivou vládu a možnost spolehlivě investovat. I když mají ústavu a oficiálně demokracii, jsou prakticky komunistická země.
Žádná vláda zde nevydržela celé volební období a ti nejvyšší papalášové si pro sebe nakradou, co mohou, a zmizí. Pro normální lidi je nemožné tam cokoli podniknout. Myslím si, že se současnou vládou lze něco měnit jen těžko.
Ulice Káthmándů
Vy vidíte řešení v masovém turismu? Nezničí to tu zemi jako třeba Thajsko, Indonésii, Bali?
To si nemyslím. Vezměte si třeba Švýcarsko. Než by Nepál dotáhl tuto zemi, uběhne tisíc let. Lidé se mě na to ptají třeba na cestovatelských besedách: „Kam potom budeme jezdit, když se tam navalí turisté?“ Takové myšlení mi přijde strašně arogantní.
Proč by Nepál měl trpět a proč by tam měly děti umírat na ulici na zemi na běžnou infekci jen proto, aby nám zůstal jako skanzen a jako zajímavá kultura, kam se pojede hrstka vybraných mrknout? Myslím si, že Nepál je přirozeně tak krásný, že je to škoda. Ale Nepálci už si své bohatství uvědomují a už se to pomalinku mění.
Domluví se tu člověk anglicky?
Relativně. V hlavním městě Káthmándú trochu ano, základní angličtinou. Jinde spíše rukama nohama. Většinou to funguje tak, že si turisté na místě domluví nějakého agenta, delegáta, a ten je pobytem provede. Často se na nás obrací lidé s požadavkem na kontakt na někoho takového. Případně to jde zařídit i na poslední chvíli a dohodnout se s někým například na letišti nebo v hotelu, kde si je někdo vyzvedne a celý výlet jim zorganizuje. Samozřejmě to jde i po vlastní ose, ale je to mnohem mnohem složitější.
Co si vzít od NepálcůNepálci nejsou tak sobečtí, nejsou to individualisté dohnaní do extrému, tvrdí Michaela Gautam. „Neříkám, že přejí dobro celému světu, ale alespoň to mají rozprostřeno na celou rodinu. Hodně se schází, navzájem si pomáhají.“ Lidé se spolu navzájem baví: všude, v autobuse, na ulici. V rámci rodiny si mezi sebou zcela přirozeně půjčují peníze, pomoc berou jako samozřejmost. „Není tam ta nelibost a nepříjemný pocit jako u nás,“ míní Gautam. |
Jak se má turista v Nepálu nejsnadněji přepravit z bodu A do bodu B?
Nejsnadnější cestou je asi taxík, já s nimi jezdím často. Nyní se po Nepálu přepravujeme i na motorce. Kamarádka tam jezdila jejich mikrobusy, těmi jsem jezdila na začátku, když jsem byla v módu baťůžkářky.
Dá se v Nepálu najíst na ulici jako třeba v Thajsku?
Nevím, nakolik je to bezpečné, protože jsem vlastně nikdy na ulici nejedla. Ale Nepál má spoustu krásných restaurací, kde hoří oheň a je tam vždy moc příjemná atmosféra. Pro turistu jsou i dobré restaurace levné. Jídlo stojí tolik, co zaplatíte v dobrých českých restauracích, ale v jejich rupiích. Takže je to tam pětkrát levnější. Pro Čechy, kteří jsou zvyklí na smažáky, hovězí steaky a pečené kuře s bramborem, je samozřejmě nepálská kuchyně hodně nezvyklá. Mně osobně ta kuchyně moc chutná. Jídlo tam mají mnohem zdravější.
Michaela Gautam se provdala za Nepálce, žije střídavě tam a v České republice.
Jaká jídla jsou pro Nepál typická?
Dělají Dhal Bad - dhal je čočka a bad je rýže - dělají k tomu různé čatní, targari - což je zelenina. Mají výborný jačí sýr, kuřecí maso, panýr se zeleninou. Jídlo v Nepálu je hodně kořeněné. Místní používají kardamom, skořici, zázvor. Nepálská kuchyně se vlastně blíží té indické, ale koření je jiné. Chudší lidé se stravují jen rýží. Pokud není na rýži, tak rozdrcenou kukuřicí s vodou.
Máte manžela Nepálce, co je pro něj v Česku největší šok?
Pokud si tady k jídlu objednáte něco, co má být pálivé, tak to pálivé vůbec není. Jídlo, které udělají Nepálci jako nepálivé, by na českém jídelním lístku dostalo tři papričky.
Ve své knize Mé nepálské lásky často popisujete hlavní město Káthmándú. Nakolik Nepál charakterizuje?
Myslím, že Káthmándú zemi charakterizuje přístupem lidí. Když pominu Thamel, což je turistická oblast, která vám nabídne všechno od kina přes tradiční hand made tašky až po hašiš, tak je to opravdu ta povaha lidí a jejich přístup k životu ve stylu „tak já počkám, co se dá taky dělat“. Ale jinak je způsob života od zbytku země zcela odlišný. V Káthmándú ráno nemusí lidé běžet na pole, jít nasekat dříví a trávu pro zvířata, obstarat slepice a buvoly. To se samozřejmě v hlavním městě neděje.
Cestovala jste někdy s cestovní kanceláří?
Ano, teď nedávno jsme byli v Africe. Ale po poslední zkušenosti už s cestovní kanceláří nikdy nikam nepojedeme. Možná jsme jen neměli štěstí na průvodce, ale byl to vyloženě rasista, který se si dělal legraci z černochů. Choval se jako blázen. Ti lidé tam měli suvenýry u cesty a kasičku na peníze. Průvodce jim to zboží normálně vzal, nezaplatil jim a ještě se kasal, jak je převezl.
Ale bylo toho víc, spolupracoval s jihoafrickou průvodkyní, která nám během cest podrobně popisovala spoustu zajímavostí. Později jsem si s ní povídala a stěžovala si, že ten průvodce nám to vůbec nepřekládá. Pracoval přitom pro známou cestovku, která se kasá tím, jak má objetou Afriku a celý svět. Navíc si zcela nesedla skupina cestujících.
Michaela Gautam s nejstarším synem Theem
Takže několik špatných faktorů dohromady...
Mě na cestování nejvíce baví to, že poznáváte tamní kulturu, že strávíte čas s místními i s lidmi, se kterými cestujete. Tady se skupina sešla zcela náhodně a měli jsme spolu trávit tři týdny v kuse. Nebyl to dobrý zážitek.
A do té doby jste cestovala jen na vlastní pěst?
Dříve jsem cestovala s menšími dobrodružnějšími cestovkami, o kterých se moc nevědělo. Bylo mi osmnáct a lidé si na takových zájezdech byli podobní, byli to většinou studenti, kteří neměli na dražší cestování, to bylo fajn.
Nikdy vám nechyběl komfort a bezstarostnost, kterou cestovky nabízejí? Zařízený transfer, delegát, hotel...
Do hotelu už bych s cestovkou nikdy nejela. V dnešní době mi to přijde absurdní. A znova, vlastní zkušenost: v létě jsme chtěli pohodový výlet, jeli jsme do Albánie a na Kypr a nejprve jsme hledali přes cestovku. Když jsem si na booking.com kontrolovala hotely, které nám cestovka vybrala, zjistila jsem že mají příšerné hodnocení. Za tu cenu jsem na serveru našla daleko lepší ubytování. Takže ve finále jsme jeli na vlastní pěst. Finančně nás to vyšlo nastejno, ale kvalitativně mnohem lépe.
Takže cestovku nedoporučujete ani pro Nepál?
Cestovky mají smysl pro lidi, kteří vyrážejí do vzdálenějších míst a neumějí vůbec anglicky, kteří opravdu potřebují delegáta, jenž však zemi opravdu zná. Nebo když dokáže cestovka nabídnout lidi, kteří turistům ukážou přidanou hodnotu země, vezmou turisty na místa, kam jinak běžně nechodí. Seznámí je s místními, ukážou jim reálný život a zvyky.
Tak to však v mnoha případech bohužel není. Pokud má člověk jen základy angličtiny, je výhodnější si zarezervovat letenku a najít si lepší a kvalitnější hotel po vlastní ose, kde pro vás klidně přijedou i na letiště.
Michaela Gautam se do Nepálu i vdala, žije střídavě tam a v Čechách. Její tři synové jsou v Nepálu jako doma.
Michaela Mysha Gautam
 Michaela Gautam |
Kathmandu, Nepál
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
