Nedotčená příroda, Himálaj a osamocený člověk bojující s nejvyšší horou světa. Na první pohled idylická záležitost už na Mount Everestu dávno vzala za své.
Každý rok se o výstup na Džomolangmu pokouší stovky horolezců. Podle některých odhadů jich bývá v jedné sezoně až 1 200 a spolu se svými podpůrnými týmy vytvoří na úpatí hory každý rok malé městečko.
Za své tak vzala samota i nedotčená příroda. Některé expedice si do táborů nosí i kávovary nebo generátory, aby jejich členové ve stanech mohli sledovat filmy. Při výstupu po sobě nechávají množství odpadků, od kyslíkových lahví přes stanové plachty a lana až po klasické obaly od potravin.
A právě odpad expedic se stává v okolí Mount Everestu jedním z největším problémů, se kterými se musí potýkat jak místní úřady, tak samotní horolezci. Už několik let sbírají šerpové a dobrovolníci odpadky do pytlů, které sváží do základního tábora.
Jenže Mount Everest teď musí řešit ještě jednu aktuálnější a možná i hrozivější otázku: Co udělat se všemi výkaly, které tu po sezoně zůstanou?
Jen pro představu. Odhaduje se, že za dva měsíce, kdy se tu průměrný horolezec zdrží, vyprodukuje až přes 20 kilogramů exkrementů. I kdyby se tu zdržovala pouze tisícovka lidí, máte tu za sezonu 20 tun odpadu.
Základní tábor pod nejvyšší horou světa Mount Everestem (21. září 2015).
„Jedinou dobrou zprávou je, že ve výšce nad osm tisíc metrů lidské fekálie rychle mrznou,“ říká Adrian Ballinger, jeden z letitých průvodců. „Každopádně pokud jdete ze stanu do stanu v táborech II. až IV., prakticky každý váš krok je od jedné hromádky ke druhé. A pokud tu roztápíte sníh, abyste získali vodu, asi tušíte, co pak pijete,“ naznačuje.
Podle serveru The Washington Post už sběrači letošní sezonu nashromáždili 14 tun výkalů. Veškerý odpad se pak zakopává v Gorak shep, zamrzlém dně vyschlého jezera ve výšce přes pět tisíc metrů.
Na vyřešení problému s exkrementy teď aktuálně pracuje Garry Porter, horolezec a inženýr, který se o výstup na Everest neúspěšně pokusil v roce 2003 a k Himálaji si vytvořil vřelý citový vztah. Po odchodu do důchodu začal nad problémem nadměrného množství exkrementů uvažovat a jako inženýr přišel s nápadem na vytvoření bioplynové stanice, s jejíž pomocí by se dal lidský odpad přeměnit na hnojivo a methan, který by mohli využívat místní obyvatelé pro svou potřebu.
Návrh v podstatě počítá s klasickou bioplynkou, ve které se odpad s pomocí bakterií přemění na bioplyn. Zbylým produktem při výrobě je navíc ekologicky nezávadná kapalná látka (tzv. digestát), která se úspěšně používá v zemědělství jako vysoce kvalitní hnojivo.
Ovšem himálajská bioplynka musí vyřešit problém s nízkou okolní teplotou, při které nedokážou bakterie v bioplynce nastartovat rozkladné procesy. Porter proto navrhuje celou bioplynku zakopat do země a obložit ji izolací. Teplo by pak dodávaly solární panely a baterie, aby stanice mohla fungovat i v nočních hodinách.
Porter společně se skupinou přátel založil skupinu Mount Everest Biogas Project a snaží se na celý projekt vybrat dostatek peněz. Jeho cílem je pak předat bioplynovou stanici nepálským úřadům, které by si se o její chod staraly.
„Everest je pro většinu horolezců životním snem. Jste stále pohlceni okolní přírodou a scenériemi... A také rozladěni tím, jaký nepořádek tam způsobujeme. Opravdu jsem cítil, že Everest by si zasloužil něco jiného. Je to moje zodpovědnost, protože jsem horolezec a nemůžu prostě odtud odejít a tvrdit, že můj odpad nesmrdí,“ řekl Porter serveru The Washington Post.
Přednáška Garryho Portera o projektu bioplynové stanice na Mount Everestu:
