Byla holkou, co podpálila dětský domov, Boženou Němcovou, Olgou Havlovou i Ludmilou Brožovou-Polednovou, ztvárnila ženy, které zvládly cokoliv, i psychické trosky. Jaký je její nejnovější film Smršť? Co na své profesi miluje, proč je pro ni důležité psaní a jak přijímá stárnutí?
Po loňském historickém filmu Služka je Smršť dalším snímkem, který jste natočila se slovenským štábem. Jste tedy jednou z mála českých hereček, jež si půjčují slovenští filmaři. Častěji to bývá naopak…
Podle mě je tahle česko-slovenská spolupráce perfektní, myslím, že naše národy pro sebe navzájem stále mají slabost. Já herecké kolegy ze Slovenska miluju, včetně jejich způsobu práce, a věřím, že i oni mají speciální sympatie pro nás. Rozdíl v práci moc nevnímám, myslím, že natáčení je v podstatě stejné všude na světě. Ale slovenští herci mají určitou jiskru a nebojí se jít víc na hranu, riskovat. Jsou živočišnější a nemají strach to přehnat. To mám ráda, protože ubrat se dá vždycky.
Ráda bych zkusila úplný restart. Odjet do neznámého vzdáleného prostředí, které nijak nesouvisí s mým životem, a tam třeba trhat jablka nebo dělat pokojskou.
