Památkářka Dana Novotná se specializuje na historický urbanismus, zpracovává průzkumy sídel a objektů i zahrad. Právě zajímavosti z jejich historie v rozhovoru poodkryla a přidala tipy, kam za návštěvami dlouhodobě udržovaných i nově obnovovaných historických zahrad u nás vyrazit.
V dnešní době jsou zámecké zahrady udržovány pro turistické účely a otevřeny pro veřejnost. V minulosti tomu tak jistě nebylo.
Kdepak, až do 19. století byly panské zahrady soukromé, uzavřené a obehnané zdmi. Průlom vytvořil, jako v mnoha jiných věcech, císař Josef II., který po zrušení jezuitů otevřel jejich brněnskou zahradu v roce 1786 veřejnosti jako první park. Dnes jsou v těch místech brněnské Lužánky.
V kom našel císař Josef II. v tomto směru následovníka?
Po jeho vzoru zpřístupnil veřejnosti roku 1800 svou pražskou zahradu hrabě Josef E. Canal, návštěvníci ji ale poškozovali, takže byl donucen vydávat jakési vstupenky. Nešlo jen o okrasnou zahradu, ale o naučně-vzdělávací park s představením nových rostlin a jejich využití. Součástí zahrady byl vedle hudebního pavilonku i ukázkový cukrovar. V plném rozsahu se šlechtické zahrady otevřely veřejnosti až po znárodnění.
Historické zahrady, kam lze vyrazit. I ty z archivů |
Jaké jsou typy historických zahrad?
Za nejstarší můžeme považovat zahrady klášterní, malou pečlivě upravenou rajskou zahradu i větší bylinkové a zeleninové zahrady. Jak název napovídá, zahrada byla v té době obrazem ráje. Podobně laděné byly i první malé zahrady u panských sídel, které představovaly pozemský ráj.
A větší zahrady, třeba u šlechtických sídel?
Velké královské a šlechtické zahrady již sloužily k reprezentaci, k zábavě a odpočinku. Univerzity zase udržovaly zahrady botanické, s osvícenectvím pak přišla záliba v zakládání naučných a odpočinkových zahrad. A zajímavý trend v Evropě nastolil bavorský kurfiřt vévoda Wittlesbach, když dal 1789 příkaz k založení vojenské zahrady v každém posádkovém městě. Šlo vlastně o zahradu pracovní, která podporovala kondici a vyplňovala vhodně volný čas. Takovým vzorem byla posádková zahrada v Mnichově přístupná i veřejnosti.
Které zahrady podle Dany Novotné určitě stojí za návštěvu?
|
Kdo zahrady navrhoval a realizoval?
Na provedení se podíleli proslulí architekti a zahradníci, mezi nimiž jedním z nejdůležitějších byl vždy odborník na vedení vody. Každá zahrada potřebovala nejen vodu k zavlažování, ale i k provozu bazénů, kanálů, vodotrysků a různých vodních hrátek.
Čí architekti či zahradníci byli ti nejproslulejší?
V renesanci se často k tomuto úkolu zvali italští architekti. Na Pražském hradě se zahradními stavbami pověřovali architekti pracující na stavbě chrámu sv. Víta či královského paláce. Často rozhodovala pověst odborníků či návštěva nějaké již založené zahrady a bylo běžné, že návštěvník přetáhl zahradníky hostiteli. Důkazem je například návštěva císařovny Marie Terezie v Židlochovicích u hraběte Sitzendorfa. Hostitel ji prováděl reprezentativní zahradou navrženou francouzským zahradním architektem Charbonierem a realizovanou inženýrem Hatzlem. Císařovna Hatzla povolala do Vídně a dala mu na starost schönbrunnské zahrady.
Která země určovala zahradní trendy své doby?
V první fázi asi Itálie, pak se přidala Francie. Souběžně se budovaly renesanční a manýristické zahrady italského typu ve svažitém terénu a s mnoha stavbami, vodními díly a plastikami, zatímco zahrady francouzského typu byly plošší, s důrazem na složitost členění a různorodost rostlinného materiálu. V baroku především převládala móda podle francouzských královských zahrad. U nás se braly vzory také z německých zemí a z Rakous a Itálie. Vzorem ale byly konkrétní zahrady např. medicejská vila v Pratolinu se zahradou. Velmi známé byly i římské zahrady, hlavně vatikánské. Z Francie byly vzorem královské Versailles, z německých a rakouských zemí Ambras a Heidelberg.
V rostlinných sbírkách zámeckých majitelů byly jistě i vzácné květiny, stromy. Lze vyčíst z archivů, odkud se dovážely?
Ano, vzácné druhy flóry a koneckonců i fauny se často vozily jako dary panovníkům či významným šlechticům. Máme tak doloženo, že roku 1554 kvetly v pražské královské zahradě bílé, žluté a červené tulipány, což bylo mimochodem dříve, než se cibule tulipánů dostaly do Nizozemska. Ty první přivezl nebo nechal přivézt císaři Ferdinandovi ze Sýrie či Turecka císařský velvyslanec v Cařihradě. Mimochodem, v Holandsku vykvetl první tulipán až roku 1594, tedy o čtyřicet let později než v Praze.
Krajinářští architekti zachraňují původně barokní zahradu pro hraběnku |
Co ještě se v Praze pěstovalo a je to doloženo?
Do pražské královské zahrady přicházely jako dary i celé stromy či jejich rouby a rostliny z Itálie, Španělska, Pruska či Francie. Mnoho rostlin i stromů se samozřejmě kupovalo, jsou dochovány účty.
Langweilův model terasové palácové zahrady pod Pražským hradem.
Do Prahy putovaly dodávky z celého Středomoří zaslané do přístavů Janova či Terstu a potom povozy dopravené přes Alpy. Šlo o sazenice vinné révy, granátová jablka, smokvoně, pecky mandloní a broskví k dalšímu pěstování a také rouby meruněk a třešní. Bohuslav Balbín na konci 17. století popsal královské zahrady takto: „A tak v Praze a Brandýse rostly olivy, palmy, cedry, jabloně všeho druhu, cizokrajné stromy a keře, květiny, italské, asijské a čínské rostliny, byly ovšem sázeny, ochraňovány a zavlažovány s velkou námahou, často i vlastníma císařovýma rukama“. Součástí zahrad byly i zvěřince a voliéry.
Takže už tehdy byla snaha vypěstovat si i u nás cizokrajné ovoce?
Mladí šlechtici si přiváželi ze svých kavalírských cest po Itálii stromky citroníků, pomerančovníků i vavřínů. Nákupy exotických dřevin jsou doloženy například v rožmberských účtech, které prokazují, že kromě citrusů šlo o italské či španělské třešně a španělské mišpule.
Spoustu inspirace, jak dostat přírodu do zahrady, najdete kousek od Vídně |
Existovaly i zásobní zahrady, kde se pěstovala zelenina či byliny?
Zásobní zahrady, kuchyňské či bylinkové nebo ovocné sady fungovaly souběžně, ale měly jiný účel. V zásobní zahradě se pěstovaly dřeviny a rostliny, kterými se doplňovala hlavní okrasná zahrada.
Zahrada v Heidelbergu byla inspirací pro mnoho dalších. Vodní prvky byly součástí zahradní architektury.
Například stříhané stěny a ornamenty na záhonech jsou tvořeny různě starými a tvarovanými jedinci a když nějaký uhyne, je třeba mezeru rychle zaplnit, na což museli být zahradníci připraveni stejně jako na výsadbu letničkových záhonů a ornamentů. K tomu musíme připočítat stavby na zazimování hrnkových rostlin. Ty se v létě vynášely ven a na určených místech doplňovaly kompozici.
Zeleninu a ovoce si každý musel vypěstovat sám nejen pro kuchyňskou potřebu, ale i pro reprezentaci, na ozdobu stolu nebo jako dar. Do zeleninových a bylinných zahrad se vodily návštěvy také.
Otestujte své zahradnické znalosti, které využijete od ledna do prosince |
Existují příklady historických zeleninových zahrad a ovocných sadů?
O podobě takové zahrady nás informuje například inventář Novoměstské zahrady na Latráni v Českém Krumlově, která po založení dnešní zámecké zahrady nad zámkem fungovala právě spíš jako zelinářská. Před rokem 1602 v ní rostly mišpule, moruše, mirabelky, meruňky, několik druhů třešní a višní, broskvoně, švestky a slívy. Z keřů se pěstovala kalina, rybíz. Z květin fialy, pivoňky, sedmikrásy, narcisy, konvalinky, hledíky, pivoňky, lilie zlatohlavá, karafiáty, bedrník, zvonky, stračka, žebříček královský a orlíček, růže a zřejmě i tulipány. Zahrada měla i oddíl léčivek, kde bývaly např. štrucha, šalvěj, majoránka, libeček, puškvorec, meduňka, šalvěj, máta, řebříček, náprstník a levandule. Ze zeleniny byly zastoupeny artyčoky, okurky, kapusta, řepa, pastinák, chřest, hrách, červená řepa, ředkev, čekanka, špenát, bob, endivie, květák, křen, petržel, zelí a jahody. Součástí zahrady byl i skleník, kterému se říkalo pomerančová huť, s pomerančovníky, citronovníky, fíkusy, marhaníky, vavříny, kdouloněmi, cypřiši a růžemi.
Vypíchla byste nějakou zajímavost, co se tehdy pěstovalo?
Zajímavostí je, že díky teplému podnebí se v 16. století dařilo v českých zemích, konkrétně v Jindřichově Hradci, pěstovat i melouny. Tyto melouny posílali páni z Hradce jako dar královským úředníkům.
Nejdou vám okurky, papriky? Zkuste pěstovat ačokču, cucamelon a jiné exoty |
