Dané místo má ohromné štěstí, že majitelé krásného secesního domu i pozemku umí atmosféru i eleganci první republiky ocenit. Když oslovili zahradního architekta Ferdinanda Lefflera a pozvali ho k sobě domů na první setkání, připomínaly prý toto období i nabídnuté dortíky, příbory a porcelán.
I takové zdánlivé maličkosti dávají zahradnímu architektovi napovědět, jaká asi budou přání jeho klienta a jak k nim přistupovat. „Nechceme mít pozemek, který jen obklopuje krásnou vilu. Přejeme si vnést do zahrady život, užívat si ji,“ vzpomíná Leffler ve své nové knize Zahrada je pro radost, s čím se mu tehdy majitelé krásné vily, kterou obklopuje neméně vznešený exteriér, svěřili.
Letní i zimní fotogalerie zahrady na Ořechovce |
Nádherné vzrostlé stromy, podoba a blízkost okolních zahrad, respektování architektury domu a koneckonců i ladění celé čtvrti, to byly danosti, s nimiž Ferdinand Leffler a jeho kolegyně Lenka Táborská z atelieru Flera museli pracovat (podle jejich návrhu a projektu pak zahradu realizovala firma Virtoni). Přitom nebyli první, kdo se o řešení této zahrady pokoušel.
Pražská vilová čtvrť Ořechovka je totiž jedinečná a má svůj specifický charakter, s nímž bylo potřeba počítat i při řešení zahrady. „Obzvlášť pro předzahradu jsme hledali správnou úroveň formality, ke které patří například vizuálně prodyšný přední plot. Zuby si na tom před námi vylámali jiní kolegové architekti a my jsme první výsadby předělávali,“ vzpomíná Leffler.
Staré i nové prvky lze skloubit
S respektem architekti přistoupili k tradiční pískovcové dlažbě a v zahradě ji zachovali. Zcela nově naopak na pozemku přibyl skleník, který byl pro pana majitele zpočátku jen těžko přijatelný – jako příliš nový a příliš výrazný prvek. „Já jsem však od začátku přání paní domu podporoval a společně jsme našli design skleníku, který do místa perfektně zapadne,“ je zahradní architekt rád, že se společně s rodinou našli ideální řešení.
Podívejte se na úvodní video i fotogalerii a zahradu si jejich prostřednictvím projděte nejen v časně letní, ale i v zimní sezoně – nový je nejen skleník, ale i altán či vodní prvek a překvapivě v zahradě nijak neruší.
Jako celek teď zahrada působí kompaktně, klidně by si člověk mohl myslet, že řada prvků je v ní odjakživa, jen oba zahradní architekti vědí, kolikrát se měnil nejen koncept prostoru před domem, ale i celé zadní části zahrady. Tam se například dlouho řešila další výrazná stavba: zahradní altán.
„Sháněli jsme dobový, který by se zrenovoval, protože vytvářet novou prvorepublikovou repliku nám přišlo laciné,“ vzpomíná architekt. Nakonec nechali vytvořit nový altán s proporcí původního, ale v autorském designu perforovaných ocelových stěn. Pečlivě řešili veškeré drobné detaily, které se obtiskly do vzoru jeho konstrukce, takže se tato nová zahradní stavba stala sama o sobě takovým originálním sochařským dílem.
Pomohla i znalost zahrady a místních poměrů
Na videu ani na fotografiích samozřejmě nemůžete přehlédnout výraznou, byť designově velice střídmou, kamennou vodní fontánu. Na okolních zahradách totiž bývá hlavně o víkendu rušno. „A tak jsme sem navrhli vodní prvek, protože máme vyzkoušeno, že zvuk zurčící vody účinně pohltí nepohodlné ruchy a nejbližší okolí příjemně občerství,“ vysvětluje Ferdinand Leffler.
I v tomto případě pro nadčasovost návrhu dlouho hledali vhodný design – původní kašnu nakonec nahradila jednoduchá kamenná mísa, v níž voda jen jemně probublává. Což je nesmírně uklidňující i osvěžující současně. A pro ptactvo a další živočichy žijící v zahradě je v horkých a žíznivých letních dnech takový zdroj vody doslova oázou života.
Vlevo vodní prvek s lavičkou, již lze přemisťovat. Vpravo zimní pohled na Pannu Marii a skleník.
Velmi výrazným prvkem zahrady je i socha Panny Marie, k níž mají majitelé hluboký vztah – najít pro ni ideální umístění, to byla pro oba zahradní architekty sama o sobě zajímavá výzva. „Nechtěli jsme, aby se jí podřídila celá zahrada, ale zároveň jsme hledali adekvátní sebevědomé místo, které si taková socha bezesporu zaslouží,“ vysvětluje architekt. A podařilo se.
Velkou výhodou pro zahradní architekty každopádně bylo, že majitelé už svou zahradu dobře znali. „Ukazovali nám, kde se jim dobře sedí, a tam jsme umístili pohodlná sezení,“ popisuje Leffler. S tím, že dřevěnou lavici v nadčasovém designu lze samozřejmě během roku podle chuti přemisťovat.
Žebříčky nejoblíbenějších stromů, keřů i květin Ferdinanda Lefflera |
A výsadby, které celé zahradě tvoří žádoucí měkkou a citlivě vybranou kulisu? Výběr sortimentu rostlin byl samozřejmě také velmi pečlivý. Na střeše garáže jsou výsadby na konstrukcích, zahradu kromě vzrostlých stromů dotvářejí za první republiky velmi dobově oblíbené růže nebo pivoňky. O jarní efekt se starají sněženky a krokusy, teď v zimě v zahradě naopak vynikají uschlá květenství hortenzií a útlá zlatavá stébla trav.
Letní i zimní fotogalerie klidné pražské zahrady |
