Figurky žen s předchůdci dnešních kalhotek nalezli archeologové v Sýrii. Pocházejí z doby před sedmi tisíci lety.
Egypťané a Římané předběhli dobu
O historii podprsenek a korzetů jsme už psali, nyní zaměříme pozornost na kalhotky a jejich předchůdce. Svou nahotu jimi skrýváme už tisíce let.
Nejstarší a zároveň nejjednodušší formou kalhotek je bederní rouška. Nosila se prokazatelně už před sedmi tisíci lety. Nepředstavujme si nic sofistikovaného, v podstatě šlo o dlouhý pruh látky, který se obtočil kolem boků a mezi nohama.
Trendy menstruační pomůcky: kalhotky vydrží i den, houba poskytne čistý sex |
Kousek to byl vskutku univerzální. Archeologové jeho pozůstatky nacházejí takřka po celém světě, od Japonska přes Evropu až po Havaj. V teplejším klimatu byl často jediným kouskem oblečení.
Alternativou tohoto dlouhého pruhu byl obdélník nebo trojúhelník, který zakrýval pouze genitálie. Představu, jak tento typ roušky vypadal, si můžeme udělat díky pohřební výbavě faraona Tutanchamona, kde jich bylo nalezeno rovnou 145. O něco decentnější verzí byla jakási sukně upevněná v pase provazem.
Všechny tři varianty nosili ve starověku jak muži, tak i ženy. Rozdíl byl jen v použité látce. Těm nejbohatším posloužilo hedvábí, zbytek si vystačil s vlnou nebo lnem. Menstruujícím ženám byla určena jemná kůže z koz či gazel.
Kromě bederních roušek ovšem existovalo i spodní prádlo, které svým střihem velmi blízce připomínalo dnešní dámské kalhotky. Nosilo se v Egyptě kolem roku 4400 před naším letopočtem. Podobný kousek, zvaný subligaculum, oblékaly ženy i ve starověkém Římě.
To byly ovšem pouhé ojedinělé úkazy. Archeologických nálezů i písemných záznamů týkajících se ženského spodního prádla ve středověku je pomálu, a tak zůstává zahaleno tajemstvím. Jako spodní prádlo jsou doloženy jen dlouhé spodničky.
Na slavné malbě koupající se ženy zpodobnil Rembrandt svou manželku. Vypadá to, že pod spodničkou nemá žádné kalhotky. To podporuje teorii, že od středověku až po konec 18. století dámy kalhotky nenosily.
Nabízí se otázka, jak ženy řešily menstruaci. Informací je opět žalostně málo, perioda totiž byla brána jako nemoc a menstruující žena jako nečisté stvoření. Celé téma tak bylo tabu, umocněné tím, že autory textů jsou v drtivé většině muži. Z oněch pár zmínek můžeme vyvodit, že běžnými pomůckami byly tampony z látky, ale třeba i z mechu, který má skvělé absorpční schopnosti.
Podle některých historiků mohly ženy alespoň během periody nosit tzv. braies, pánské spodní prádlo, které bychom dneska nejspíš označili jako kraťasy. V pase byly svázané šňůrkou a sahaly pod kolena.
U žen jsou takové „kraťasy“ doložené až na konci 18. století. Skládaly se ze dvou nohavic sešitých v pase, obvykle byly bílé a vcelku nenápadné. Teprve v druhé polovině 19. století se začaly zdobit krajkou či výšivkou a některé dokonce i barvit. Mezi materiály převažovala bavlna, v zimě se ovšem nosily i vlněné.
Jeden ze vzácných exemplářů barevně zdobených kalhotek. Pochází z USA z poloviny 19. století.
Dámy jimi chránily nejen orgány, ale i svou čest. Kalhotky sloužily jako bariéra před nenechavýma rukama mužů, ale třeba i nechtěným divadýlkem, pokud dotyčná spadla z koně (což byl tehdy úkaz poměrně častý).
V rozkroku mívaly tyto kalhotky díru a dámy tak mohly vykonávat potřebu, aniž by je musely svlékat. Jak praktické či hygienické toto opatření bylo, se dnes již nedozvíme. Kalhotky s otvorem se přestaly nosit už na počátku 20. století.
