Dnešní „bombarďáky“ mají původ v 50. letech 20. století. Tehdy se ovšem jednalo o prádlo odvážné, nezvykle odhalující.
Období experimentů
Ačkoliv byly první elastické materiály vynalezeny už ve 20. letech 19. století, nikoho nenapadlo použít je na spodky. Šily se z nich především rukavice, punčochy a boty, zatímco spodní prádlo se zavazovalo pomocí tkanic nebo dokonce zapínalo na knoflíky. Trvalo dobrých sto let, než se elastické materiály dostaly i do této sféry.
V té době, tedy ve 20. letech 20. století, se kalhotky také začaly zkracovat. Nejprve nad kolena, o dalších dvacet let později přišly o nohavičky úplně. Mohl za to především nedostatek textilu za druhé světové války. V 50. letech už vypadaly jako dnešní „bombarďáky“.
Spodní prádlo přestalo být v polovině 20. století tabu a stalo se módní záležitostí. Specializované prodejny rostly jako houby po dešti a kalhotky pronikly i do vitrín a reklam, které poskytovaly jen málo prostoru fantazii.
Vystavte na odiv nohy. Provokativní módní trend diktuje chodit bez kalhot |
Experimentovalo se s různými střihy, zrodily se verze bokové, s vysokým pasem, tvarovací i bezešvé. Měly různé barvy i vzory, mezi materiály si vedle umělých vláken udržela své místo i bavlna a krajka.
Trend zmenšování kalhotek vyvrcholil v roce 1974, kdy v USA spatřily světlo světa první tanga. Přestože se nevyznačují kdovíjakým pohodlím, rychle získaly si obrovskou popularitu. Móda pozdních 90. a nultých let si zakládala na bokových střizích a vykukující tanga se stala milovaným i nenáviděným, každopádně však značně dráždivým, prvkem.
Kalhotky se v té době přestaly skrývat pod vrstvami oblečení. Návrháři v čele s Giannim Versacem či dvojicí Dolce & Gabbana je začali hrdě ukazovat pod průhlednými šaty a sukněmi. Minulý rok na sebe kalhotky vzaly dokonce roli svrchní vrstvy v rámci tzv. no pants trend, tedy doslova „bezkalhotového trendu“.
