Když se na začátku devadesátých let pan Dobrovolný na zdevastovaný rodinný statek vrátil, aby ho opravil, úplně nejdřív vysázel na zahradě stromy. Jako symbol rodinných kořenů a úcty ke svým předkům. Dnes jsou nádherné.
Jeho kozí farmou Dvůr Ratibořice nás provedla mladá hospodářka Kamila Sedláčková. S přesvědčivým nadšením, že pracovat s hospodářskými zvířaty je velmi činorodá a perspektivní práce. Starat se o provoz kozí farmy s 850 zvířaty je náročné, ovšem Kamila během návštěvy několikrát dokonale předvedla, že vše kolem lze s přehledem zvládnout.
Galerie z kozí biofarmy Dvůr Ratibořice |
Kamilo, ptát se, zda máte ráda zvířata, je asi zbytečné…
Od mala jsem milovala zvířata, vyrůstala jsem na vesnici. Pamatuji si, že jsem domů nosila například toulavé kočky a koťata, abych se o ně starala. Měli jsme dokonce doma kozu, mám s ní z dětství fotografii. Díky lásce ke zvířatům jsem vystudovala na Veterinární univerzitě v Brně obor Ochrana zvířat a welfare.
Jak jste se do Ratibořic na kozí farmu dostala?
Už v průběhu studií v Brně jsem vyhledávala nejrůznější brigády, které měly něco společného s mým zájmem o zvířata. Jednou jsem si přečetla inzerát, ve kterém ratibořická kozí farma hledala ošetřovatele zvířat. Byla v tom sice drobná komplikace, hledali tehdy zaměstnance na plný úvazek, což já jsem si – vzhledem ke svým studiím – nemohla dovolit, přesto jsem tady v Ratibořicích začala vypomáhat.
Japonské fenomenální hovězí s mramorovaným masem se pase i u Pardubic |
Jak to pokračovalo? Dnes, jak se zdá, patříte mezi rozhodující lidi pečující o chod celé ratibořické farmy.
Mého všestranného zájmu o zvířata si všiml Matěj Pastrňák, syn majitelů farmy Dobrovolných, a trval na tom, abych si postupně prošla celým pracovním procesem – od krmení a ošetřování zvířat přes práci v mlékárenském provozu až po výpomoc v kanceláři při organizaci a zpracování administrativních věcí, účetnictví a vedení obchodní činnosti. Byla to pro mě cenná škola, která mi pomohla chodu farmy detailně porozumět a pochopit ji.
Vraťme se ještě trochu k vaší zkušenosti v mlékárně…
Ano, tam jsem získala nejen praktické dovednosti při zpracování kozího mléka, práce v mlékárně mi nabídla mnoho cenných zkušeností, které jsem pak využila při vymýšlení nových produktů vyráběných z kozího mléka. Nedávno jsme například začali vyrábět probiotický nápoj podle mé vlastní receptury.
Jaké plemeno koz se v Ratibořicích chová? Aby farma splňovala náročné certifikáty ekologického zemědělství, to dá spoustu práce, ne?
V ratibořickém chovu máme mléčné plemeno – bílou krátkosrstou kozu. Většina návštěvníků, kteří k nám přicházejí na prohlídky, si může myslet, že chovat kozy je nenáročné a není k tomu třeba mnoho zkušeností, ale opak je pravdou. Práce s nimi je sice moc hezká a já ji mám ráda, ale vyhovět nejnáročnějším standardům ekologického chovu a bio potravinářství, to je spousta administrativní práce, byrokracie, neustálá péče, kontroly a náležité audity.
O velké stádo koz je na rodinné farmě manželů Dobrovolných v Ratibořicích pečlivě postaráno.
Například?
Každé zvíře má například svůj „průkaz původu“, jakýsi rodný list. Ten je vystavován a průběžně kontrolován Svazem chovatelů ovcí a koz. Být členem tohoto svazu sice není povinné, my však bereme členství jako další krok k vysoké kvalitě našich zvířat. Nebo třeba pravidelné odesílání vzorků mléka a výrobků do laboratoří. To probíhá každých 14 dní a tato laboratorní vyšetření si hradí farma. Ano, je to vše spojeno s náročnou administrativou a byrokracií, v ekologickém zemědělství někdy až dvojnásobnou, ale bereme to jako povinnost, když chceme pro naše zákazníky jen to nejlepší.
Jak je to v této souvislosti s péčí o zdraví zvířat?
Přestože bychom mohli používat k péči o zdraví našich koz léky, vyhýbáme se tomu. Už proto, že pro ekologické zemědělství platí dvojnásobně delší ochranné lhůty a použití například antibiotik je z tohoto důvodu pro nás zcela nereálné. Jdeme od začátku cestou jinou: od narození malého kůzlete pravidelně a důsledně pečujeme o vybudování jeho silné imunity. Činíme tak nejen výběrem nejsilnějších jedinců, ale pravidelně provádíme vyšetření jejich trusu, kontrolujeme kvalitu srsti a paznehtů. Je pro nás ekonomičtější a výhodnější dbát o prevenci a zajímat se o každé zvíře už od mláděte. Ostatně i tato péče je podstatou našeho pojetí ekologického zemědělství.
Jak vypadá běžný den na kozí farmě?
Patnáct stálých zaměstnanců i dalších sezonních pracovníků ratibořické kozí farmy pečují o 850 koz a 150 hektarů půdy, na kterých se při dodržování všech ekologických podmínek pěstuje krmivo pro zvířata. Běžný pracovní den začíná v půl čtvrté ráno čištěním koryt a zakládáním nového krmení, které tvoří vojtěšková a travní senáž a seno. Dojí se dvakrát denně, ranní dojení začíná zhruba v půl sedmé.
Jak to probíhá?
Kozy skutečně vesele běží ve skupinách přes celý dvůr na dojírnu. Radost jim dělá nejen ten vlastní pohyb. Dobře totiž vědí, že v dojírně dostanou další krmení ve formě zrní a vojtěškových granulí. Koza je sezonní zvíře – přes léto dává asi dva litry mléka, v zimě jen zhruba půl litru mléka za den. Sezonnost produkce kozího mléka lze potlačit hormony a určitými chovatelskými kroky, to ale pracovníci ratibořické farmy zásadně odmítají; odporuje to naší představě o vysoké úrovni péče o zvířata i celkovému pojetí ekologického zemědělství.
Kam putuje mléko z dojírny?
Nadojené mléko odvádí z dojírny nerezové potrubí do chladicích tanků v naší mlékárně, kde se postupně zpracovává na jednotlivé výrobky. Tento provoz je nejnáročnější částí chovu, proto tam také pracuje nejvíc zaměstnanců, dávno je totiž pryč doba začátku devadesátých let minulého století, kdy se kozí mléko zpracovávalo jen na výrobu kozího sýra a tvarohu. Dnes z kozího mléka vyrábíme širokou paletu kefírů, jogurtů a sýrů.
A co péče o faremní pozemky?
I péče o pole a louky, tedy rostlinnou část farmy, kde se pro potřeby kozí farmy pěstuje ekologické krmení nejvyšší kvality, patří k naší každodenní práci. Stejně jako rozvoz produktů farmy po celém Česku a Slovensku.
Pygmy ježek je trpasličí mazlík pro dospělé, kterého v přírodě nenajdete |
Potkali jsme na farmě skupinu návštěvníků. Kozí farma je tedy pro zájemce běžně otevřená?
Vidět chov velkého stáda koz je pro návštěvníky velice atraktivní, proto provozujeme i agroturistiku. Vedle péče o kozy a výroby mléčných výrobků se z nás často stávají průvodci. Jezdí k nám skupiny zájemců nejen z laické veřejnosti, studenti zemědělských, chovatelských a veterinárních škol, pravidelně provázíme po farmě i děti z mateřských a základních škol. O sobotách pak je farma s prodejnou výrobků a kavárnou volně otevřena.
Kdy stojí návštěva opravdu za to?
Každé roční období je na kozí farmě krásně. Zjara se rodí kůzlata, v létě a na podzim je možné vidět pasoucí se kozy na volných loukách. Majitelé kozí farmy zpřístupnili zahradu, takže při krásném počasí si lze naše dobroty vychutnat venku s výhledem do otevřené krajiny.
Máte mezi zvířaty nějakého oblíbence?
Pochopitelně, že některé kozy si pamatuji, má to tak ostatně každý z našich zaměstnanců. Zároveň jsou kozy zvířata, která s chutí dělají nejrůznější schválnosti, takže je to s nimi někdy opravdu zábava.
Existuje staré české přísloví „mlsný jako koza“. Platí to?
Samozřejmě. Proto také radíme zájemcům, aby si na údržbu svých zahrad nepořizovali kozy. Lepší jsou ovce. Koza nejprve spásá vše, co ji chutná – keře, ovocné stromy, květinové záhony… až nakonec, kdy už nemá zbytí, se pustí do okusu trávy.
