Když se člověk rozhlédne, víc než farmu to tady u vás připomíná panství. Bylo to takové vždy?
Vlastně ano. Můj praděda Viktor Weidenhoffer tady měl dva parky, pronajaté sady, pivovar a cukrovar. Byl starostou Českého Brodu, takže fušoval i do politiky. Proto postavil tento zámek, měl i zaměstnance. Odehrál se tu příběh jako z pohádky – moje prababička dělala v domě hospodyni, pán se do ní zamiloval a narodila se má babička. Ta to tady milovala. Když k moci přišli komunisti, prababička se odmítla všeho vzdát a šla do vězení. Když mi bylo jedenáct a babička získala pozemky a zámek v restituci zpět, řekla mi, že by chtěla, abych tady hospodařila, až vyrostu.
Manžel dal od hospodaření ruce pryč hned na začátku a pomáhá mi jen se zahradou. Nesnáší slepice a nebyl zrovna nadšený, že bude všude jejich trus.