Rybaření s dronem existuje v mnoha variacích, ale v principu umožňuje dopravu návnady či nástrahy tak daleko, kam by nahazující rybář nikdy prutem nebo prakem nedosáhl. A umí ji „usadit“ přímo mezi ryby. Z výšky jsou totiž pod průzračnou hladinou vidět lépe než ze břehu.
Možná to není etické, sportovní, férové. Ale je to nesmírně efektivní. Místo postávání na břehu a protáčení navijáku naprázdno prostě taháte ryby z vody. Jednu za druhou, než dojdou návnady anebo se dronu vybijí baterky.
Anebo než dojdou ryby. A taky ptáci a paryby. Což je přesně situace, kterou nyní zažívají v Jihoafrické republice.
Skvělé úlovky. A obří problém
Jihoafrická republika se může pochlubit 2 850 kilometrů dlouhým pobřežím. A taky nebývale početnou rybářskou komunitou. Na každých 150 obyvatel tu připadá jeden registrovaný rybář. Ovšem těch „bez papírů“ je tu násobně více.
Mimochodem, v Česku je ten poměr vyšší, jeden registrovaný rybář vychází na každých přibližně 30 lidí. Ale my jsme světová anomálie. Rozdíl je také v tom, že v Česku je rybářství spíše sportem a koníčkem. V Jihoafrické republice je to nástroj obživy, která se teď, díky dronům – u nás pro rybaření zapovězených a v Jihoafrické republice neregulovaných – stala až zničujícím způsobem efektivní.
Tradicionalisté bez techniky nemají proti rybářům vybavených drony téměř žádnou šanci uspět.
Pokud dokážete dostat návnadu přesně tam, kde ji ryby najdou, máte vyhráno.
Pilotované drony totiž skvěle prozkoumávají lovný terén, zprostředkovávají transport návnad na velké vzdálenosti a často se přitom dostanou do míst, kde dosud byly ryby před rybáři v bezpečí.
Tato praxe nejprve neblaze dopadla na ty, jejichž stížnosti slyšet nebyly – na neregistrované jihoafrické rybáře, kteří loví pro obživu vlastní rodiny. V konkurenci movitějších rybářů, kteří si mohli nákup drahé technické létající hračky dovolit, zkrátka obstát nedokázali.
Šikovnou novinku brzy adoptovaly i malé rybářské společnosti, které dodávají při pobřeží nalovené ryby na místní trhy. Takových malých podniků je v JAR kolem 30 tisíc, a běžně zaměstnávají „rybáře z profese“. Investice do dronů se jim na objemu úlovků bohatě vrátila. A brzy se přidaly i necelé tři tisícovky zdejších komerčních rybářských společností, které si nechtěly nechat uniknout snadné zisky.
Výsledek? Za necelých deset let, kdy vešly do módy drony, vrostly úlovky oproti roku 2016 o 357 procent. A katastrofa na sebe nenechala dlouho čekat.
Za necelých deset let, kdy vešly do módy drony, vrostly úlovky u pobřeží Jihoafrické republiky oproti roku 2016 o 357 procent.
Ten dron přece neloví!
Že je něco v nepořádku, dnes nevyčtete jen z rozmrzelých obličejů jihoafrických rybářů. Proměnila se celá scenérie rybářského pobřeží. Vedle každého „muže s prutem“ stojí operátor dronu. A místo uklidňujícího šumění moře slyšíte spíše bzučení malých vrtulí. Nad plážemi a útesy jich dnes krouží desítky.
Mořští ptáci? Ti takové rušení ze vzduchu nemají rádi, většina druhů typických pro pobřeží raději odletěla jinam. A byť to není z břehu vidět, asi nejdramatičtější situace panuje pod hladinou.
Rackové od jihoafrického pobřeží mizejí, jejich lovná teritoria se přesouvají dál nad moře, kde nelétají drony.
Docent zoologie Alexander Claus Winkler spolu s kolegy z Rhodesovy univerzity v Grahamstownu dokládá rapidní pokles počtů i druhové pestrosti ryb při jihoafrickém pobřeží.
Přitom uvádí, že „výlov“ je jen jednou z příčin problémů. Zanášení návnad drony do nepřístupných lokalit často vede k přetržení a ztrátě vlasce, i s háčkem. A zamotané vlasce a ostré háčky pak hubí i ryby, které rybáři z vody nedostanou. V důsledku totálního vyčerpání hynou i „šťastné“ ryby, které se dokážou z háčku vysmeknout. O život bojují při vytahování na trati dlouhé stovky metrů, ale o to snáze se pak stávají kořistí jiných predátorů.
Winkler Tvrdí, že situace není rozhodně dlouhodobě udržitelná. A je nebezpečnější o to, že se popularita rybaření s drony rychle šíří.
Žraloci se vyskytují u pláží i mezi plavci. Ale neútočí, tvrdí studie |
Zatímco v Kanadě anebo Spojených státech amerických je rybaření s drony regulováno – a v Austrálii a na Novém Zélandu má být zcela zakázáno – postoj Jihoafrické vlády je zatím legislativně nejednoznačný.
Jihoafrické ministerstvo lesnictví, rybolovu a životního prostředí zatím oficiálně veřejnou vyhláškou varovalo rekreační rybáře, že podle zákona o mořských zdrojích je lov dronem nelegální. Ale vyhláška byla prakticky ihned po svém vydání soudně napadena. Dron totiž neloví, pořád loví rybář s prutem. A o přepravě vlasce s návnadou na velké vzdálenosti anebo nahlížení rybám do soukromí platné zákony nic neříkají. V legislativním vzduchoprázdnu, a při vyčkávání na verdikt odvolacího soudu, tak dochází k rychlé devastaci populací živočichů na jihoafrickém pobřeží.
Sportovní rybaření u přístavu Fish Hoek dnes už tak pohodově nevypadá. Ryby zde totiž došly.
Ať už bude verdikt jakýkoliv, zdá se, že pro některé druhy bude už pozdě. Jak konstatují výzkumníci, u některých zvláště „hodnotných“ druhů – například u žraloků velrybářů – došlo v poslední dekádě k propadu početnosti o 97 procent.
Jak je tedy vidět, drony mohou učinit rybaření nesmírně efektivní, ale také mnohem více devastující. A má velmi neblahé dopady na celé regiony i státy, které jsou na obživě z moře závislé.
