Studovali na nejlepších univerzitách v Číně i na Západě. Žili jako střední třída v Pekingu, Šanghaji a Šen-čenu a pracovali pro technologické společnosti, které jsou nyní v centru technologického soupeření Číny se Spojenými státy. Nyní žijí a pracují v Evropě, Japonsku, Austrálii a téměř v každé vyspělé západní zemi. Jen málokdo z Číňanů však míří do USA.
Číňané od mladých lidí až po úspěšné podnikatele se nyní vehementně snaží, aby unikli politickému útlaku, chmurným ekonomickým vyhlídkám a často vyčerpávající pracovní kultuře, který vládne u nich doma.
„Odešel jsem, protože se mi nelíbilo společenské ani politické prostředí,“ říká 36letý Čchen Liang-š’, který pracoval na projektech umělé inteligence ve společnostech Baidu a Alibaba, dvou největších čínských technologických firmách. Začátkem roku 2020 však zemi opustil. Rozhodl se tak poté, co Čína v roce 2018 zrušila omezení délky funkčního období prezidenta, což jejímu nejvyššímu představiteli Si Ťin-pchingovi umožnilo zůstat u moci po neomezenou dobu. „Do Číny se nevrátím, dokud se nestane demokratickou zemí a dokud lidé nebudou moci žít beze strachu“, říká rezolutně Číňan. Nyní pracuje pro společnost Meta v Londýně.
Vraťte se domů!
Už v 80. a 90. letech, kdy byla Čína ještě relativně chudá, se její nejchytřejší lidé snažili studovat a zůstat na Západě. Exodus čínských mozků dosáhl vrcholu v roce 1992, kdy zemi podle OSN opustilo více než 870 000 lidí. V roce 2012, kdy se Čína vymanila z chudoby a stala se technologickou velmocí a druhou největší ekonomikou světa, klesl tento počet na nejnižší hodnotu, zhruba 125 000 osob.
Současný vývoj Číny jsem očekával, šokující je jeho rychlost, říká sinolog |
Čínská vláda o tomto problému věděla od samého počátku a začala se snažit tyto lidi doma udržet. Zavedla pobídky, aby zpoza hranic přilákala zpět do země vědce a další kvalifikované odborníky. V roce 2016 se vrátilo domů více než 80 procent Číňanů, kteří předtím studovali v zahraničí. O dvě desetiletí dříve to byla přibližně čtvrtina. Trend se ale nyní obrátil. Podle údajů OSN v roce 2022 navzdory pasovým a cestovním omezením emigrovalo více než 310 000 Číňanů. Tři měsíce před koncem letošního roku dosáhl tento počet již stejné úrovně jako za celý rok 2022.
Mnoho Číňanů však začalo uvažovat o odchodu ze země až poté, co se zde změnila ústavu a umožnila Siovi fakticky vládnout doživotně. Kampaň nulové tolerance vůči covidu doprovázená téměř tříletými neustálými výlukami, hromadnými testy a nekonečnými karanténami pak byla pro mnohé z nich tou poslední kapkou.
Jsem v zemi, kterou zbožňuji
Například Číňan Fu v minulosti pracoval jako inženýr ve státním podniku obranných technologií na jihozápadě země. Pak se ale rozhodl, že odejde. Zjistil totiž, že po změně ústavy tráví on i jeho kolegové více času účastí na politických studijních zasedáních než samotnou prací, což všechny nutilo pracovat přesčas.
S tím, jak prezident Si stále více šířil strach a propagandu, se společenská a politická atmosféra stávala napjatější a dusivější. Fu uvedl, že se například odcizil svým rodičům poté, co se pohádali o nutnosti přísných pandemických omezení, proti nimž protestoval. Koncem loňského roku dal konečně výpověď a požádal o pracovní vízum v Kanadě. Nyní je se svou ženou v Calgary.
Proč nezakotvil raději v USA? Většina emigrantů, se kterými redaktoři The New York Times hovořili, uváděla jako důvod komplikovaný a nepředvídatelný americký proces žádosti o vízum a status trvalého pobytu. Také počet studentských víz udělených USA čínským občanům, která byla dlouho výchozím bodem pro nadějné budoucí emigranty, začal v roce 2016 povážlivě klesat.
Rozkolísaní realitní obři děsí Čínu. Ohrožují snahy o nastartování oživení |
Vztahy mezi oběma zeměmi se totiž začaly zhoršovat. V prvních šesti měsících roku 2023 udělila například Velká Británie více než 100 000 studijních víz čínským občanům, zatímco USA zhruba 65 000 studentských víz typu F1. Fu uvedl, že o Spojených státech vůbec neuvažoval, protože studoval na univerzitě, která je na sankčním seznamu Washingtonu. Pracoval navíc v obranném sektoru. Obě tyto skutečnosti mu tak mohly ztížit průchod bezpečnostní prověrkou americké vlády. Řekl však, že je nakonec rád v zemi, kterou vždy zbožňoval.
Jiní techničtí profesionálové dali přednost Kanadě a evropským zemím před Spojenými státy kvůli lepším sociálním výhodám, rovnováze mezi pracovním a soukromým životem a zákonům o kontrole zbraní.
Život je plný utrpení
Když se Číňanka Čangová (redakce listu jména dotazovaných na jejich žádost změnila) v červenci 2022 rozhodla emigrovat, sepsala si seznam: Kanada, Nový Zéland, Německo a severské země. Spojené státy se na něj nedostaly vůbec. Dobře totiž věděla, že by pro ni bylo nesmírně obtížné získat zde pracovní vízum. Sedmadvacetiletá programátorka měla pocit, že kultura shonu v Silicon Valley je až příliš podobná vyčerpávajícímu pracovnímu prostředí doma. Poté, co pět let pracovala ve špičkové technologické společnosti v Šen-čenu, dospěla i ona k rozhodnutí. Hledajíc zemi, kde by se s ženami zacházelo rovněji, se letos přestěhovala do Norska. Po třech letech placení daní a složení jazykové zkoušky nyní zde získá trvalý pobyt.
Nevadí jí, že nyní vydělává o 20 000 dolarů (452 tisíc Kč) ročně méně než v Šen-čenu a platí vyšší daně a má i vyšší životní náklady. Svůj pracovní den ale může ukončit ve čtyři hodiny odpoledne a užívat si života mimo práci. Nemá obavy, že až jí bude 35 let, budou ji považovat za příliš starou. To je totiž jedna z forem diskriminace, kterou v současnosti zažívá mnoho Číňanů. Nežije v neustálém strachu, že i norská vláda zavede politiku nulové tolerance vůči covidu obrátí ji opět život naruby.
Čínská ekonomika se odráží ode dna, aktivita továren se po půl roce zvýšila |
Většina technologických profesionálů, kteří z Číny odešli, po emigraci šla podle vlastních slov s platem dolů. „Mám pocit, že tady platím za svobodu,“ říká Čou, softwarový inženýr s americkým vzděláním. Ten dal výpověď v pekingském startupu zabývajícím se autonomním řízením vozidel. Nyní pracuje v automobilové společnosti v západní Evropě. „Stojí to ale za to,“ dodává.
Další emigrant popsal svou dlouhou a strastiplnou cestu do Spojených států. Číňan Čao vyrostl v chudé vesnici ve východočínské provincii Šan-tung a do USA se dostal před pěti lety, aby získal doktorát v oboru inženýrství. Zpočátku měl v úmyslu vrátit se po ukončení studia do Číny ještě letos, protože země je teď podle něj na rozdíl od Ameriky na vzestupu. Reakce asijské velmoci na pandemii však způsobila, že začal o svém rozhodnutí pochybovat. „Nemohu se přece vrátit do země, kde je vše postaveno na lžích,“ říká.
Ani zůstat ve Spojených státech však pro něj nebude snadné. Má nabídku práce a získá status dočasného zaměstnání jako absolvent oboru věda a technika. Zúčastní se brzy také loterie o pracovní vízum H-1B. Provedl si za tímto účelem i předběžné výpočty: Je 40procentní šance, že do konce tří let v loterii nevyhraje. Možná se bude muset vrátit do školy, aby mohl vůbec zůstat ve Spojených státech. Anebo požádat svou firmu, aby ho přeložila na zahraniční pozici. „Někdy, když na to v noci myslím, mám pocit, že život je plný utrpení a nejistoty,“ říká Čao. „Pak nemohu spát,“ uzavírá podle The New York Times.
