Knihu jste napsala v roce 2017. Jaký nejhezčí ohlas jste na ni měla?
Teď mě zrovna napadá jeden hezký moment, který se mnou sdílela maminka jedné čtenářky. Její dcera začala po přečtení mé knihy spát na podlaze. Tak jako tatínek, když jako malý přijel do sibiřského lágru. Měla vedle sebe jen peřinu a mou knihu. Bylo jí určitě teplo a necítila se vyděšená tak jako můj tatínek.
Tušili jsme, že se jí stalo něco opravdu strašného, protože občas křičela ze spánku, měla noční můry. Pamatuju si jednu příhodu, která mě dost vyděsila. Jednou jsem přišla do kuchyně a uviděla ji s obrovským nožem.
