Když jsme na jaře roku 2022 oznámili členům naší rodiny, že v létě odlétáme i se svým pětiletým Vojtou na malý ostrov v Indickém oceánu, pozdvihli významně obočí a nepochybně se ptali sami sebe: kde na to vzali? Asi by nám nevěřili, že za tři týdny v tropickém ráji nedáme o mnoho více než jiná rodina za ultra all inclusive týden na Turecké riviéře.
Život je otázkou priorit a tou naší je právě cestování. Lákají nás dálky mimo Evropu a myslím, že Mauricius toto léto skvěle skloubil všechny naše potřeby. Malý Vojta si užil koupání v oceánu, nám dospělým se moc líbily výlety do divoké přírody a všem nám chutnalo jídlo, které je na Mauriciu kombinací našich dvou oblíbených kuchyní – indické a francouzské.
Pohoda tak akorát
Na cestu jsme vyrazili hned na začátku prázdnin a byla to skvělá volba, jelikož ostrov byl první dny téměř bez turistů. Po dlouhém nočním letu s Turkish Airlines s přestupem v Istanbulu jsme se ihned přesunuli na místo, kde jsme strávili celou dobu našeho osmnáctidenního pobytu.
Pláž na Ile aux Cerfs jsme měli sami pro sebe.
Malé přímořské městečko Flic-en-Flac s dlouhou pláží s bílým pískem splňovalo vše, co si od dovolené přejeme – dobré restaurace, obchod a absenci velkých turistických resortů. Všechno včetně moře se nacházelo v dochozí vzdálenosti od našeho apartmánu, takže jsme se mohli prvních pár dní jen nerušeně rozkoukávat a zvykat si na místní atmosféru.
Ne vše bylo samozřejmě jen růžové. Nad Mauriciem se i přes aktuální období sucha často proháněly mraky a krátký déšť nám občas narušil naši plážovou povalovací idylku. Nutno dodat, že deku jsme balili jen první den, brzy jsme pochopili, že pršet nebude déle než deset minut. Sledování mraků bylo naší oblíbenou mauricijskou zábavou, na chladnější počasí (což znamená asi 25 stupňů) jsme byli připraveni a já osobně jsem ho uvítala více než rozpálené evropské pláže bez kousku stínu.
Vzhůru na výlety
Po počáteční aklimatizaci jsme vyrazili na první výlet. U místní agentury jsme si zaplatili auto i s řidičem, což jsme na našich cestách udělali úplně poprvé a pravděpodobně naposled. Řidič nás sice provezl všemi turistickými místy, na kterých jsme se domluvili, ale když jsme ho požádali o zastávku u hezkých vodopádů, které jsme téměř míjeli, tvářil se otráveně. Prý to není součástí naší tour. I tak jsme se mohli projít okolo kráteru Trou aux cerfs, pokochat se za deště hinduistickým chrámem Grand Bassin a obdivovat sedmibarevnou zemi v Chamarel. Místa to byla hezká, i když placené Chamarel na mě působilo až moc jako lákadlo pro turisty.
Pohled na Mauricius z Le Morne
Každopádně jsme se rozhodli, že riskneme řízení vlevo a půjčíme si alespoň na pár dní auto. Se zapůjčeným vozem jsme hned první den vyrazili na jih ostrova dobýt krásný kopec Le Morne, který je zapsaný v památkách UNESCO. Počasí nám tentokrát přálo. Poslední pasáž byla sice už dost exponovaná a hodně lezecká, ovšem výhledy na korál rozprostírající se kolem ostrova za to rozhodně stály.
Pětiletý Vojta s námi zdolal více než polovinu kopce, od jistého bodu už cesta nebyla doporučena pro děti do 12 let a nutno říci, že jsme udělali dobře, že jsme ho netáhli až nahoru. Lezení sice miluje, ale přeci jen bychom si pak výstup neužili a báli bychom se, že někam spadne. Výstup ale stoprocentně doporučuji, pro mě to byl jeden z nejlepších zážitků této dovolené.
Po fyzické námaze jsme si užili odpočinek na krásné pláži hned pod horou. Le Morne je také velmi luxusní turistický resort, jeden z nejznámějších z celého ostrova, tak jsme si jej mohli alespoň trochu prohlédnout od oceánu, jelikož všechny pláže na Mauriciu jsou veřejné a není možné tam ani takovým low cost turistům, jako jsme my, zakázat vstup.
Další výlet vedl do La Vanille Nature parku, kde jsme mohli zhlédnout fascinující krmení krokodýlů a sami si nakrmit obří želvy, což nás dost bavilo, protože jsme ještě nikdy neměli příležitost pohybovat se mezi želvami tak blízko. Navíc jich tam je neskutečné množství, a tak na krmení padlo více rupií, než jsme měli původně v plánu, což nám v tu chvíli vůbec nevadilo.
Mezi naše další výpravy autem patřil výlet na sever, v místních cestovkách známá jako North tour, při které jsme se podívali do známé botanické zahrady a na fotogenické místo Cap Malheureux. Cestou zpět jsme zavítali zkusit další známou pláž Trou aux biches, která nás ale tak nenadchla, což nás jen utvrdilo v tom, jaká skvělá volba byla vesnička Flic-en-Flac.
Lodí za největšími zážitky
Nemohli bychom být na Mauriciu a nevyrazit ani na jeden výlet lodí. Nejdříve jsme si vyzkoušeli plavbu katamaránem na ostrov Ile aux Cerfs. Katamarán v plné sezoně slouží jako přepravní prostředek zhruba pro 40 turistů, nás se však plavilo jen 12 včetně malého miminka. Měli jsme tak na lodi spoustu místa a plavbu jsme si dost užili.
Asi nikdy nezapomenu na to, jak ležím v síti na přídi lodi, pomalu obeplouváme krásný ostrov a já se jen kochám palmami a tyrkysovým mořem. Zážitek jak z kýčovitého turistického katalogu, který mě nabíjel energií ještě několik dalších měsíců po návratu. Součástí výletu bylo i grilování přímo na palubě, mauricijský tanec a vylodění na ostrově, kde se nám podařilo objevit liduprázdnou pláž. Nevím, jak by se mi to líbilo v plné turistické sezoně, ale za mě to byl v tu chvíli rozhodně jeden z nejhezčích zážitků.
Výlet katamaránem patřil k nejhezčím zážitkům.
Pohled na Le Morne z lodi
Další výlet lodí se nám bohužel tolik nepovedl, vyrazili jsme totiž na plavbu s delfíny. Zkušenost, kterou má na svém seznamu spousta cestovatelů, bohužel příliš nedoporučuji. Určitě je lákavá představa skočit do oceánu k těmto krásným zvířatům a chvíli se s nimi unášet na společné vlně, nicméně realita se ukázala mnohem drsnější. Chudáky delfíny nahánělo několik motorových člunů, zážitků chtiví turisté na povel skákali do vody a naháněli nebohá zvířata. Nedokázali jsme se k této „zábavě“ připojit, naštěstí jsme si pak alespoň užili rychlou plavbu k Ile aux Bénitiers a následný oběd na ostrově, kde jsme se jako správní Češi trochu připili. Nějak jsme ten nepovedený zážitek museli spláchnout.
Mezi naše další akce patří výlet místním autobusem do hlavního města Port Louis, jehož divoké centrum mi připomínalo něco mezi nepálským Kathmandu a indickým Dillí, a návštěva Casela Parku, turistické zoo trochu jinak, kde nás nejvíce bavilo krmení žiraf. Také jsme se vydali na blátivou túru do Black River National Parku ve vnitrozemí, kde jsme skoro nikoho nepotkali a užili jsme si spoustu krásných výhledů.
Blátivý výlet do vnitrozemí
Po třech týdnech na ostrově se nám rozhodně nechtělo zpátky domů. Pohodová atmosféra poklidného ostrova nás nabíjela a přišlo nám, že jsme teprve začali najíždět na místní vlnu. Mauricius nám přišel jako skvělý kompromis mezi levnými asijskými destinacemi a předraženými turistickými resorty v jiných zemích. Ano, dal by se tam utratit balík peněz, ale také se tam daly strávit skvělé tři týdny téměř za pár korun. Obden jsme zašli na výborné jídlo do restaurace, mohli jsme Vojtu vzít na všechny možné atrakce a vypít spoustu kokosových ořechů, aniž by naše peněženka trpěla.
Navíc zde nejsou žádná nebezpečná zvířata, tropické nemoci ani extrémní výkyvy počasí. Místní se k nám chovali vždy přátelsky, a i když se zde stmívalo už v šest, nikdy jsme se necítili v ohrožení. Ano, Mauricius je tropický ráj, ale rozhodně není jen pro vyvolené, jak by se mohlo na první pohled zdát.
