Nejhorší srážka je s blbcem, napadá mě skoro pokaždé, když se podívám na jeho podobiznu, která na vás na Mauriciu vyskočí téměř na každém kroku. Je na poštovních známkách, na etiketě místního rumu nebo čaje. Jmenuje se tak rozvážková služba nebo řada hotelů či restaurací, potkáte ho ve všech obchodech se suvenýry… Pták dodo, původní obyvatel ostrova Mauricius, je zářným důkazem pravdivosti tohoto rčení.
Nejdříve mu lidé dali potupné jméno blboun nejapný, postupně ho i vyhubili. To první obstarali Portugalci. Doudo totiž znamená ve staré portugalštině „hlupák“. O druhové jméno se koncem 17. století zasloužili Holanďané, kteří ostrov v Indickém oceánu okupovali po Portugalcích. Připlouvající námořníci prý z lodí pozorovali, jak se baculatý pták žene ke břehu, aby se podíval, kdo přijel na návštěvu. Jelikož neměl na ostrově přirozeného nepřítele, byl velmi důvěřivý. Navíc neuměl létat, jeho zakrslá křídla by ho nezvedla do vzduchu ani po odtučňovací kúře. A tak stál a čekal, dokud se nestal kořistí hladových vetřelců. Nezachránilo ho ani to, že jeho maso prý nebylo nijak zvlášť chutné. Poslední exemplář blbouna nejapného, příbuzného holubů, který narostl do metrové výšky a váhy kolem dvaceti kilogramů, údajně umlátil nějaký Holanďan pádlem.
K pobytu doporučujeme sever. Na jihu jsou sice pláže fotogeničtější, ale nedá se tam moc koupat. Dno klesá jen velmi pozvolna a cestou do hloubky šlapete na úlomky korálů, mezi nimiž můžete narazit i na ježky.
