Mám dvě novinky. První je radostná, druhá velmi smutná. Jak se říká na Ukrajině, je lepší začít dobrou zprávou.
Naši byli osvobozeni. Vytrvalých 215 obránců Ukrajiny je osvobozeno! Jsou unavení, hladoví, velmi hubení a fyzicky vyčerpaní, ale duchem nezdolní. Už jsou doma a oni i jejich příbuzní léčí své rány. Celý svět jim fandil!
Druhá zpráva je tragická.
Mé srdce trhá nezastavitelná bolest. Našly se masové hroby v Izjumu v Charkovské oblasti. Na pohřebišti našli mnoho těl civilistů, ale i ukrajinských vojáků se svázanýma rukama, což může naznačovat, že Rusové zabíjejí ukrajinské zajatce.
Komisař pro otázky osob zmizelých za zvláštních okolností uvedl, že počet mrtvých v okupovaném Izjumu v Charkovské oblasti může překročit počet obětí v Buči.
Nyní se na Ukrajině znovu dějí masakry jako v Babím Jaru. Poslední zářijové dny jsou právě vzpomínkou na tuto hroznou tragédii v dějinách Ukrajiny.
Před 81 lety, na přelomu září a října 1941, bylo statisíce lidí, především Židů, zastřeleno fašisty v Babím Jaru, bývalém předměstí Kyjeva. Smrt židovského obyvatelstva se stala součástí všeobecné tragédie, kterou prožil celý mnohonárodnostní lid Ukrajiny.
V dějinách lidstva jsou události, jejichž tragická povaha s odstupem let nabývá pulsujícího dozvuku a varuje společnost před jejím opakováním. Nedávno jsme s rozechvěním v srdci sledovali jako rodina dva nádherné ukrajinské filmy „Budou tam lidé“ a „Sága“.
Doporučuji všem, kteří se zajímají o historii Ukrajiny, aby se na ně podívali. Tyto filmy ve mně vyvolaly hluboké emoce – vzpomínali jsme na dědečky a pradědy a uvědomili jsme si, že v 21. století se spoustu věcí bohužel opakuje. Není jediná generace Ukrajinců, která by nezažila válku.
Putin oznámil částečnou mobilizaci. Někteří Rusové se teď chytli za hlavu a utíkají, jenže kromě pár zemí není kam. Zajímavé je, že mohou utéct do Gruzie, což nechápu, protože si s Rusy také zažili své.
Zajímalo by mě, co si o tom myslí maminčina sestra, se kterou už nekomunikujeme a která pronesla: „Rusko je má rodná země (ač se narodila a vyrostla na Ukrajině)“ a „Putin nám dává sociální podporu, my se za něj modlíme a o politice se nebavíme.“ Pomohli zachránit svého mladého zetě, nebo ho už posílají na frontu?
Deník UkrajinkyProjekt portálu iDNES.cz, který dává prostor ženám prchajícím před válkou. Své příběhy popisují v pravidelných denících. Odrážejí jejich cestu za svobodou, hledání střechy nad hlavou i jejich každodenní život v Česku. |
Bojte se země, které přijímáte Rusy, protože s vámi budou žít pár let a pak požádají o osvobození. Nemůžete je nikam pustit – to vám řekne každý Ukrajinec!
Zatímco my celou dobu pravdivě popisujeme všechny strašlivé události, kterými jsme si museli projít, Rusové nadále podporují Putina, nenávidí Ukrajince a nyní utíkají do civilizovaných zemí, aby se schovali před mobilizací, a přesto nezmění svůj názor na válku. To je děsivé!
Na územích Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti pořádali mezi 23. a 27. zářím takzvaná referenda. Moskva tyto „výsledky“ uznala a okupovaná ukrajinská území připojila k Ruské federaci. Mám odsud několik známých. Vyprávěli mi, že ruští mírotvorci chodí od domu k domu se samopaly a nutí je volit. I když je v těchto regionech jen málo domů v celku a žije zde jen pár lidí.
Musíme zachránit co nejvíce životů. Svět musí chránit život. Každý stát, proti kterému směřuje ozbrojená agrese, potřebuje mít možnost chránit své občany a osvobodit své území. Pokud jsou k tomu nutné zbraně nebo granáty, tak prosím.
A vím jistě: Ukrajina je jedinečná. Prošla si nejtěžšími zkouškami, je kalená s nejvyšší tvrdostí. V podmínkách moderního světa je neocenitelná.
