Válka je hodně o lásce. Zní to divně, ale je to tak. Lásce k životu, lidskosti, rodině a střeše nad hlavou. Radost mi přináší kočka a pejsek, kteří nám běhají po hotelu, i neznámí lidé, kteří chodí po ulicích Brna s modro-žlutou stuhou.
V Brně se mi líbí. Je to krásné, útulné město s neobvyklou architekturou i historií. Chtěla bych projít každou uličku, abych přišla na jeho tajemství. Ale to nechám na někdy jindy, teď si musím uspořádat život a vyřídit dokumenty.
Jsem teď hlavou rodiny, takže mám zodpovědnost za to, aby se nám tady co nejlépe žilo. Každý večer se můžete na facebookové skupině „Ukrajinci v Brně“ dozvědět užitečné informace. O tom jak se zaregistrovat u lékaře, o tom, jak si založit bankovní účet, jak si vyřídit MHD, nabídky práce a tak dále.
Přestože je teď běženců hodně a najít si práci je obtížné, věřím, že si tady najdu své místo. Samozřejmě bych si chtěla najít práci, která by mě bavila a rozvíjela. A najít si dobrou práci bez toho, abyste uměli jazyk, je těžké.
Má rodina si tedy dala za cíl naučit se česky. Je to přece jen řeč našich předků, měli bychom ji ovládat. Zapsali jsme se proto na bezplatný kurz češtiny na Masarykově univerzitě.
Já jsem ve skupině ukrajinsko-české, dcera v anglicko-české. Syn už se učil česky na Ukrajině, takže si ověřili jeho úroveň a dali ho do pokročilé skupiny s vysokoškoláky.
Dcera podává životopisy do firem, kde potřebují znalost angličtiny a čeština není povinná. Na Ukrajině vystudovala fakultu lingvistiky na místní Volyňské univerzitě a pracovala v marketingové firmě.
Já rozumím skoro všemu a trošku i mluvím, doma jsem se chvíli učila česky.
Moje maminka, která je už v důchodu, do sedmi let mluvila česky, takže rozumí skoro všemu, ale zatím moc nemluví. Možná by se pro ni mohla najít nějaká práce na farmě, protože miluje zahradničení. Naše zahrada byla díky ní nádherná.
Oksana Černij Je mi padesát let a pocházím z Volyňské oblasti. Vystudovala jsem pedagogiku a farmacii, s manželem jsme na Ukrajině měli firmu, která se zabývala včelařstvím. Před dvěma lety jsem se díky dokumentárnímu filmu Odstíny Ukrajiny spojila s mou rodinou v Česku, jsou to volyňští Češi. Po začátku války jsem u nich na pár dní našla útočiště i se svou maminkou, synem, dcerou a dvěma vnuky. Do Česka jsme přijeli 4. března, teď jsme všichni dočasně ubytovaní v brněnském hotelu Voroněž. První díl jejího deníku: Tři dny a dvě noci jsem nespala kvůli popojíždění k hranici |
Zatím se ale bude starat o pravnuky, kterým jsou dva a tři roky a ve školkách pro ně teď není místo. Pochopila jsem, že i Češi mají problém s tím dostat své děti do školky a že ty soukromé jsou moc drahé.
Našli jsme si také nové kamarády: mladou rodinu z ukrajinského Lucku. V Česku žije už pět let a v Brně organizuje evangelické mše. Kamarádka také jednou týdně organizuje ženské setkání „Nejsi v tom sama“, kde vysvětluje, jak se integrovat v Česku, a odpovídá na otázky, na které chtějí běženkyně znát odpověď.
Po manželovi a domovu se mi stýská. Je teď jaro, období, kdy se nám probouzí včely, a ve včelařství máme hodně práce. Včelařstvím jsme se zabývali posledních osm let, je to pro mě balzám na duši. Včelařské produkty napomáhají zdraví, kráse a dlouhověkosti. Má vysněná práce, jakou bych si tady chtěla najít, je tak právě ve včelařství někde v okolí Brna. Dříve jsem deset let jsem učila a patnáct let pracovala ve farmacii.
Manžel teď v Lucku pomáhá lidem z východní Ukrajiny, kteří utekli před válkou. Právě teď s ním žije i manžel mé kamarádky z Charkova a jeho starší syn. Jejich dům je v troskách. Odjeli z Charkova v době, kdy to bylo skoro nemožné. Jeho žena a malá dcera odjely do Německa.
Můj manžel pomohl také rodině z Kyjeva. Několik dní byla u nás, potom matka s dvěma dcerami odjely do Polska a otec se vrátil do Vinnycji, která leží zhruba uprostřed země.
Občas se cítím nejistě, ale ze života v Česku strach nemám. Hodně nám pomáhá naše rodina a stát. Pomoc je zorganizovaná moc dobře.
Nenávist k nepříteli vyrovnává láska k bližnímu. Láska je taky zbraň, je to právě ona, co nás odlišuje od nepřátele.
„Ruský mír“ se strašnou válkou vtrhl na Ukrajinu. Evropo, můžeš být další na řadě, pokud je spolu nezastavíme. Prosím, zastavte to šílenství.
Deník UkrajinkyProjekt portálu iDNES.cz, který dává prostor ženám prchajícím před válkou. Své příběhy popisují v pravidelných denících. Odráží jejich cestu za svobodou, hledání střechy nad hlavou i jejich každodenní život v Česku. |
