„Když cizinci přicházejí, přijdou do vašeho domu. Všechny vás zabijí a řeknou: ‚Není to naše vina‘,“ zpívala Džamala (někdy též psáno jako Jamala) v chmurném hitu, se kterým překvapivě v roce 2016 vyhrála jinak optimistickou hudební soutěž Eurovize.
Osmatřicetiletá zpěvačka, vlastním jménem Susana Džamaladinovová, se ukrývala v kyjevském bombovém krytu, než se jí s jejími dvěma dětmi podařilo uprchnout do Turecka. Manžela nechala na Ukrajině bojovat s přibližujícími se ruskými vojsky.
„Manžel mě 24. února vzbudil a řekl mi, že začala válka a že nás napadli Rusové. V tu chvíli jsem byla v šoku. Byla to noční můra,“ vzpomíná z Istanbulu Džamala.
Cesta do bezpečí podle ní nebyla snadná. „Byli jsme v autě a slyšela jsem takový zvuk – bzzz. Před sebou jsme uviděli raketu,“ popsala perné chvilky zpěvačka a Evropany vyzvala, aby Ukrajinu podpořili.
„Není to jen ukrajinská válka, je to válka proti evropským hodnotám. Myslím si, že jsme v tom všichni společně,“ prohlásila
Džamala svou písní z roku 2016 chtěla uctít památku krymskotatarských obětí stalinské éry. I když v textu songu nebyla zmínka o ruské okupaci Krymu, část ukrajinské veřejnosti píseň chápala i jako protest proti násilnému záboru ukrajinského poloostrova Ruskem na jaře roku 2014. Moskva skladbu tehdy odsoudila jako politickou provokaci.
