Opatření zatím platí na listopad a prosinec. Během středeční mimořádné schůze Sněmovny chce končící kabinet prosadit jeho rozšíření na celý příští rok.
Je odpuštění DPH na elektřinu a plyn pro domácnosti ta správná cesta, jak může stát lidem kompenzovat vysoké ceny energií?
V celé zemi pravděpodobně nenajdeme jediného člověka, kterému by odpuštění DPH vykompenzovalo zvýšené ceny energií. Někomu překompenzuje, někomu ani zdaleka nedokompenzuje. A všem to z dlouhodobého hlediska může uškodit.
Elektřina může podle Havlíčka zdražit až o polovinu, plyn o 70 procent |
Proč?
Okamžité ceny energií vzrostly za rok zhruba tak, že to, co před rokem stálo 1 000 korun včetně DPH, by nyní stálo 4 000. Po odpuštění DPH to zlevní na 3 300. To tedy ani zdaleka nevykompenzuje nárůst ceny těm, kteří po ukončení činnosti některých dodavatelů musejí nyní platit okamžité ceny. Na druhou stranu jsou tu lidé na dlouhodobých fixacích cen, kterým zatím spotřebu dotují jejich dodavatelé.
Buď tím, že nakoupili listopadové a prosincové dodávky ještě kdysi za levno a nyní je nepřeprodají někomu jinému nebo tím, že dodržují svůj slib fixní ceny, ačkoli ji musejí dokupovat za dnešní vyšší cenu. Tarify budou zdražovat většinou až od ledna, velcí dodavatelé zhruba o třetinu, ale na to se listopadové a prosincové odpuštění DPH nevztahuje. A ani pak by nestačilo. Ale mnoha lidem stát dokonce věnuje předvánoční slevu.
Takže minimálně u těchto lidí vedlo odpuštění DPH k tomu, že platí za energie méně. To bylo cílem opatření, nebo ne?
Bezcitný ekonom by na tomto místě řekl, že kompenzacemi pro tyto lidi paradoxně ještě přiléváme olej do ohně. Zatímco elektřina zdražuje, těmto lidem se zlevnila, oni jí tak budou ještě méně šetřit. Volné elektřiny tím ještě ubude a těm skutečně postiženým lidem pak zdraží o to více. Já, naproti tomu, říkám jen, že necílením na skutečně postižené jakoukoli pomoc zdražujeme, a méně jí pak zbude pro skutečně potřebné.
Proto říkáte, že z dlouhodobého hlediska to může uškodit všem?
Pro naší budoucnost je horší signál, který vysíláme zahraničním investorům. EU nedovoluje jakémukoli členskému státu dát cokoli do nulové sazby DPH. V principu je to asi rozumné pravidlo, EU původně vznikla jako projekt na hlídání férové konkurence na evropském trhu. Aby národní státy nedotovaly nulovou daní své oblíbené výrobce čehokoli, proti nimž by konkurence z danících států neměla šanci. Český stát ale teď řekl: „Kašleme na pravidla, my si prostě tu nulovou sazbu uděláme. Jako Rakušané.“
Problém je, že Rakušané si tuto toleranci nulové sazby (do letoška) před mnoha lety vyjednali. My ne. Pokud nyní vláda nedodržuje tato vlastní pravidla, která Česko v EU spolutvoří, jakou má zahraniční investor záruku, že poté, co se v Česku rozhodne investovat, vláda nezačne porušovat další zákony, pravidla a sliby? Směrem do zahraničí je reputace to jediné, co stát má. Měl by tak být ten poslední, kdo kašle na pravidla, pandemie nepandemie.
Zlevnění se nekoná, energie dál prudce zdražují. Burzy opět šílí |
Karel Havlíček nicméně argumentuje, že pokud by měla pomoc formu mimořádné dávky a ne plošného odpuštění DPH, tak by zdaleka nepomohla všem, které drahé energie zasáhly.
Jistě, ale to není nutně špatně. My přece chceme, aby se pomohlo primárně potřebným a aby nemusely kvůli tomu létat všude třísky. Plošná dávka je obhajitelná pouze za splnění dvou podmínek: pokud by bylo absurdně náročné vše zadministrovat, nebo pokud by bylo potřeba jednat v rámci hodin či dnů. To mohlo platit v březnu 2020, kdy nikdo nevěděl, co se bude dít. Ale ani jedna podmínka teď neplatí. Identifikace postižených je jednoduchá, stačí říct ukažte nám minulý a současný účet. A ceny rostou již měsíce.
Lze odhadnout, kolika domácnostem v ČR způsobují drahé energie existenční problémy?
Zhruba každá pátá domácnost dává více než pětinu svých výdajů na energie. Po nedávných odchodech energetických dodavatelů se přes noc na vysoké okamžité ceny dostalo zhruba 700 tisíc domácností, pětina z nich by bylo 140 tisíc, pokud u těchto dodavatelů bylo větší zastoupení sociálně slabších, můžeme říci třeba 200 tisíc. Ale ani všichni tito nemusejí mít zatím závažnější problémy. I když dají další pětinu na bydlení, pořád ještě zbývá 60 procent příjmu, na kterém se lze uskrovnit.
Obecně můžeme říci, že domácnosti ve starých velkých domech budou mít zejména v zimě větší problémy. Stejně tak to bude těžší pro jednočlenné domácnosti, které musí z jednoho rozpočtu utáhnout stejné topení, jako třeba tříčlenné. Skutečně tragické situace ale nelze měřit počtem zasažených lidí, ale hloubkou zasažení těch nejchudších. To je mnohem zásadnější problém, než to, kolik milionů lidí se bude muset uskrovnit. A o to důležitější je právě to zacílení.
Jak by tedy stát měl z krátkodobého hlediska situaci s drahými energiemi řešit?
Hlavním problémem zatím není samotné zvýšení cen, tarify porostou postupně, je to spíš obří navýšení záloh, které spousta lidí musela začít přes noc platit. Zvláště u zákazníků dodavatelů, kteří ukončili činnost. Jsou tu však banky a vysoce regulovaný nebankovní sektor, který lidem zcela transparentně pomáhá právě tyto situace řešit.
Stát by finančním institucím mohl říct: „Pokud vám někdo ukáže zvýšení záloh, půjčte jim ty peníze. Někteří vám to pak sami splatí. Někteří ne, za ty se vám jako stát zaručujeme.“ A pak mohl stát v klidu řešit, jestli to po lidech bude vymáhat, nebo jestli to za ně zaplatí. To by byla rychlá a cílená pomoc. A hlavně levná – stát by jí mohl poskytnout více.
V úterý se objevila zpráva o konci dalšího dodavatele energií. Kolik takových krachů nás ještě čeká?
Opět to bude záviset na tom, jak dlouho vysoké ceny potrvají. Co můžeme říci, že se dnes problémy snad přestaly prohlubovat. Otázkou je, kolik kostlivců je ještě ve skříni. Čím déle ceny porostou, tím více jich vypadne.