RECENZE: Lovestory z časů, kdy bude Vltava tenká jako dnešní Botič

Moderní lovestory až z příliš blízké budoucnosti nabízí pražské Divadlo Letí ve své červencové premiéře. Novinku Les sebevrahů napsala a ve Vile Štvanice zrežírovala Kasha Jandáčková. Do příběhu o moderních Jeníčkovi a Mařence (ale především o Mařence) obsadila Annu Kameníkovou a Jana Hofmana.

Jeníček s Mařenkou zabloudí v depresivním i roztomilém Lese sebevrahů

Před divákem tak znovu ožívá dvojice milenců z pět let starého a minimálně po formální stránce velice zajímavého seriálu Semestr. Podobně jako šestidílná VOD série Adama Sedláka popisovala trable dnešních vysokoškoláků, i Kasha Jandáčková představuje zhruba stejně staré hrdiny. 

Jejich současnost ale najdeme o deset dvacet let později od té naší, v době, „kdy Vltava vypadala jako Botič“ a na Šumavě zbyla Boubínská poušť.

Ústředním tématem Lesu sebevrahů je totiž strach z klimatické změny a fenomén takzvaného environmentálního žalu. „Pane, kde bych našla les?“ ptá se tak hrdinka Anny Kameníkové během virtuální prohlídky dávno vyhynulé zeleně, a maně tak navazuje na loňskou premiéru Greta. Zádumčivý úvod však brzy překryje seznámení s Jendou. Výhodou Jandáčkové textu jsou totiž svižně napsané dialogy, kterým oba herci dodávají na autenticitě.

Jejich spolupráce a souznění jsou patrně největší předností kusu. Zatímco Kameníková působí v Činoherním klubu, Hofman se po konci v Komedii trochu vytratil a je dobré ho znovu vidět hrát. „Od tý doby, co je všechno bezdrátový, tak se člověk nemá ani na čem oběsit,“ zazní třeba.

Les sebevrahů

70 %

Divadlo Letí

premiéra 3. července 2021

režie: Kasha Jandáčková

hrají: Anna Kameníková, Jan Hofman, Kittchen

Vztahové trable hrdinů brzy opět překryje environmentální motiv, Marie totiž hledá a nachází svůj vysněný hvozd. Titulní Les sebevrahů, pro který Jandáčkovou inspiroval i nechvalně proslulý japonský les Aokigahara, slouží jako výrazná, i když ne zcela jasně uchopená metafora.

Vedle vlahého porostu a ptactva se zde náhle objeví i pohádkový vlk a sen se stává pastí jak z klece pro křečky. Dalším velkým plusem představení je totiž rafinovaná a působivá scéna Jána Tereby, kterou ještě podtrhuje jednou tísnivá, jindy nádherná projekce. A samozřejmě živá hudba a zpěv Jakuba Königa známého jako Kittchen.

Jako správná vize blízké budoucnosti nabízí Les sebevrahů víc otázek než odpovědí. Má popsaný střet mezi Marií a Jendou evokovat střet mezi těmi, kdo se klimatické změny bojí a jejich odpírači? Nebo jde skutečně jen o autorkou zmíněnou naléhavou lovestory?