Před týdnem našinci kradmo obešli vládní nařízení, fotografie je zachytily na kuřáckém stanovišti ve skupinkách a bez roušek, pročež se veřejné mínění usneslo, že zatímco národ se drží poslušně doma, páni filmaři si pod záminkou Lvů pořádají večírek.
Naopak Corinne Masiero sklízí potlesk za odvahu - ne snad proto, že odhalit se veřejně v sedmapadesáti už vyžaduje kuráž, ale protože svou exhibici pojala jako protest proti dlouhodobému uzavření divadel a kin kvůli pandemii covidu-19.
 |
Když vyhlašovala cenu za nejlepší kostým, shodila ze sebe zakrvácenou oslí kůži a převedla na prsou nápis „Bez kultury není budoucnost“ a na zádech vzkaz „Vrať nám umění, Jeane“, určený premiérovi Jeanu Castexovi. Neměla na sobě ani nitku; tedy ani roušku.
Rebelie se zkrátka musí umět prodat. Nepříliš známou herečku, která se zapojila už do protestu proti Romanu Polanskému ve francouzské filmové akademii, si teď lidé zapamatují spíše než fakt, že Césary vyhrála černá komedie Sbohem, blbci.
Kdežto tuzemští vyznavači nikotinu si ponesou znamení hanby, jelikož je nenapadlo umístit nad popelníky nějaké úderné heslo, třeba Andreji, vrať nám naději, kino máme raději. A navíc zůstali oblečení, zbabělci.
