Díky jarním dílům internetového cyklu sKORO NA mizině se z herecké party ostravského Divadla Mír staly hvězdy: ve skutečnosti i v premiérové epizodě.
Hned v úvodu Druhé vlny si Štěpán Kozub coby host televizní show nadutě podá zaskočenou produkční a na vlně slávy, rozmáchlých investic a ještě rozmáchlejších plánů se vezou též jeho kolegové v podání Alberta Čuby a Robina Ferra.
Pronajmou si honosnější scénu i vlastní dvojníky, chystají výdělečnou franšízu – „Co to je, my nejsme hranolky“ – a stejně jako celý národ věří, že koronavirové zmrazení z počátku roku už se nemůže zopakovat; vždyť to přece slíbila vláda.
Souhra hlavních aktérů je opět milimetrově přesná a jejich jazyk ve vzájemných přestřelkách znovu perlí, zejména v přirovnáních typu „dusno jako na tržišti v Káhiře“, nesmysl „jako sushi ze sardinek“, herecky „rozvinutý jako německý průmysl“ či „chováš se jako blbě vyspalý Marek Vašut“.
 |
Ale z hravé konverzace naplno tryská také ona zrádná bezstarostnost včetně šibeničních kolegiálních vtipů „Už to prý chytily i loutky, jenom my ne“ a následný šok spojený s hledáním viníků, vtělený do zoufalého výkřiku „Chci vidět poctivý covidový norimberský proces“.
Jak se situace láme, vyhrocuje se i humor, opět odvozený z reálných nálad, pouze dovedených do krajnosti. A to včetně úsporně náznakového lynčování, manifestačních hesel „Táhněte, přenašeči“, aktivit občanského sdružení Stop covid nebo mediální štvanice proti umělcům, kvůli nimž „Bakala utrhl miliony od úst horníkům“.
Výmluvná štvanice pak vyústí do kajícné pointy, která podobně jako v předešlých epizodách naznačuje „pokračování příště“.
Divadlo Mír patří ke vzácným souborům, jež za doby covidové dokázaly udělat z nouze ctnost a vyvolat fanouškovský kult. Sice s hostováním pražských tváří, ale popravdě by sKORO NA mizině hladce obstálo bez většiny z nich, rozhodně bez postavy Rudolfa Merknera v Druhé vlně. Naopak skvělý, téměř němý part tady odehrála Barbora Jánová a nová hudba od Romana Holého jde seriálu rovněž k duhu.
Ke způsobu, jímž vlastní zážitky promítá do nadsazené absurdity, patří i fakt, že tým založil vlastní digitální platformu, jakýsi „ostravský Netflix“, kde v době zavřených divadel udržuje kontakt s diváky. Právě díky příspěvkům publika se točí i sKORO NA mizině a dá se předpokládat, že se zvědaví fanoušci složí také na příští finále celého projektu, aby zjistili, jak a zda vůbec si hrdinové vybojují zpátky náklonnost lidu.
