Potkáváme se v kulinárním studiu na vašem focení pro časopis Prima Vychytávky. Kdo vás vůbec přivedl k vaření?
Myslím, že mě k tomu hodně přivedla babička. A asi jsem s tím začal sám. Když jsem uměl chodit, stoupl jsem si na židli, uměl zapnout sporák a hodit si tam pytlíkovou polévku. V nějakých šesti letech jsem sám poprvé vzal do ruky vařečku. Ale jinak jsem samozřejmě, když rodiče neměli čas a šoupli mě k babičce, koukal pod ruce právě jí, co na té plotně vyváří.
Máte nějaký babiččin recept, který si občas rád uděláte?
Ano. To jsou babiččiny boží milosti. Pamatuji si, že když tohle cukroví dělala na sádle, tak to doma krásně vonělo. Recept jsem si schoval a občas ho udělám, když dostanu chuť na něco sladkého, hlavně o svátcích a o Vánocích.
Co vás na talíři vyloženě nadchne?
To, co mi chutná! A je mi úplně jedno, jestli to je něco za 9,90 korun, karbanátek s bramborovou kaší, nebo třeba nějaký dobrý kuřecí stejk za 190 korun. Já se neřídím podle toho, kde jím, ale podle toho, co mi chutná.
Nikdy jste se nebál s potravinami experimentovat. Přesto se chci zeptat, zda i u vás existuje nějaké kulinární peklo?
Jako nějaké hranice, za které bych nešel? To asi ano. Ale to jsou zase moje zábrany, moje chutě. Nemůžu například míchaná vajíčka. Já s nimi problém nemám, ale můj žaludek od mládí ano. I když vajíčka v jiných podobách miluji. Pak si také vzpomínám, že mi hodně lidí říkalo, jestli už jsem zkusil pizzu ze suchých rohlíků nakrájených na kolečka... Tak to dodnes také ne. Rohlík se má sníst s máslem a s marmeládou a pizza se má dělat z mouky a z vody, maximálně z pomazánkového másla.
Morava krásná zem...
#morava #mymameradivino #wine #relax #picoftheday #like
Dovedete pojmenovat nejnevšednější recept, který máte podle vás v kuchařce? Mě třeba překvapil váš medovníček do mikrovlnky.
Medovníček do mikrovlnky, bábovka z mikrovlnky nebo smažák z mikrovlnky, na to mám velké odezvy dodnes. Ale to je fajn. Já si myslím, že jako rychlovka v práci to je úplně ideální. Dostávám i dnes vzkazy například od zdravotních sester a od hasičů, že je to super. Jen musíte vychytat tu dobu, na kterou se to v mikrovlnce musí nechat. Nesmí se to přehnat, pak se to dá leda vyhodit z okna, že jo. (smích)
Uvědomujete si, kde je vaše nejsilnější fanouškovská základna? Mezi jakou kategorií lidí?
Vnímám to, ale vlastně se to ani nedá moc říct přesně. Vždycky jsem si myslel, že to jsou rodiče a jejich rodiče. A pak se to měnilo. Byly to jejich děti a teď mám dojem, když jdu po ulici, že mi fandí vnuci, vnučky, babičky a dědové. Asi to tak má být a je to správně.
Na soukromý život není čas, říká Láďa Hruška |
Kolik let už se pohybujete na televizní obrazovce?
Asi tak patnáct.
Je pro vás těžké přicházet stále s něčím novým? Máte pocit, že se kolikrát musíte překonávat, například v případě toho kulturního šoku v podobě vašeho servírování kuřecích kůží?
Nad tím nepřemýšlím, nikdy se ničeho nebojím. Mám rád výzvy a změny. Neusnout na hrušce, nebo na vavřínech. A hlavně mám takové motto, že za svou práci se nesmím stydět. A to se tedy nestydím. (smích)
Troufáte se označit za novodobou Magdalenu Dobromilu v pánském provedení?
No tak to ne! Magdalena Dobromila, jejíž kuchařky jsem prostudoval, to byla dáma, opravdová kuchařka. Pokud se nepletu, tak v té kuchyni i skonala. A jí tedy nesahám ani po kotníky. Chtěl jsem zkusit nějaké její recepty, jenomže tam je problém. Suroviny, ze kterých vařila, dneska už moc k sehnání nejsou, třeba takové lanýže. Nebo takhle, jsou, ale já do takových obchodů tedy nechodím. (smích)
Jste spíše takový lidovější?
Ano, jsem takový lidový lidumil. Láďa všech.
22. listopadu 2015 |
