Čínský tvaroh
Díky nízkému obsahu kalorií, ale velkému množství bílkovin, obsahu železa, vápníku i hořčíku si zaslouží vaši pozornost. Někdy se mu říká fazolový tvaroh a v Evropě je spojeno především s vegetariánstvím a veganstvím, protože jej díky vysokému obsahu bílkovin lze použít jako náhražku masa.
Jeho výrobu už znali ve 2. století před naším letopočtem Číňani. Dokazuje to nástěnná malba vyřezaná na kamenné desce.
Do Japonska ho přinesli kněží, kteří odešli studovat do Číny, ti mu říkali čínský tvaroh, později doputovalo také do Thajska, Koreje a Vietnamu.
Dostalo se do Indonésie jako tahu a do Malajsie a Singapuru jako tauhu. Na Filipínách, kde se mu říká taho, se snídá nebo svačí každý den. K nám do Evropy přišlo s námořníky asi v 16. století, dnes je běžně k mání v supermarketech.
Hlavní surovinou jsou sójové boby, které se důkladně propláchnou, poté se namočí a nechají se bobtnat. Když jsou dostatečně nabobtnalé, umixují se s vodou. Zjednodušeně řečeno, kaše se uvaří a pak se nechá vysrážet, zbaví se přebytečné vody a výsledkem je tofu natural.
Co umí tofu?
|
V Asii se tofu konzumuje a upravuje na mnoho způsobů, jí se tady syrové, dušené, smažené, v polévce, vařené v omáčce či plněné, můžeme ho nakládat, opékat na tuku, grilovat, udit, péct.
Hodí se do slaných i sladkých jídel i dezertů. Lze ho ochucovat bylinkami, kořením, ale třeba i zeleninou, existuje tofu uzené, marinované a podobně, vyrábějí se z něj třeba pomazánky, karbanátky, párky či salámy. Dá se krájet na nudličky, kostky, strouhat nebo mixovat.
Jestliže chceme tofu měkčí například na pomazánky, vložíme ho nejdříve na 10 minut do vroucí vody. Jakmile vychladne, nadále ho zpracujeme.