K oslavným portrétům má leckdo nedůvěru, zatímco za osudy obyvatel vily Tugendhat tuší slavnou literární předlohu Simona Mawera. Jenže v daných případech dopadl výsledek přesně naopak.
Neboť vznešenou nudu šíří kupodivu ambiciózní dobová podívaná se zahraničními hereckými hvězdami, zatímco životní příběh zakladatele Semaforu má k uzívanému mramoru daleko. Mimo jiné proto, že sám Suchý odmítá bolestínskou nostalgii, o nakažlivé podmanivosti jeho písniček nemluvě.
Na loňské festivalové premiéře v Karlových Varech si závěrečnou Babettu zpívalo celé nabité kino. Navíc Suchý překvapí, když pustí kameru do rodinného soukromí nebo vyzná lásku své zemřelé manželce.
Ve srovnání s přirozeně jiskřivou náladou dokumentu se v honosné filmové vile Tugendhat rozléhá akademické prázdno s ozvěnou melodramatu, nicméně právě kvůli ní se dá i Skleněný pokoj nakonec přijmout.
Kdy jindy se člověk podívá takhle zblízka do nádherných prostor, kde se smělo natáčet jen pod přísným dohledem památkářů.
