Klášter v Plasech je zázrak. Bez vody se stavba zřítí, varoval architekt

Malé město na severním Plzeňsku působí nenápadným dojmem. Přesto zde zakotvil slavný architekt Santini-Aichel i kancléř Metternich, aby zde vybudovali skvosty hodné obdivu. Milovníci historie a architektury budou v Plasech dozajista nadšeni.

Možná to byl samotný Bůh, který knížeti Vladislavu II. vnukl myšlenku, aby v Plasech založil ve dvanáctém století klášter v hluboké kotlině. Osídlili jej cisterciáci a spravovali jak přilehlé území, tak i okolní vesnice.

Význam kláštera ale stoupl o šest set let později, kdy opat Evžen Tyttl povolal k výstavbě konventu „kulhavého ďábla“. Tak se totiž přezdívalo architektovi Janu Blažeji Santini-Aichelovi, který byl od narození ochrnutý na část těla.

Syn pražského kameníka v osmnáctém století vybudoval nejen famózní architekturu, nýbrž i řadu technických, unikátních pozoruhodností, za kterými se vydávám do plaského kláštera.

Sestupuji dolů po schodech a svoji prohlídku začínám přímo „u pramene“. Místo vypadá tajemně. Je obklopené kamennými kvádry, uprostřed nichž se leskne vodní plocha. Všude panuje hrobové ticho a chlad mi leze do kostí.

„Budova stojí v bažinaté půdě v meandru řeky Střely, proto Santini-Aichel vymyslel pro základy konventu důmyslný vodní systém. Pro zpevnění fundamentu nechal do země zatlouct pět tisíc sto dubových kůlů. Přes ně položil trámový rošt, a teprve na něj začal stavět zdivo konventu,“ vysvětluje mi Monika Tuková, zaměstnankyně kláštera.

Aby rošt nezačal hnít a budova se nepropadla, přivedl Santini-Aichel do základů vodu z několika pramenů. „Tím zamezil přístupu vzduchu ke dřevu, které de facto zkamenělo. Ke kontrole vody v základové části objektu pak nechal architekt zbudovat barokní bazény zvané zrcadla. U jižního z nich také umístil varovný latinský nápis, jenž hlásá, že bez vody tato stavba spadne. Z těchto důvodů kontrolujeme čtyřikrát denně výšku, teplotu a kvalitu vody v obou bazénech,“ vysvětluje moje průvodkyně.

„Santini-Aichel svým projektem navázal na Královskou štolu, středověké dílo mnichů, kteří tento páteřní kanál vybudovali pro odvod přebytečné vody ze základů a střech kláštera. Dvě stě dvacet metrů dlouhá štola také naháněla vodu na mlýnské kolo, pilu a proplachovala prevéty a pisoáry. Na toaletách, které jsou dodnes při prohlídce kláštera k vidění, byl výklenek ve zdi na umístění svíčky i odvod zapáchajícího vzduchu do komína. Na tehdejší dobu to bylo velmi pokrokové řešení,“ tvrdí Tuková.

Jižní samonosné schodiště

Santini-Aichel byl zkrátka geniální architekt. Měl rozsáhlé znalosti matematiky, geometrie, numerologie. Zřejmě i to mu pomohlo k realizaci čtyř samonosných schodišť v klášteře. Ani jedno z nich nepodpírá žádný trn, žádná zeď, do kterých by se schody opřely. Schodiště tak „vlají“ a drží je jen specifické prostředí vyvážené vlhkosti, teploty a proudění vzduchu. Navíc slouží jako šachta, kterou proudí teplý vzduch do budovy. V minulosti si tak mniši ohřívali objekt před zimou.

Dnes jsou klimatické podmínky trochu jiné než v době baroka, nicméně správa kláštera se je snaží co nejvíce přiblížit. Proto navázala spolupráci s klimatologem, jenž na základě dřívějších zkoumání nastavil potřebný systém větrání. Tím se udržuje potřebné klima a pevná pozice schodiště. Samotný klášter má pak svůj vlastní vyhřívací systém.

Táhne se po obvodu rajského dvora navýšeného tři a půl metru nad vnější terén. Systém tvoří dlouhá klikatá podzemní chodba, která ústí do přízemí budovy ve dvou místech. Přes léto se v zemi kolem chodby akumuluje teplo a v chladných měsících teplý vzduch proniká skrze výduchy do budovy.

Kancléřův věčný odpočinek

V devatenáctém století zasáhla do osudu Plas nejmocnější politická osobnost tehdejší Evropy, kancléř Rakouského císařství Klemens Wenzel von Metternich. Místní panství koupil v dražbě a začal jej zvelebovat. Vystavěl továrnu na zpracování železné rudy, domky pro dělníky a podpořil rozvoj železniční trati a výstavbu silnice do Plzně. Zároveň se rozhodl, že zde také nechá vybudovat rodinnou hrobku.

Metternichové

Původ starého šlechtického rodu pocházejícího z Německa se datuje od třináctého století. Metternichové původně vlastnili majetek v Porýní, od sedmnáctého století v Čechách a později také na Moravě a v Uhrách. Jako katolíci a stoupenci Habsburků získali nejprve hraběcí, poté knížecí titul. Po ztrátě majetků v Německu za napoleonských válek se jejich hlavním sídlem stal západočeský Kynžvart.

Dnes ji vlastní město Plasy a na prohlídku ji otevírá pouze po domluvě předem. Což je obrovská škoda, protože v rámci společné česko-rakouské historie se jedná o zcela jedinečnou památku, která není doceněna. Možná i proto, že o ní turisté a odborná veřejnost moc neví.

Hrobka leží v blízkosti kláštera a působí nenápadně. Překračuji její práh a připravuji se na přítmí a zatuchlinu. Místo toho mě však vítá světlo pronikající bočními okny a normální vzduch, jehož cirkulaci zajišťuje dobrý a stále fungující větrací systém.

Metternichovská hrobka

Z přímé blízkosti vidím po obou stranách chodby patnáct výklenků pro dřevěné rakve. Ty jsou umístěné za kovovými mřížemi s tabulkami, jež uvádějí jméno pohřbeného.

„Hrobku nechal vybudovat tehdy třiapadesátiletý Metternich v roce 1826. V té době byl už kníže jeden rok vdovcem, ztratil dvě dcery, svého otce, a proto se začal zabývat myšlenkou o zbudování rodinné hrobky. Využil k tomu hřbitovní kostel sv. Václava, který nechal empírově přestavět,“ vysvětluje mi Jana Urbanová. Jako průvodkyně zde pracuje několik let. O rodu Metternichů ví skoro vše a návštěvníkům poskytuje perfektní zasvěcený výklad.

„Od roku 1828 zde bylo postupně pohřbeno dvaadvacet lidí. Kromě kancléře Metternicha také jeho tři manželky, děti, sourozenci a jeho otec. Posledním příslušníkem rodu uloženým do hrobky byl kancléřův stejnojmenný vnuk Klemens Wenzel Lothar, který zemřel v roce 1930,“ vypráví Urbanová.

„Metternichové se o rozvoj Plas zasloužili velkou měrou. Určitě by se o své panství dobře starali i nadále. Ale poslednímu mužskému členu rodu Pavlovi Alfonsovi byly majetky v Československu zkonfiskovány v roce 1945. Po odchodu z Čech se usadil na zámku Johannisberg v Německu, kde pěstoval vinnou révu. Zemřel před dvaceti osmi lety, a tím Metternichové po meči vymřeli. Každopádně však tvořili kus české historie a jsem ráda, že ji zájemcům mohu představit“, dodává Urbanová.

Smolařem na plný úvazek

Moje půldenní prohlídka Plas končí, nicméně v plánu mám ještě jeden cíl, necelých pět kilometrů vzdálenou vesnici Lomany.

Tady v bývalém chlévě hájovny jménem Lipovka vzniklo Muzeum těžby borové smoly, jediné svého druhu na světě. Sbírka je soukromá a zřídila ji Jana Čiháková, vnučka posledního hajného knížete Metternicha. Těžba smoly měla totiž v lesích severního Plzeňska velkou tradici a různé využití. Sloužila jako přísada do střelného prachu, na utěsňování sudů v pivovarech nebo se využívala v chemickém průmyslu. Za druhé světové války pryskyřice putovala do třetí říše a používala se výhradně k vojenským účelům. S její pomocí dělníci například izolovali cívky letadel nebo stabilizovali výbušné směsi při přepravě na válečných lodích.

„Postup získávání smoly byl velice jednoduchý. Muži nařízli kůru borovice a ke stromu připevnili sklenici, do kterého smola postupně odkapávala. Z nádoby ji posléze vyškrabali a uložili do sudů. Práce byla fyzicky namáhavá a vyžadovala dobrou pracovní morálku. V lesích pracovali čtyři dělníci a mistr těžby pryskyřice, kteří připravovali liziny, plochy pro nařezání kmene, a dělali ronící zářezy“, vysvětluje Jana Čiháková, moje třetí průvodkyně během jediného dne.

Klášter Plasy

Po druhé světové válce však zájem odběratelů o smolu opadl. Těžba se ještě nakrátko obnovila v roce 1976, kdy pryskyřici potřeboval chemický průmysl v tehdejší Německé demokratické republice a Polsku. Export však trval jen dva roky, a poté se od náročného a ke stromům nepříliš šetrného způsobu získávání smoly definitivně upustilo.

Jedinou připomínkou tohoto starého řemesla je malinké muzeum, kde výklad poskytuje paní Čiháková. Návštěvníci si tak mohou prohlédnout všechny smolařovy pracovní nástroje a poznat jednotlivé úkony, které spolu s dělníky vykonával v lese.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

Může se hodit

Technické pozoruhodnosti plaského kláštera na vlastní oči uvidíte v rámci speciálního prohlídkového okruhu Vodní systém. Objednat se však musíte předem na e-mailu [e-mail]

Prohlídku Metternichovské hrobky a Muzea těžby borové smoly lze rezervovat na e-mailu [e-mail]

Pokud chcete poznat město na řece Střele blíž, vydejte se na naučnou stezku Plasy. Měří skoro tři a půl kilometru a prostřednictvím devíti informačních tabulí vás seznámí s nejzajímavějšími přírodními, kulturními a technickými památkami.

Pokud vám při poznávání Plas vyschne hrdlo, ochutnejte pivo z místního Knížecího pivovaru. Pivo vaří už od šestnáctého století a žízeň vám například zažene Vašnosta, Vidlák, Felčar nebo Nachmelenec.

Knížecí pivovar Plasy