Šéf Svazu průmyslu a dopravy přesto doufá, že náhrady mezd od státu, o něž firmy hodně stojí, pomohou udržet zaměstnanost. A celou ekonomiku nad vodou.
Dělá vláda dost, aby zabránila kolapsu ekonomiky?
Z výsledků našeho čerstvého průzkumu plyne, že 72 procent firem nepovažuje opatření, která vláda dosud přijala, za dostatečná. To je hodně vysoké číslo. Osobně se mi zdá, že vláda je zbytečně zbrklá, že opatření přijímá překotně. Jedna tisková konference střídá druhou, ale je to pak nepřehledné. Chápu, že je mimořádná situace, ale chtělo by to profesionálnější a klidnější přístup. Důležité kroky by navíc měl veřejnosti oznamovat premiér, neměl by to nechávat jen na vicepremiérech.
V čem by tedy měla vláda přidat, když téměř tři čtvrtiny firem považují opatření za nedostatečná?
Jde hlavně o přesnost, rychlost a pružnost. Typickým příkladem, kde to trvalo zbytečně dlouho, je program Antivirus, tedy kurzarbeit. Ještě před začátkem nouzového stavu jsme se s vládou dohodli, že budeme postupovat podle německého vzoru, protože kurzarbeit Němcům v letech 2008 a 2009 opravdu velmi pomohl. Kvůli politickým soubojům a neshodám mezi premiérem Andrejem Babišem a ministryní práce Janou Maláčovou šel návrh na program vlády až 31. března. Jenže už v ten den ráno řada firem musela rozhodnout, jestli některé zaměstnance propustí.
Z vašeho průzkumu také plyne, že 76 procent firem chce kurzarbeit využít. Umožní to udržet nezaměstnanost pod pěti procenty?
Je to ideální nástroj, aby lidé zůstali ve firmě. Je to výhodné i pro stát. Nedokážu však zatím odhadnout, kolik lidí už firmy musely ke konci března propustit. Bude záležet i na tom, jak rychle se bude ekonomika otevírat. Pokud postupně uvolníme nouzový stav, věřím, že nezaměstnanost za duben těch pět procent nepřekročí.
Vláda spustila kurzarbeit ve dvou režimech – pro lidi v karanténě či z uzavřených provozů a pro firmy, které z různých důvodů musely omezit výrobu. Jsou tyto podmínky pro firmy přijatelné?
Za úplně ideální nepovažujeme časové omezení do konce dubna. V Německu mají až na 24 měsíců, v Nizozemsku či ve Francii šest měsíců. Doufám, že to prodlouží i česká vláda. Chtěli bychom šest měsíců. Ty dvě varianty jsou ale dobré. Bylo by dobré ji doplnit náhradami mezd i pro nepřetržité provozy, to současné varianty neřeší.
Koronavirus v Česku |
K propuštění sáhlo – nebo to plánuje – podle průzkumu 16 procent firem. Je to hodně nebo málo? A o čem to svědčí?
V krizovém stavu, kdy se zastavilo jádro ekonomiky, automobilky a převážná část jejich subdodavatelů, je to překvapivě málo. Možná to ukazuje, že manažeři firem mají zkušenosti z předchozí krize, po které nastal rychlý růst. Určitou roli hrálo také očekávání ohledně schválení kurzarbeitu. Vedení firem si uvědomuje, že pro budoucnost jejich podnikaní je důležité, aby si pracovníky udrželi.
Jak se v posledních týdnech proměňuje pohled firem do budoucnosti? Narůstá pesimismus, nebo už začíná prosakovat optimismus?
Průzkum, o němž mluvíme, je třetí v pořadí, provedli jsme ho 2. a 3. dubna. Podnikatelé už věděli, že se začne využívat kurzarbeit, takže optimismu přibývá. Kdybychom ho dělali za týden, myslím, že by byl ještě optimističtější. Od vlády totiž v tomto smyslu přicházejí pozitivnější zprávy. Nedokáže se sice dohodnout, zda chce společnost „promořit“, ale začala postupně otvírat obchody, některá veřejná sportoviště.
Na druhou stranu se ale podle průzkumu začíná zhoršovat platební morálka. Třetina firem uvedla, že jim odběratelé začínají platit po lhůtách splatnosti. A kvůli tomu v následujících dvou měsících hrozí druhotná platební neschopnost 28 procentům firem…
Je to vedle pracovníků nejcitlivější téma, ale myslím, že to nedopadlo úplně nejhůř. V těch 28 procentech jsou firmy, které mají buď zavřené provozy, nebo firmy, které neměly ideální cash flow už před příchodem koronaviru. Takových firem je obrovské množství. Bude ale záležet i na tom, jak se budou firmy chovat k sobě navzájem, zda přihlédnou k předchozím vztahům. Riziko platební neschopnosti ale bude asi narůstat, jak firmám budou ubývat peníze. Pomoci mohou dvě věci. Řada firem se zapojila do programu zaručených úvěrů COVID I a II. A zároveň tři čtvrtiny firem nezaznamenaly, že by banky nějak přitvrdily své požadavky.
Ještě k podpoře státu. Vedou se spory, zda ji dělat plošně pro všechny, nebo zda postupovat adresně. Třeba u „Pětadvacítky“ pro živnostníky chtěla vláda nejprve chtěla adresnost, po kritice směřuje k plošnosti. Co je lepší?
Moje životní zásada je nedávat nic zadarmo, protože to nikdy nepřinese dobré výsledky. Ten, kdo něco dostane zadarmo, si toho neváží. Jsou to vyhozené peníze. Ani v tomto konkrétním případě není „plošnost“ moc na místě. Je to sice jednodušší, je to hned a každý, kdo byl k nějakému datu osobou samostatně výdělečně činnou, dostane 25 tisíc korun. Podle mého by tam však nějaká adresnost měla existovat. Bylo by to poctivější.
Nehrozí ale spousta byrokracie?
Ale to nemusí být složitá byrokracie. Stačí podmínka, že daný živnostník loni opravdu poctivě podnikal, že nebyl ve ztrátě, že to není nějaký darebák, který se chce jenom zachránit ze své neschopnosti.
Už teď ministerstvo čeká schodek rozpočtu pro letošek 200 miliard korun. Jak hledat optimum mezi podporou ekonomiky a zadlužením státu?
Souhlasím s politickou reprezentací, s tím, co opakuje premiér Babiš. Česko si teď může nárůst zadlužení dovolit. Před virem jsme byli na úrovni 30 procent HDP, to nám mohou skoro všichni závidět. Měli bychom vědět, kolik do ekonomiky ze státního rozpočtu navíc investujeme, bude to nejspíš víc než oněch 200 miliard. Ale jestli se dostaneme v zadluženosti na 35 nebo 37 procent, tak se nemůže v podstatě nic stát. Půjde to ve prospěch ekonomiky, ve prospěch lidí, kteří se zachrání v pracovním procesu.
Když jsme spolu dělali rozhovor před rokem, ještě v normálnější době, vyzýval jste firmy, aby čelily očekávanému zpomalení ekonomiky investicemi. Co byste poradil firmám teď, na co by se měly soustředit?
Základním posláním je udržet si kvalifikované pracovníky. Bez nich by další rozvoj byl komplikovaný. Firmy by navíc měly být připraveny okamžitě „vystřelit“, restartovat svou výrobu, až skončí nouzový stav. Určitě řada z nich přemýšlela, s čím novým by mohla přijít. Je na to teď spousta času, když se nevyrábí. Stejně jako podniky zvládly rychle nabídnout vládě roušky, respirátory, speciální dýchací přístroje, tak věřím, že podobně nastartují i ve své oblasti. Ostatně i ministerstvo financí je ve své predikci, kterou zveřejnilo v pondělí, optimistické. Po letošním propadu o 5,6 procenta čeká na příští rok růst 3,1 procenta. To jsme dosahovali v těch nejlepších letech uplynulé dekády.
Dalo by se říci, že papír snese všechno...
Je jasné, že je třeba šířit optimismus. Ale na druhou stranu, někdo to na ministerstvu spočítal, někdo je za ta čísla odpovědný. A takové oživení může skutečně přijít.
O krizích se také říká, že je to příležitost k očistě, k nalezení něčeho nového. Co by to v tomto případě mohlo být pro českou ekonomiku, která je dnes závislá na průmyslu? Bude i nadále?
Česko bude na průmyslu závislé ještě určitě po jednu generaci. Jak jsem říkal, ti lidé, co dnes nemohou vyrábět, určitě přemýšleli, co zlepšit, jak posunout do budoucna výrobu, aby v tom byli lepší.
Jak z této krize vyjde doprava, ve které podnikáte?
Pokud jde o autobusovou dopravu, nejsem pesimistický. Teď se sice jezdí podle prázdninových jízdních řádů, vše je teď kvůli důkladnější údržbě a čištění autobusů náročnější, ale v součinnosti s veřejnou správou, kraji to funguje. V oblasti kamionové dopravy je to složitější. České firmy dostávají jednu porážku za druhou. Drtí nás Poláci, Rumuni, Pobaltí, nákladově jsou 15 až 20 procent níže. Situace řady firem, zejména v zahraniční kamionáži je teď špatná. Lépe se mají ti, kteří mají smlouvy a jezdí v Česku. Hodně bude záležet, jak se rozjede automobilový průmysl.
