Brexit: jízdenka bez návratu? 30%
Popravdě, dokument Brexit: jízdenka bez návratu?, který se vysílá dnes, by těžko obstál i za časů bezstarostné všednosti. Jednak jde spíš o reportážní útvar než dokument - jeho autor Václav Müller se věnuje zejména cyklu Na cestě, jednak si znovu neodpustí tendenční poznámky, že „občané byli manipulováni“ a návrat Velké Británie do Evropské unie není vyloučen.
Česká stopa má docela zajímavé momenty, třeba přiznání architekta, že vůbec neznal nálady venkova, či zastavení ve firmě v Coventry, kde zazní, že Češi a Slováci tu mají mezi strojaři dobrou pověst a že se pro ně zatím nic nemění.
Ovšem jinak jde o klasický příklad, jak vyprávět nudně: dělníci cosi šroubují a jejich šéf hovoří, k monologu skotského separatisty tvoří pozadí zase řeka či katedrála, zkrátka ilustrovaný zápisník zahraničních zpravodajů z přebytků. Pak si mnohý divák řekne - proč o brexitu právě teď a co se jim do toho vůbec pořád ještě mícháme?
Ach, ta láska nebeská... 50%
Koncept pocty Evě Pilarové Ach, ta láska nebeská..., která se měla vysílat koncem března, vznikl podle modelu silvestrovského Hotelu Hvězdář, věnovaného Václavu Neckářovi. Jenže s úmrtím zpěvačky se premiéra urychlila, jakkoli někomu mohlo vadit, že se vzpomíná v rozverné féerii.
Ovšem za to tvůrci nemohou. Na jejich vrub spadají dvě podstatnější výtky: jednak slabší až slaboduchá zápletka kolem rozpůlené plovárny scelené až mladou láskou, jednak takzvané herecké zpívání, které hity Pilarové spíše znectilo než uctilo.
O to víc však vynikli ti, kdo zpívat umějí, od Báry Basikové, neváhající pro roli zestárnout, po Ondřeje Brzobohatého, jenž coby plavčík navíc vládl sebeironií jak z Pobřežní hlídky. K nostalgii pěkně sedla barvitá stylizace v duchu Rebelů a pobavilo pár žertů v čele s přepínáním rádia s Helenou Vondráčkovou.
Nicméně to nejlepší bylo stejně to původní, čili archivní doklady zázračného hlasu Pilarové a mimochodem i připomínka, s jak brilantní češtinou pracovali mnozí autoři textů tehdejších písní.
Válka a já 55%
Příběhy osmi dětí z různých evropských zemí, které dnes pod názvem Válka a já začíná vysílat Déčko, obsahují také tuzemskou kapitolu - osud dívky, kterou na pouti z terezínského ghetta do Osvětimi provázela hudba. Jde o logicky zjednodušený školní dějepis, nadto koprodukční projekt silně doplácí na dabing, ale díky hraným pasážím je dětem přístupnější.
Kromě toho zrovna v době koronavirové plní dvě nečekané funkce, doplňuje totiž mimoškolní výuku, do níž se ČT zapojila, a ukazuje, že už bývalo daleko hůř. To jen tak pro pořádek, kdyby zas někdo tvrdil, že veřejnoprávní média nemají smysl ani za časů mimořádných událostí.
