Snad by byla i škoda tak pěkně udělané CD polévat šampaňským, ale tradice je tradice. Rituál si Mirai odbyli v přímém přenosu ve vysílání Rádia Impuls, po křtu desky kapela zahrála akustickou verzi nové písně I přes to všechno, z níž se k údivu autorů klube hit.
„Podle nás se tak trochu vymyká standardnímu hitovému formátu,“ říká frontman Mirai Navrátil a dodává možná trochu překvapivou věc. Totiž že kapela hity vlastně tak moc neřeší. „Dáme dost na zpětnou vazbu posluchačů. Ale určité věci zkrátka dodržujeme. Vždy je dobré mít nějaký silný slogan a samozřejmě nosný refrén,“ dodává.
Obal novinky je vážně krásný, matnou černou protínají zlaté žíly. Kapela říká, že jí šlo o něco víc než o standardní plastové CD. „Dneska už cédéčko není primárně médium, prostřednictvím něhož posloucháte novou hudbu, ale spíš merchandising. Nebo fetiš pro nejvěrnější fanoušky. Ale pro většinu lidí je to spíš přežitek, už si je ani nemá na čem přehrát. Takže jsme chtěli udělat něco, co na první pohled zaujme.“
Podařilo se. Navíc zlaté žíly nejsou jen grafický prvek, nesou v sobě cosi hlubšího. Mají znázorňovat praskliny a celý koncept souvisí s japonskou technikou kintsugi, pomocí níž se starým a poničeným věcem vdechuje nový život.
„Nám se ta myšlenka líbila i v tom, že se dá přenést na člověka. Krásu lze najít i v nedokonalosti, v bolesti nebo útrapách. Prostě co tě nezabije, to tě posílí,“ vysvětluje frontman Mirai Navrátil – a v tu chvíli v mysli vytane vzpomínka na road manažerku kapely, která se nedávno těžce zranila při automobilové nehodě.
„Nedávno jsme ji zrovna potkali, když jsme odcházeli ze zkušebny. Šla proti nám nějaká povědomě vyhlížející osoba, říkali jsme si – hele, to vypadá jako Monika. A byla to ona. Šla normálně, bez berly, vypadala v pořádku. Nohu prý tedy ještě úplně stoprocentně zdravou nemá, takže se za ni ještě tak tři měsíce budeme modlit, ať už nemá žádné komplikace.“
V porovnání s debutem Konnichiwa z roku 2017 má podle kapely jít o pestřejší, ale zároveň soudržnější nahrávku, za což může účast pouze jednoho producenta. „Na první desce jich s námi dělalo několik, včetně Ondřeje Fiedlera, který měl nové album na starosti celé. Čili i díky tomu jsme pracovali mnohem systematičtěji,“ vysvětluje Mirai Navrátil. Co se žánrového rozptylu týče, zmiňuje se hardcore, což ke spíše „sladce“ popově znějící skupině moc nesedí.
Na loučení je ještě brzy
„Týká se to hlavně písničky Achillova pata, kde jsou screamo pasáže, ale je to samozřejmě míněno s nadsázkou,“ usmívá se frontman. „Kromě toho tam máme i R&B song Pojď ke mně blíž, v němž hostuje Ben Cristovao, nebo písničky postavené na zvuku ukulele. Zbytek je prostě popík. Ale co je hlavní, všechno to jsou písničky. Písnička je prazáklad všeho, pak už je celkem jedno, do jakého se obleče kabátu,“ říká Navrátil. Vedle Fiedlera zmiňuje dalšího důležitého spolupracovníka, písničkář David Stypka se jako spoluautor podílel na většině nových skladeb.
Na debut Konnichiwa, což je japonsky ahoj, dvojka navazuje opět japonským názvem Arigató, tedy děkuji. Je to míněno hlavně jako poděkování fanouškům. Bude i třetí deska pojmenovaná výrazem z japonštiny? Mirai Navrátil, po matce poloviční Japonec, prozrazuje, že nad tím už v kapele uvažovali.
„Přemýšleli jsme opět o výrazu, který je tady trochu v povědomí. Napadlo nás Sayonara, což je sbohem. Na podobné úvahy však ještě máme dost času. Těžko říct, v jaké etapě se budeme nacházet při nahrávání příštího alba. Ale jedno vím jistě, budeme znovu začínat jako od nuly,“ dodává frontman.
