Známý bonmot irského spisovatele Oscara Wildea vystihuje neklid, který lidem přináší tak romantický cit, jako je láska. „Mladí muži by chtěli být věrnými a nejsou. Staří muži by chtěli být nevěrnými a nemohou.“ Kde se láska bere? Zdědili jsme ji od zvířat? Existují vůbec věrní a monogamní živočichové? A jaké je chemické složení lásky?
Zákony naší společnosti připouštějí pouze oficiální svazky dvojic. Nevěra je chápána jako podvod a zrada. Přitom je ale rozšířená. Kde se monogamie bere? Je v přírodě normální?
Mezi savci je až 98 procent druhů polygamních (monogamně naopak překvapivě žije třeba krysa obecná). I mezi „věrnými“ savci je však drtivá většina tzv. sériových monogamistů (patří mezi ně tak trochu i člověk). To znamená, že sice žijí v páru s jedním partnerem, ale nedrží se jej po celý život. Partnery občas mění a tomu stávajícímu sem tam „zahnou“. U ptáků jsou naopak sériově monogamní druhy pravidlem a druhy žijící v polygamii naopak výjimkou. Monogamní druhy mají k vytváření trvalých párů řadu dobrých důvodů. Pevný svazek mezi samcem a samicí napomůže přežití mláďatům, která jsou choulostivá a vyžadují náročnou, soustavnou péči.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
