„Přiznávám, že jsem docela roztržitá a někdy jen tak na minutku vyběhnu ven s košem a nechám dveře jen tak dovřené. Snažím se, abych měla klíče vždy s sebou, ale co víte. Pak mám vždycky hrůzu, co by se stalo, kdyby se dveře třeba průvanem zavřely a já neměla klíče u sebe,“ popisuje.
„Paní si nezvolila příliš snadné zadání. Pokud vím, je u nás jenom jediný výrobce, který vyrábí podobný zámek, ale ani ten podle mě nepředstavuje příliš optimální řešení,“ vysvětluje Daniel Weisskopf ze společnosti Danweiss, která se věnuje prodeji a montáži zámků a klíčových systémů. Problém spočívá v tom, že speciální zadlabávací zámek se vyrábí jen v jediném rozměru, rozteč 90 a hloubka 80 milimetrů.
„Ne do každých dveří to můžete namontovat. Ale princip je jednoduchý. Spočívá v tom, že vyměníte běžnou střelku, která je zkosená, se kterou lehce dveře zaklapnete, za střelku ve tvaru kvádru, která se o dveře zarazí, takže se pak nemůžou zabouchnout,“ vysvětluje. Před každým zavřením dveří tak musíte strčit klíč do zámku a otočit s ním, abyste zavřeli. Tím zároveň máte jistotu, že klíče máte při sobě,“ říká odborník.
Problém je navíc v tom, že novou střelku nelze jednoduše zaměnit za novou u každého zámku. Už dávno nefunguje jakákoliv normalizace, která by to umožňovala. Každý výrobce používá svůj systém.
Takže když do zadlabání bude pasovat zámek Rostex, který výměnu umožňuje a kvádrovou střelku nabízí v základním balení, není to problém. Jen se uvolní zkosená střelka upevněná šroubem a vymění za jinou. „Jenže jiní výrobci to mají udělané jinak, často bývají například zalisované,“ upozorňuje Weisskopf.
Jenže to podle něj není vše. Tím, že nová střelka naráží „natvrdo“ do zárubní, dochází hlavně v panelových domech, kde bývají zárubně vyrobené z tenčího materiálu, k tomu, že se oblast otvorů kolem zamykání kvůli nárazům deformuje. „Nakonec to způsobilo, že takové zámky montujeme jen asi tak jednou ročně,“ shrnuje.
Zároveň však doporučuje daleko spolehlivější a jednodušší metody, jak problém se zabouchnutými dveřmi vyřešit. „ V první řadě bych vyměnil vložku za novou s knoflíkem zevnitř nebo úpravou pro odemčení i se zasunutým klíčem, ke které dostanete více sad klíčů. Pro vstupní dveře zvolme bezpečnostní kategorii alespoň tři a nebude vás to stát víc než ten nový zadlabávací záme “ doporučuje.
Pak není v domě problém vytipovat někoho ze sousedů, který bývá hodně doma, komu důvěřujete a svěříte mu náhradní klíče. V okamžiku, kdy by se skutečně stalo, že si dveře zabouchnete, nezůstanete na holičkách. Ale samozřejmě můžete nechat klíče u příbuzných, pokud jsou v dosahu městské dopravy.
Druhou cestou je vyměnit nejobvyklejší systém vchodových dveří koule-klika za klika-klika, ale to hodně lidí nechce už jen z psychologických důvodů, protože to zve do bytu zloděje. Zřejmě nejjednodušší je „vycvičit“ své tělo a mysl.
Když odcházíte kdykoliv z bytu, vycházejte s klíči v jedné ruce a druhou zabouchávejte dveře. Časem si to tak zautomatizujete, že se nechtěného zabouchnutí dveří nebudete muset bát.
