Zeširoka, protože všechny rody zbrojí do rozhodující bitvy, což spotřebuje s přívalem spojenců hodně lidského i digitálního komparzu. Na jedné straně se vyjímá loďstvo, ale žádané slony bohužel nepřivezlo, na straně druhé se opevňuje, tudíž v pozadí se přenášejí klády, vodí ovce a vůbec vyrábí ruch.
Vedle výpravnosti trvá i působivá zimní stylizace v chladných barvách, s temnotou prozářenou ohni a bílou krajinou, které tak sluší efektní projížďka na dracích. A stále též platí, že Peter Dinklage díky své roli Tyriona osvěžuje mocenskou konverzaci sarkastickými hláškami.
Ale jinak začátek konce připomíná mix příbuzenského srazu s bruselským zasedáním. Množí se osudové dialogy o spojenectví „Musíme bojovat spolu, nebo zemřít“, vzpomínky typu „Dlouho jsme se neviděli, jak jsi přežil?“ či projevy sounáležitosti jako „Bráním rodinu, jsem rodina“.
Hrdinové se buď navzájem sledují podezíravě s úkosem, nebo hledí do dáli, ale vždy nasazují nanejvýš osudový výraz.
Když pak jedna z klíčových postav po sedmi řadách odhalí svůj pravý, jistěže urozený původ, maně to připomene cimrmanovskou parodii s odhalením, že bratr není bratr a otec není otec.
Co se týče propírané brutality a sexu, úvodní epizoda závěrečné řady se drží poměrně při zemi. Jedno upálení, trocha krve, nedokonané radovánky muže se třemi kráskami naráz. Ale přituhne nejen počasí, hned v prologu si mocní objednali bratrovraždy, královraždy a armáda mrtvých údajně už přelezla Zeď.
Zkrátka se předvádí rituální standard podle očekávání fanoušků. Jestliže oddaní ctitelé seriálu v sázkových kancelářích utrácejí za tipy, které k trůnu posouvají členy rodu Starků, ostatním musí stačit naděje, že se nakonec přece jen podaří zapojit do bitvy i ty slíbené slony.
