Hollywood už zažil Ženicha na útěku i Nevěstu na útěku, nyní režisér a scenárista Karel Janák nechal od oltáře utéct zbabělého sukničkáře v podání Martina Písaříka, takže Ester Geislerová coby zhrzená snoubenka, litovaná maminkou i kamarádkou, musí začít od nuly.
A sotva se přestěhuje, přičemž cestou skrze slzy sleduje přehlídku šťastných párů i sponzorských odkazů, ví každý kromě hrdinky, kdo bude ten pravý; přesně v duchu Bezva ženské na krku.
Jenom je potřeba nastavit filmový čas jednak schůzkami s bizarními nápadníky z internetu, na čemž zase stavěla Sezn@mka, jednak zvyšováním sebevědomí za pomoci nových šatů, bot, účesů a cvičení, což používají takřka všechny romantické komedie, včetně náladových klipových podkresů.
Podobně lze odškrtávat vzor za vzorem po celý film. Patří sem ponižující lovy v baru či stínový doprovod na rodinnou slavnost jako v Teorii velkého třesku, pouliční hudební vyznání z Lásky nebeské, veřejné ztrapnění v duchu Bridget Jonesové i sportovní souboj o muže, na jakém stojí Ženy v běhu.
Právě s nimi sdílí LOVEní ještě jinou položku, totiž fakt, že více než herečky baví jejich kolegové, jmenovitě mimoň Jakuba Prachaře a zejména Jaroslav Plesl v epizodní, ale kouzelné „usínací“ etudě. Bohužel i jí se dotkne pravidlo, že opakovaný vtip přestává být vtipem.
Kdykoli se urodí milý nápad – a takových detailů není vůbec málo, využije se alespoň natřikrát, jako třeba koťátko místo kapesníku. Navíc přirozenou radost ze smíchu leckdy vzápětí uzemní klišé jako hrom v čele se vzlykající slečnou vlekoucí kufr zpátky k mamince hustým lijákem; za to už by se mělo střílet.
Kupodivu přesto platí, že LOVEní patří k lepším kouskům svého žánru. Je průhledné, ale vkusně, opsané, ale šikovně, product placement nechybí, ale v únosné míře, a nabídne dostatek vtipných situací i průpovídek typu „je ajťák, ne autista“.
Třeba se romantické komedie pomalu naučíme. Ovšem za cenu absolutní nepůvodnosti a oddanosti stereotypům, podle nichž muži milují nepořádek a fotbal, kdežto ženy rády zdobí a bojí se myší.
