Mnichov za hubičku. Jak si užít bavorskou metropoli a neutratit majlant

Hlavní město Bavorska máme všichni spojené s největší pivní veselicí na světě, která do Mnichova rok co rok naláká miliony návštěvníků. Toto město však není jen Oktoberfest. A spoustu atrakcí zde pořídíte levně nebo úplně zadarmo.

Velkou devizou města je fantastická poloha. Mělo by se mu říkat srdce Evropy, neboť Mnichované to mají všude kousek. Do Alp za lyžováním či relaxací půl hodiny autem, do Itálie dvě hodiny a do Chorvatska k moři šest hodin.

Navíc se Mnichov opakovaně umísťuje v první desítce měst, kde se nejlépe žije. Zvlášť pro milovníky dobrého jídla a piva, neboť tuto vášeň mají zdejší lidé téměř vrozenou. 

Historické centrum města není moc velké, zvládnete ho projít za dvě hodiny. Vyplatí se vyšplhat na jednu ze dvou přístupných věží a podívat se na Mnichov pěkně z výšky. Pokud se nebojíte pohybu, doporučujeme věž kostela sv. Petra, která má vyhlídku z výšky devadesáti metrů.

Radnice a Dóm - dvě nejvyhledávanější památky v centru města

Vyhlídka z věže kostela sv. Petra

Alternativou je o pár metrů menší věž na radnici, zde můžete použít výtah. Cena obou atrakcí je stejná - tři eura (80 Kč). Největším překvapením při pohledu z výšky je obrovská zelená plocha, která začíná takřka za radnicí. To je slavný anglický park, který je možná největší chloubou města.

Zatímco střední a starší generace miluje proslulé zahradní pivnice, které vznikly právě v Mnichově v 19. století a dnes jich je ve městě kolem dvou set (pozor, to nejsou zahrádky před restaurací), mladí si od jara do podzimu užívají spíše pikniků v Anglické zahradě, jejíž rozloha činí neuvěřitelné čtyři čtvereční kilometry. Je větší než londýnský Hyde Park či newyorský Centrální park a čtyřikrát větší než pražská Stromovka.

Dovádění na vlně

Mimořádnou atrakcí pro všechny milovníky adrenalinu je říční surfování na říčce Eisbach. V místě, kterému se říká Eisbachwelle, se na umělé vlně prohání řada zkušených surfařů. U nás máme něco podobného v Brandýse, ale tam to funguje dvě hodině denně a platí se vstupné 200 korun. V Mnichově je vše zdarma, kdykoliv, od rána do večera, v zimě, v létě, pět minut od radnice.

Umělá vlna v centru města. Oblíbené místo všech surfařů.

Ještě jednou Anglická zahrada, která patří k největším městským parkům v Evropě.

Vyzkoušet si to může každý, ale turisté to vnímají spíše jako zábavnou atrakci, neboť většina odvážlivců vydrží balancovat na vlně jen třicet sekund. V Mnichově je zhruba tisíc lidí, kteří chodí surfovat pravidelně a zhruba deset tisíc si to aspoň jednou zkusilo.

Na fotbal i do muzea

Přestože i Lonely Planet přiznává, že Mnichov není městem, kde by frčely slevy, přesto jsem našel několik aktivit, které jsou téměř nebo úplně zadarmo.

Jedno z nich je návštěva tréninků slavného fotbalového klubu Bayern Mnichov, které probíhají v tréninkovém centru klubu několikrát týdně. Zatímco tato možnost přiláká jen skutečné fotbalové nadšence, super levné galerie a muzea ocení všichni.

Rembrandt, Monet, Warhol a další díla dalších umělců můžete vidět za pouhé jedno euro. Každou neděli se totiž do většiny muzeí platí pouze symbolické vstupné: nejvyhledávanějšími jsou Pinakotheky – ať už Stará s legendárním autoportrétem Albrechta Dürera, tak Nová, kde můžete vidět třeba Slunečnice van Gogha.

V Moderní je pak také sekce významného světového designu, kde nechybí náš slavný Tatraplán. A když už jsme u aut – pokud navštívíte Německé muzeum, můžete si prohlédnout nejstarší auto světa z roku 1886, které má podobu tříkolky vybavené motorem Carla Benze.

Bílá je ta pravá

Asi každý by měl v Mnichově ochutnat slavnou bílou klobásku, která byla odpovědí mnichovských řezníků jejich slavnějším a úspěšnějším kolegům z Norimberku, kteří své kořeněné klobásky velké jako prsty vyrábějí již od středověku.

Také Mnichované milují tatarák. Jen k němu místo topinek servírují opečený tmavý chléb.

Bílá klobása se zrodila mnohem později, vykouzlil ji řezník Joseph Moser roku 1857, kdy ji servíroval ve svém podniku Zum Ewigen Licht – dnes přejmenovaném na restauraci Wildmosers. Klobása se dělá z vepřového a telecího masa a místo smažení se vaří. Jejím typickým doprovodem je preclík a lehce nasládlá hořčice. Další, co by měl návštěvník ochutnat, je pstruh nabodnutý na rožeň jako špíz a opečený na grilu na dřevěném uhlí. Říká se mu steckerl a v létě se často připravuje v zahradních pivnicích.

Když už mluvíme o zahradních pivnicích, ve městě jsou dvě největší na světe. První najdete v Královské jelení zahradě – pojme na osm tisíc hostů, druhá je v Anglickém parku a vejde se do ní sedm tisíc hostů. Raději však mám lesní hostinec WaWi na jihu města u řeky Isar.

Může se hodit

Tři tipy na zajímavé hospody
Hospoda Weisses Bräuhaus je zaměřená na přípravu vnitřností. Mají zde legendární plíčky na smetaně, fantastický vařený telecí jazyk s křenem či dušené býčí žlázy.
Restaurace Schnitzelwirt má kreativní řízkové variace, můžete ochutnat zvěřinový řízek s žampionovou omáčkou, krůtí řízek obalený v černém a bílém sezamu či telecí řízek s pepřovou omáčkou.
A překvapivou podobu tradičních jídel najdete v podniku Zum Spöckmeier (s datem založení 1450), v němž se podávají bavorské speciality ve formě tapas – tedy jako takové trochu větší jednohubky.

Doprava
Díky dálnici je Mnichov jedním z nejlépe dostupných velkoměst v poměrně krátké dojezdové vzdálenosti od Prahy. Autem se do Mnichova dostanete zhruba za tři a půl hodiny z Prahy a za tři hodiny z Plzně – zatím ještě zdarma, neboť německé dálnice budou zpoplatněné až příští rok.

Autobusem trvá cesta pět hodin, ceny jednosměrné jízdenky - například u německého Flixbusu – začínají na 280 korunách. Jízda vlakem z českými dráhami zabere šest hodin – jednosměrná jízdenka vyjde na 365 korun.

Centrum Mnichova není příliš rozlehlé, hlavní atrakce lze obejít bez problémů pěšky, navíc spousta menších hotelů stojí v okruhu dvou kilometrů od centra. Pokud návštěvník chce ušetřit čas, pomohou mu rychlé přesuny metrem – celodenní jízdenka vyjde na 12,9 eura (330 Kč), dvoudenní na 18,9 eura (490 Kč) a trojdenní na 24,9 eura (640 Kč).