Zdá se to skoro neuvěřitelné, ale je to tak. I v době internetu, chytrých telefonů, televize a desítek dalších konkurenčních aktivit se v malém Česku každou třetí sobotu v květnu sebere řádově dvacet tisíc lidí, aby vyrazilo po svých (případně na kole) na několik desítek kilometrů dlouhou trasu. A všichni se odpoledne a večer sejdou v Prčici, malebném místě v krajině přezdívané Český Merán na jihu Středočeského kraje.
„Prčice“, jak se pochodu zkráceně říká, se staly fenoménem, který nelze pominout. Přežily politické i společenské změny, vzdorují občasné nepřízni počasí i komerčním tlakům. Je to akce vpravdě lidová, v dobrém slova smyslu. Na cestách v okolí Prčice se každoročně potkávají bezejmenné skupinky přátel a známých, mezi opakované účastníky pochodu se v nedávné době opakovaně zařadil i prezident republiky (Václav Klaus) a další politici.
Od pár odvážných k desítkám tisíc pochodníků
Začátky pochodu byly skromné, prvního ročníku se v roce 1966 účastnilo necelých 500 pochodníků. Po několik prvních let účastníci neměli na výběr, chodilo se po jediné trase z Prahy (případě z míst v okolí). Délka takového pochodu se blížila 70 kilometrům, což samozřejmě limitovalo počet účastníků.
Pochod Praha–Prčice v roce 2015
Informace
|
Ten se začal prudce zvedat v 70. letech v souvislosti s tím, že se pořadatelé rozhodli nabídnout více tras, které mají svůj počátek v širším okolí Prčice a jsou kratší (typicky v rozmezí 25 až 50 kilometrů). Pochod do Prčice se tak stal přístupným i lidem, kteří se na dálkové pochody speciálně nepřipravují, případně rodinám s dětmi.
Co do počtu účastníků Prčice kulminovaly v roce 1981, kdy se pochodu zúčastnilo téměř 36 000 lidí. Po pádu komunismu v roce 1989 se zájem o pochod v souvislosti s otevřenými hranicemi a konkurencí nových aktivit znatelně snížil, ale ti, kteří Prčicím prorokovali zánik (a nebylo jich málo), se hrubě přepočítali. Od konce 90. let začal počet pochodníků zase stoupat a v posledních letech se stabilizoval na počtu asi 20 000 účastníků. Prčice tím potvrzují pověst nejmasovější turistické akce v republice.
„Jděte s tím už do Prčic!“
Důvod, proč se chodí právě do Prčice, není úplně jasný - padesát let historie obestřelo počátky pochodu legendami. Podle jedné z nich se původní organizátoři na počátku 60. let nemohli dohodnout, kam by vlastně taková turistická akce měla mířit, až jim jedna z kolegyň zasáhla do debaty se slovy „...je čas na oběd, běžte už s tím do Prčic...!“ a cíl byl na světě.
Muž v kultovním ponču |
Popularitě pochodu nesporně přidává malebnost krajiny kolem Prčice (dnes součást města Sedlec-Prčice), rozložené při úpatí Javorové skály na jihu středních Čech. Označení Český Merán, který vymysleli obrozenci na konci 19. století, se sice zdá poněkud nadnesené, přesto však zvlněné území s drobnou mozaikou polí, luk, sadů (v době pochodu obvykle rozkvetlých) a malých vesniček mnohým učaruje.
Prčice samotná patří k důležitým historickým sídlům a tak cíl pochodu, prčické náměstí, rámuje pěkná historická architektura. Věž prčického kostela, zdaleka viditelná, se ostatně pro leckteré vyčerpané pochodníky v posledních kilometrech trasy stává magickým úběžníkem.
Recesistická akce „Antiprčice“ se objevila, nikoli náhodou, v roce 1977, tedy záhy poté, co vznikl protirežimní dokument Charta 77.
Majitelé některých nemovitostí po trase pojímají pochod svérázně.
Komerční cirkus a politiky nechceme
„Nejde nám o výdělek a nechceme, aby se z Prčic stal komerční cirkus. Spolupracujeme s některými firmami, ale na té bázi, aby pochod zůstal pochodem a nestal se akcí sponzora. Umožňuje nám to udržet nízké startovné, tím pochod zůstává přístupný pro všechny. A s politickými stranami nechceme mít nic společného. Když se tady nějaký politik objeví, tak ho samozřejmě nevyhodíme, ale je tu jen sám za sebe“, říká Petr Karlovský, předseda organizačního výboru pochodu, pořádaného Odborem Klubu českých turistů Praha-Prčice. „S organizací nám pomáhají desítky dobrovolníků, máme dobrou spolupráci s městem, s dopravci. Bez toho by to nešlo.“
To, že při akci s takovou koncentrací lidí jen zřídka dochází k většímu chaosu, je malý zázrak. Pro městečko čítající asi 2500 obyvatel je pochod samozřejmě nejdůležitější akcí během roku – poznáte to ale leda tak na množství stánků lemujících prčické náměstí. Organizátoři všechno zvládají s přehledem a ta nejpravděpodobnější nepříjemnost, která vás na Prčicích může potkat, jsou puchýře na patách. To ale jaksi k dálkovým pochodům patří.
Do Prčice ze všech stran
Pochod Praha–Prčice 1966–2015K 50. ročníku pochodu vydal KČT Praha–Prčice publikaci mapující všechny dosavadní ročníky. Kniha obsahuje bohatý výběr archivních materiálů včetně historických pohlednic a plakátů, starých fotografií či faksimile „prčických“ suvenýrů.  Obálka knihy Pochod Praha-Prčice – padesát ročníků 1966–2015, která vychází v květnu 2015. |
Letos máte pro putování do Prčice na výběr ze šestnácti pěších tras. Ta nejdelší, klasická, startuje v Praze-Hájích a měří 70 kilometrů – doporučujeme ji jen zkušeným pochodníkům. Řada tras překonává vzdálenost 30 až 45 kilometrů a vydat se na ně můžete např. z Olbramovic, Tábora, Sedlčan či Milevska. Pouze pro rodiny s dětmi je určena 23 kilometrů dlouhá trasa z Votic.
Pořadatelé nezapomínají ani na hendikepované účastníky; trasa pro vozíčkáře, vedená výhradně po asfaltu, začíná v Miličíně. Již několik let se do Prčice vydává také rostoucí komunita cykloturistů. Cyklotrasy startují z Prahy, Milevska a Tábora.
Ať po svých či na kole, každého, kdo dorazí do cíle na prčickém náměstí, čeká tradiční suvenýr - prčická botička. Její barvu tak jako každý rok pořadatelé i letos tají. Na místě ji budete moci porovnat s žulovým pomníkem pochodu, který se nachází také na náměstí v Prčici a má podobu – jak jinak – turistické boty.
