Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Na první pohled vás tato jablka nenadchnou, přesto je ekofarmářka brání

  2:00
Vypadají trochu pomačkaně, nevybarveně, jejich slupka je často rzivá a i když pocházejí z jednoho stromu, každé je jiné. Trochu připomínají plody pohádkového frňákovníku, ale jsou to plody starých odrůd jabloní. K degustaci tedy na první pohled zrovna nelákají.
Míšenské, Chodské, Matčino nebo Bláhovo. Proč staré a krajové odrůdy ovocnáčů...

Míšenské, Chodské, Matčino nebo Bláhovo. Proč staré a krajové odrůdy ovocnáčů mizí z přírody? Z výstavy jablek starých krajových ovocných odrůd v Kantůrkovci | foto: Radomír Dohnal

Jenže jakmile je ochutnáte, zjistíte že mezi uniformní chutí jablek ze supermarketu a těmito voňavými poklady ze zahrady je neskutečný rozdíl. Každá polozapomenutá odrůda je totiž svým způsobem originál.

Z některých nasušíte ty nejlepší křížaly, jiné se hodí na výrobu moštů, nebo s jejich pomocí vyčarujete ten nejlahodnější štrúdl (zajímavý recept zde). Na některých si pochutnáte hned po sklizni, zatímco jiné odrůdy si vychutnáte až na jaře.

Staré krajové odrůdy jablek

Jedno ale mají společné: v zahradních prodejnách či ovocnářských školkách na ně už většinou nenarazíte. Byly totiž nahrazeny jinými odrůdami. Vzhlednějšími, s hladkou slupkou a pravidelným tvarem, těmi, u kterých pěstitelské ústavy garantují rezistenci vůči chorobám a škůdcům.

„To je ohromná škoda, hlavně pro nás, konzumenty,“ řekla pro iDNES.cz Dana Kindlmannová, ekofarmářka a členka jihočeského občanského sdružení Modron, na výstavě jablek starých krajových odrůd v jihočeském Velešíně. „Od šedesátých let u nás zmizelo mnoho sadů, ať už rozoráním na pole, nebo je pohltila rozrůstající se města. A s tím, jak se ztrácely tyto ovocné výsadby z naší krajiny, mizely i ty léty prověřené odrůdy, které byly svého času vyváženy pro svou mimořádnou chuť na vídeňský či hamburský stůl.“

Každý region má své. Na Velkopavlovicku jsou jako doma meruňky, v Bílých Karpatech nedopustí na švestky, trnky a oskeruše. Jaká ovocnářská plodina je typická pro Velešínsko?
Je to trošku složitější, tady nenajdete sady, kde by byl pouze jeden ovocný druh, pro Velešínsko je typická rozmanitost. Jsou zde aleje třešní, nejen na zahradách, ale i okolo cest. Dozrává tu mnoho švestek, mirabelek, višní, v každé obci narazíte na mohutné ořešáky. Přestože nejsme typický hrušňový kraj, při mapování ovocných stromů jsem tu našla také hodně odrůd hrušní. Například hrušně Charneuské, kterým se lidově přezdívá podle typické chuti fíkovky. To je poměrně stará odrůda, která je navíc velice plodná. Na tu tady narazíte skoro v každém sadu nebo lepší zahradě. Potkáte zde ale i vzrostlé stromy teplomilných moruší a kdoulí a asi nejvíce se zde pěstují jablka.

Kolik odrůd jabloní v Česku asi máme? A kolik z těch starých krajových pěstujete vy sama?
Odborný slovníček pomologů, tedy lidí, kteří zasvětili svůj život pečlivému studiu jednotlivých odrůd ovoce, rozlišuje staré odrůdy do několika kategorií. Za historické jsou považovány ty, jejichž vyšlechtění datujeme před rok 1870, klasické spadají do období 1870-1950 a ty vyšlechtěné od padesátých let řadíme mezi moderní. Toto tradiční rozdělení však nezohledňuje početnou skupinu krajových odrůd, mezi které řadíme ty, jejichž vznik a zejména šíření je datováno a umístěno do jednoho konkrétního kraje.

Teď pěstuju asi padesát starých odrůd jabloní a 20 odrůd hrušní. No, a pokud se budeme bavit o tom, kolik starých odrůd je tady v regionu, tak přibližně kolem stovky, nejspíš víc. Ale kdybychom se zabývali těmi moderními, je toto číslo ještě mnohem vyšší.

Kdo jsou Modron o. s.?

Jihočeské občanské sdružení Modron si dalo za cíl nejen ochranu a obnovu přírody, krajiny a životního prostředí, ale také snahu o zachování kulturního bohatství a lidových tradic. Těžiště jeho aktivit spočívá v záchraně a obnově genofondu starých odrůd ovocných stromů a jiných domácích dřevin, včetně jejich návratu do krajiny.

Jak souvisí tradice s ochranou přírody a hrušněmi podél cest či vysokokmennými jabloněmi v zahradách a sadech? Staré krajové odrůdy v sobě kromě rozmanitosti a potenciálu ke zpestření genofondu ovocných stromů nesou také neopomenutelnou kulturní a historickou hodnotu. Písničky, poezie, výtvarné umění, kulinářská tradice a řemeslný fortel dovedností našich předků si tu větvemi věkovitých stromů podávají ruce. Přijít o staré a krajové odrůdy by znamenalo ztratit i pořádný kus historie našich předků.

Co činí některé odrůdy vzácné? Je to jen jejich stáří, nebo za to můžou škůdci?
Podívejte se třeba na odrůdy typu reneta, a že jich je. To jsou třeba Parmena zlatá, Sudetská, Boskoovské, Ribstonské - ty se řadí mezi hodně vzrůstné odrůdy. Tudíž se nedají pěstovat na malých tvarech stromků, čtvrtkmenech, zákrscích. A protože se na dnešní malé zahrádky velké stromy nevejdou a nehodí, tak se postupně přestávaly pěstovat.

No, a potom takové jablíčko, které má takzvaně koženou slupku, to by si dneska nikdo v obchodě nekoupil. Proto se vytratilo z nabídky zahradnických podniků a dneska ho vlastně ani v zahradnických centrech nenajdete. V sadech je jich ještě dost, ale cíleně je dnes už pěstuje málokdo. Dožívají, lidé je kácejí, protože jsou staré a velké, nebo proto, že jim překážejí. A další už neseženete, nekoupíte.

Hlavní příčinou je tedy sám člověk, který ztrácí o některé odrůdy zájem?
Otázku zájmu a nezájmu za nás rozhodly množitelské podniky, které vyhodnotily, jaké odrůdy už nemá cenu do nabídky dávat. Prostě byla poptávka po malých stromcích a zákrscích. Za nižší popularitu vysokokmenů a polokmenů může i to, že vám delší dobu rostou, a také trvá, než jdou do plodnosti. Navíc se ta jablka nedají jíst hned, když je utrhnete ze stromu, ale musí se sklidit dříve, než je jejich konzumní zralost, a protože většina z nich jsou zimní jablka, musí se dát do sklepa. A kdo má dneska třeba sklípek, že jo?

Lidé se nechtějí o stromy starat, chtějí si jablko utrhnout a hned sníst. Neláká je sklízení, protože je to práce, a to samé je skladování, zpracovávání. Také díky tomu se renety nepěstují. Renety dokonce na zahradách lidem vadí, protože jak jsou to velké stromy, toho ovoce uzraje najednou hodně a musí se sklidit, což je další práce. Radši si koupí jablko někde z Itálie v supermarketu, nebo vitamíny proti nachlazení.

Je pravdou, že jsou krajové odrůdy odolnější vůči škůdcům, než třeba ty dnes prodávané moderní?
Je to složitější. V dnešní nabídce zahradnických podniků se nabízejí stromky, které už jsou vyšlechtěné tak, aby byly rezistentní vůči chorobám a škůdcům. Jejich rezistenční schopnost pak nemůžeme s těmi staršími srovnávat a skutečně pak není pravdou, že by všechny staré odrůdy byly odolnější vůči chorobám a škůdcům. Jenže.

7 Poeticky pojmenovaný Krasokvět žlutý má být jedním z nejchutnějších a největších exponátů velešínské výstavy.

6 Sikulské se řadí mezi velmi staré odrůdy, které se do Čech dostaly ze Sedmihradska.

5 Baumannova reneta nese jméno majitele a alsaského správce ovocnářských školek dobyvačného Napoleona.

Jestliže rostou tyto staré odrůdy na extrémním stanovišti (vysoká nadmořská výška, větrná strana, mrazová kotlina) a přežily třeba více než padesát let a pořád nám dobře plodí, tak nám dávají záruku prověřenou místem a dobou, že leccos vydrží a jsou odolné nejen vůči mrazu a drsným podmínkám, ale i chorobám a škůdcům. Když si koupíme v zahradnickém centru obyčejný stromek, třeba hrušeň, a zasadíme ji venku, může ji klidně do tří let zničit rez hrušňová, na kterou není ze školky připravena. Starý, velký a na stanoviště dobře adaptovaný strom bude rzi odolávat mnohem lépe. I proto doporučujeme, tam kde to jde a stromy ještě plodí, je vhodně ošetřovat a uchovávat. Tam zase platí, že starý a zdravý je prostě lepší než nový.

Která odrůda jabloně je vůbec nejstarší?

O absolutní prvenství se pere hned několik odrůd, ale horkým favoritem je určitě „api hvězdovité“, na které bychom se štěstím narazili v několika moravských zámeckých parcích. Jméno jabloň získala podle atypického hvězdovitého tvaru plodu, o kterém referoval už ve čtvrtém století před naším letopočtem Apius Claudius Caecus (340-273 př. n. l.), jenž první exempláře přinesl z Peloponésu do Říma. Tento římský státník mimochodem proslul i latinským výrokem „Fabrum esse suae quemque fortunae“, který spíše známe jako „Každý svého štěstí strůjce“. Jeho konec nebyl právě hezký, ale s jablky to rozhodně vyhrál. Podle písemných zmínek se na našem území pěstovala už ve 12. století. Jde o velmi dobře skladovatelnou odrůdu, která je typická mírně navinulou chutí.

Má nějaký praktický význam udržení genofondu těch - když to řeknu ošklivě - skoro nepěstovaných, starých, strupovitých jablek?
Odpovědí na to, proč je chránit, je celá řada. Jednak je v tom variabilita. Když se tady podíváme, máme tu malináče, které jsou uvnitř červené a chutnají po malinách. Jsou zde renety, které mají chuť sladce navinulou, specifickou. Máme tady kyselé odrůdy, tzv. štrůdláky, které dodají výtečnou chuť štrúdlům. Matčino, které je sladké, nebo Bláhovo oranžové, to je výborné a křupavé. Nebo citronové zimní, co chutná po citronech. Každá ta stará odrůda má svou specifickou chuť, barvu, vůni i pokožku. Každá má svou zvláštnost. A co dnes koupíte běžně na krámě?

Je to vyšlechtěné proto, aby to bylo na první pohled krásné, mělo to pěknou jemnou slupku, aby se to přitom dalo dobře skladovat a bylo odolné (protože velkoobchody chtějí, aby se to neotlačilo a vydrželo všechno to cestování). Takže museli vzít pár odolných odrůd a ty křížili tak dlouho, až z toho vznikl ten finální výsledek. Jenže kromě toho, že vypadají skutečně lákavě, mají krásnou lesklou pokožku a jsou pěkně vybarvené, přišly o to hlavní: chuť. Ta se vlastně ztratila, uniformovala, a dnešní jablka tak chutnají jako kompot všech těch nakřížených odrůd. Každému přece chutná něco jiného, jenže v té jednotné chuti si už nevyberete.

Dana Kindlmannová

Ekofarmářka z jihočeských Prostředních Svinců se po vystudování Střední zahradnické školy v Mělníku dlouhá léta soustředila spíše na skleníkové rostliny a okrasné keře. Změna v jejím životě nastala až krátce po revoluci, kdy spolu s manželem v restituci získali zpět několik pozemků, na kterých se rozhodli farmařit. Jak sama říká, jedno pak šlo s druhým, protože k pořádné farmě pochopitelně patří i sad. Když se ekofarma Gita zaběhla, bylo více času i na staré odrůdy dřevin, které zatím zvolna na Českokrumlovsku a Velešínsku upadaly v zapomnění.

Ale chuť není asi to jediné, čím jsou staré krajové odrůdy unikátní, že?
Právě. Například mezi starými odrůdami najdeme exempláře, které jsou velmi odolné. Často jde o starý neopečovávaný strom, ztracený v opuštěném sadu. Je tam vlhko, roste ve vyšších nadmořských výškách a přitom pravidelně plodí ovoce, které je krásné a čisté. Už z toho poznáme, že je něčím zvláštní, že je odolný a vůči škůdcům i chorobám rezistentní. Takže má smysl ho zachovat, už kvůli těm odolným genům, které z něho můžeme mít. I pro další pozorování nebo pro křížení.

Podstatná je i kulturní rozmanitost. Při mapování v Boleticích (vojenský výcvikový prostor, pozn. redakce) jsme narazili na plno odrůd, o kterých jsme nevěděli, k čemu je lidé vlastně používali. Oni ovoce sušili, moštovali, kvasili nebo z něj vařili. My už ale nevíme, co všechno z něj dělali a k čemu je využívali. Takže zase: když to ovoce nebude, už to nikdy v životě nezjistíme.

Jakou roli hrají staré ovocné stromy v přírodě?
Byla by chyba myslet si, že tyto stromy - vysokokmeny jsou užitečné jenom kvůli ovoci. Nežijeme tu přeci sami. Je to i jeden velký dům pro ptáky, veverky, motýly, včely, pro různý hmyz. Dohromady je to propojené. Ve starých stromech si dělají hnízda ptáci, kteří se zase živí hmyzem, který by ovoce na stromech napadal. Je to biodiverzita, jež udržuje přírodu okolo nás zdravou.

Autoři:

Krmítko v americkém Ohiu

  • Nejčtenější

Vypadá jako liška na chůdách, je to však pes. Páchne navíc po marihuaně

20. května 2024

Žere ovoce a kořínky, chodí jako žirafa a je cítit po marihuaně. Co je tohle za zvíře? Přece...

Na začátku bych na vás nevsadil ani zlámaný pětník, hodnotil Pohlreich

21. května 2024

Semifinále soutěže Česko na grilu, která už se na Primě blíží k závěru, postavilo soutěžící před...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Chovají je ve městě i v chytrém kurníku. Čechy poblouznila slepičí horečka

18. května 2024

Premium Černé maso, zelené skořápky... A taky aplikace, které monitorují zvuky v kurníku a oznamují, jestli...

Vysaďte si damašskou růži. Voňavou léčivku, kterou využijete na pěstění pleti

17. května 2024

Královna květin, říká se jí. Umí opravdu potěšit, některé kultivary nadchnou i nádhernou vůní....

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

VIDEO: Na odpady jen jedlá soda a ocet. A můžete zapomenout na krtka

22. května 2024

Čištění zaneseného kuchyňského odpadu je jedním z nejčastějších problémů v domácnosti. Vůbec...

Nedrobit, neříhat, jíst, i když nemáte hlad. Tak vypadá jídlo ve vesmíru

24. května 2024

Vesmírné stolování je trudná věc. Astronauti třeba nesmějí drobit a krkat – nikoli kvůli slušnosti,...

Existuje asi šest set plemen ovcí, někteří berani mohou mít i tři páry rohů

24. května 2024

Ovce se zapsaly už do starověkých mýtů, provázejí člověka celé věky. Jsou užitečné hned třikrát –...

Brněnská zahrádka v parku, s pergolou a záhony, o kterou pečují romské děti

23. května 2024

Soutěž Má jen pár desítek metrů čtverečních a první zahradnické práce tu proběhly v roce 2022, nicméně už...

Stromy a keře si umějí pomáhat, aby byly zdravější. To je tajemství guildů

23. května 2024

Guildy jsou společenství stromů a rostlin. Pomáhají si prospívat, odolávat škůdcům, lákat celoročně...

Nejhorší noční můra, řekla žena, která v botě syna objevila cizí AirTag

Mého syna někdo sleduje. S takovým pocitem několik týdnů žila žena z Floridy poté, co na svůj iPhone začala dostávat...

Párkům odzvonilo. Podnikatel lije do rohlíků svíčkovou a dobývá benzinky

Na pracovních cestách se podnikatel v gastronomii Lukáš Nádvorník přejedl párků v rohlíku. Napadlo ho, že by do pečiva...

Herec Lukáš Vaculík se oženil, dívčí idol 80. let si vzal ředitelku z Primy

Lukáš Vaculík (61) se tajně oženil. Vzal si výrobní ředitelku a producentku FTV Prima Luciu Kršákovou (46). Herec a...

Anální sex je výzva. Nejvíc tabu je však v Česku jiná praktika, říká průzkum

Erotické hračky nepředstavují podezřelou exotiku, v ložnicích jsou jako doma. Ostatně jako masturbace. I orální sex....

Klavírista Petr Malásek si zlomil obě ruce. Mohlo to dopadnout hůř, říká

Klavírista Petr Malásek (59) spadl z kola a zlomil si obě ruce. V pořadu 7 pádů Honzy Dědka popsal nehodu i jaká je...