V podkrkonošské osadě Hrádeček návštěvníka ze všeho nejdřív napadne, že když si tam Václav Havel kupoval chalupu, snad už musel vědět, že se jednou stane prezidentem. Obyvatelé totiž mají dokonalé soukromí.
Celá usedlost v zatáčce silnice z Vlčice do Mladých Buků je postavená tak, aby bylo co nejméně vidět dovnitř i do dvora. Od silnice spatříte jen vrata. A vstup na louku, odkud by mohlo být vidět na chaloupku z druhé strany, je zakázán. V 90. letech si Havel louku pronajal od státních lesů a nechal přeložit cestu, aby mu kolemjdoucí nenakukovali do dvora.
Na Hrádeček lze dojít pěšky z Trutnova asi za hodinu. Túra vede po modré značce od autobusového nádraží kolem rybníka Peklo a zříceniny hradu Břecštejn.
Vrátil jsem se tam po 10 letech. Brodil jsem se podzimním listím a Hrádeček působil opuštěně. Žádné auto tam neparkovalo. Člověk už neměl ten pocit jako dřív, že ho podezíravě sleduje ochranka.
Právě naopak: dnes na prezidentskou chalupu upozorňuje tabule naučné stezky. „Z chalupy se stal svobodný ostrůvek v nesvobodném Československu,“ píše se v textu pateticky.
Kamenné srdce
Další novinka je vidět na louce u stromu vedle chalupy. Kámen ve tvaru srdce tam dovalili jako další pomník Havlovi přátelé za asistence Dagmar Havlové po prezidentově smrti. Najednou jsem měl pocit, že Hrádeček už je víc chladný památník než chalupa, kam byste jeli celí natěšení grilovat.
Václav Havel nemovitost koupil v roce 1967 za z dnešního pohledu směšných 25 tisíc korun. Chlubil se, že jako chalupář tam postavil plot. Jinak asi velkým kutilem nebyl.
V roce 1978 se tam konal koncert kapely Plastic People, která tam přehrála své Pašijové hry, takže není divu, že si naproti zřídila StB stálou pozorovatelnu. Havel o Hrádečku také napsal méně známou divadelní hru Prase.
Kamenné srdce na Hrádečku
Zřícenina hradu Břecštejn
Ke koupi chalupy se dostal přes kamaráda. „Naproti měl a má chalupu divadelník Andrej Krob, takže Havel znal to místo jako host. Krob mu koupi zprostředkoval,“ říká publicista Daniel Kaiser, autor dvou životopisných knih o Havlovi.
Ten se domnívá, že jestli měl prezident nějaký kraj v Česku speciálně rád, tak právě Podkrkonoší. Z Hrádečku chodil s manželkou Dagmar a se psem nejraději na procházku k blízkému rybníku a kempu Peklo, kde navštěvovali výletní restauraci.
Raději pivovar než galerie
Na Trutnovsku stojí za to připomenout ještě další havlovské místo. Trutnovský pivovar, kde se vaří pivo Krakonoš. Sem Havel dojížděl v 70. letech do práce.
Mimochodem, není tak úplně pravdou často uváděný důvod, proč musel koulet pivní sudy: neboť pracovat bylo za socialismu povinné a kdo by nepracoval, dopustil by se trestného činu příživnictví. Jenže Václav Havel mohl vykázat příjmy, protože jeho hry se hrály na Západě a přicházely mu autorské poplatky. Do pivovaru jezdil v mercedesu.
Podle spisovatele a novináře Kaisera je přesto možné, že Havlovi v této době docházely peníze. Anebo chtěl schválně proniknout z intelektuálního do lidovějšího prostředí? Tomu by nasvědčovalo, že měl možnost jít pracovat i do galerie v nedalekém Hostinném, ale tam by jen seděl, trhal lístky a četl si. Zvolil pivovar.
Trutnovský pivovar
Zvonek a srdíčko
Havlovy pražské adresy působí úplně jinak než rustikální Hrádeček. Většinu života prožil v nenápadném bílém činžáku na Rašínově nábřeží, který těsně přiléhá k Tančícímu domu. Na fasádě najdete kamenné ženské hlavy.
Jako by i tady Havel tušil, že se stane prezidentem. Bydlel koneckonců v domě s výhledem na Hrad, své budoucí „pracoviště“. Vlastně jsem byl docela překvapen, že tam ještě není pamětní deska k poctě prezidentovi. Nahoře na domě je pouze jakási zmenšená kovová zeměkoule.
Díval jsem se skrz skleněné dveře do chodby a nad schody seděl v kukani vrátný. Přísně se na mě díval skrze sklo. A já na zdi přes sklo spatřil to, co jsem hledal. Znal jsem to z fotky v novinách. Pamětní desku. Připomíná, že dům postavil Vacslav Havel (takto opravdu psáno) v roce 1905 a dům byl poškozen při bombardování za války a obnoven v roce 1946. Šlo o prezidentova dědečka. V 90. letech dostali Havlovi dům v restituci zpět.
Následující adresa, dům v ulici U Dejvického rybníčku v dolíku pod Evropskou třídou, údajně Havlovi k srdci nepřirostla. Šel tam bydlet se ženou Olgou, když se osamostatnil. Později se stejně vrátil na nábřeží.
Ke třetí a poslední pražské adrese, vile v Dělostřelecké ulici, kde žil Havel v závěru života, jsem procházel luxusní diplomatickou čtvrtí ve Střešovicích. Koupil si ji ještě za života manželky Olgy v roce 1993. Tohle je dům, který vás od sebe odhání. Měl jsem tam zvláštní pocit, že jsem tu nevítán, i když si ho jen prohlížím zvenčí. A nejen proto, že v přízemí mají na oknech mříže.
Na druhou stranu, čekal jsem, že tam bude anonymní zvonek. Chyba. Je tam velká tabulka „Václav Havel, Dagmar Havlová“ a nezbytné srdíčko.
Jedna kuriozita: když si Havel vyhlížel zkraje 90. let poprezidentské bydlení, kroužil i kolem hanspaulského zámečku, který byl tehdy na prodej. V něm dnes sídlí Institut Václava Klause.
Havlův dům na Rašínově nábřeží (vpravo)
Kde si Havel hrál na indiány
Jediné místo ze zde zmíněných, které se po Havlových jmenuje, je Havlov na Moravě. Malý Václav sem jezdíval na prázdniny.
Místo, které na většině map nenajdete, jsem sám hledal pomocí GPS navigace, protože se skrývá pod adresou „Žďárec 63“ a leží kousek od Tišnova na sever od Brna. Vede tam sice úzká asfaltka, ale ztrácí se pod větvemi a jehličím. A samozřejmě je to slepá cesta, musíte se vrátit zpět ve svých stopách.
Je to zapomenutý kraj. Na některých úsecích asfaltky jsem viděl z kopce na nekonečné lesy. Zaparkoval jsem u lesní cesty a poslední kilometr došel. Už se stmívalo. Narazil jsem na vrata s nápisem „Vstup zakázán - soukromý pozemek“. Šel jsem podle plotu a blikaly na mě červené diody, jako kdyby mě někdo sledoval kamerou. Měl jsem stísněný pocit. Za plotem byla červená budova, rozlehlé staveniště.
Havlov na Moravě (kousek od Tišnova na sever od Brna), kam malý Václav jezdíval na prázdniny.
Havlov nečeká na náhodné poutníky za prezidentovým odkazem. Areál vlastní podnikatel Zdeněk Šoula. Havlov přestavěl a vybudoval tam školicí středisko pro zaměstnance svých firem. V původním stavu se zachovala jen stará hájovna, kterou stále vlastní Dagmar Havlová. Starý domek je teď poněkud nepatřičně nalepený na moderní budovu.
Šoula chce na svém pozemku postavit i památník Havlově rodině. Jednou tam přijel Havel Šoulu navštívit a vyprávěl mu, jak to tam vypadalo za jeho dětství, kde si hrával na indiány.
Po stopách štamgasta Havla
Může se hoditJak se tam dostat Výchozím bodem pro výlet na Hrádeček je město Trutnov, případně nedaleké Mladé Buky. Cesta z Prahy do Trutnova autem trvá 2,5 hodiny, v zimě o něco déle. Přímý rychlík Rozkoš vyjíždí z Prahy v 10 hodin a do Trutnova dorazí po poledni, zpátky jede rychlík Krakonoš v 18:40. Ubytování Tříhvězdičkový hotel Patria v Trutnově má 11 pater se 115 pokoji, takže mimo sezonu mají téměř vždy volno. Jednolůžkový pokoj stojí 870 Kč, dvojlůžkový 1 290 Kč. Nabízejí zde i větší pokoje pro rodiny. Restaurace Součástí trutnovského pivovaru, ve kterém pracoval Václav Havel, je i hotel Krakonoš, jehož restauraci doporučují v místním infocentru. Alternativou může být vinárna Pod Hradem. Užitečné weby |
Oblíbené hospody a vinárny prvního českého prezidenta přirozeně najdete především kolem Rašínova nábřeží. Patřila k nim jednak vinárna Rybárna, hospoda U Pomníku a pak Paroplavba (dnes Vltava), dřevěný domek na náplavce nedaleko Mánesa, který se sisyfovsky obnovuje po každých povodních. Kdysi jsem tam byl na akci jedné politické strany pro novináře a číšník se mi chlubil, že jsem v oblíbeném podniku chartistů. Tehdy jsem mu nevěřil, ale později jsem si ověřil, že nelhal.
Za zmínku stojí zejména Rybárna, kde Havla nechávala paní vedoucí sedět dlouho do noci. Podle jedné historky Rybárna dokonce zásadně ovlivnila Havlův vztah k malé privatizaci. Paní vedoucí mu prý brečela na rameni s obavami, že její podnik koupí nějací veksláci, a Havel proto začal prosazovat, aby měli páni vedoucí předkupní právo.
Nakonec nepřišli veksláci, ale Vietnamci. Na místě Rybárny je dnes vietnamská restaurace.
Naopak legendární kavárna Slavia na nábřeží je s prezidentem spjatá méně, než byste možná předpokládali. Pro diskrétní disidenty totiž od jisté doby byla přece jen příliš na očích.
Zbývá ještě jedna speciální a nepříliš probádaná kategorie míst spojených s Václavem Havlem. „Před Listopadem měl místa, kam se jezdil zašívat. Měl tam klid a mohl tam psát. Předpokládám, že taková místa využíval i poté, co už přestal být prezidentem,“ říká jeho životopisec Kaiser.
Aspoň jeden příklad: českokrumlovský hotel Růže. Budova bývalé jezuitské koleje s úchvatným pohledem na zámek na protějším útesu nad Vltavou skrývá jeden z nejluxusnějších hotelů v Krumlově.
Václav Havel měl dobrý vkus.
Po stopách Václava Havla
